Před nákupem nového telefonu s podporou GPRS si musíte ujasnit, k čemu chcete mobil používat. Bude to váš hlavní telefon a GPRS budete používat hlavně pro wapování, nebo budete nosit mobil v tašce s notebookem a připojovat se budete hlavně k internetu?
Jeden mobil pro všechno
V případě že vám jde o nový telefon, který chcete používat pro prohlížení wapových stránek a občas i pro připojení k internetu, potom budete muset brát v úvahu i ostatní funkce telefonu – například přítomnost organizéru (či alespoň kalendáře), design, kvalitu klávesnice (oceníte především při psaní textových zpráv) anebo přítomnost české T9 (systém rychlého psaní textových zpráv).
Na rychlosti datových přenosů u hlavního telefonu až tolik nezáleží – u wapování rozdíl v rychlosti přenosu nepoznáte a při připojení k internetu část přenosové rychlosti také oželíte. S výjimkou starších Motorol (P7389i a T260 se starším firmwarem) umí většina mobilních telefonů konfiguraci 3+1 timeslot, při které je možné dosáhnout reálné přenosové rychlosti mezi 25 až 40 kb/s. Některé telefony (převážně ty s novějším firmwarem) umí i 4+1 timeslot, kdy můžete reálnou přenosovou rychlost zvýšit až na 50 kb/s. Problém je ale v tom, že v českých sítích tato rychlost není na některých místech podporována.
Mobil pro počítač
U telefonu určeného primárně pro datové přenosy musíte dbát na jiné parametry. Nejvíce by vás měla zajímat výdrž – jenže tu není možné žádným univerzálním způsobem změřit, a tak se musíte spolehnout na údaje výrobce. Při připojení k internetu, kdy stahujete řádově více dat než u wapování, totiž spotřebuje mobil mnohem více energie. A spotřeba naroste, pokud se připojíte přes infračervené rozhraní nebo bluetooth.
Když se připojujete k internetu, spojíte nejčastěji počítač nebo notebook s mobilem kabelem. Jenže datový kabel používá stejný konektor, který používá i dobíječka. Nemůžete tak současně mít připojený mobil k počítači a dobíjet ho. Ne všechny telefony mají samozřejmě řešeno napájení a datování stejným způsobem (např. Motoroly mají možnost do konektoru datového kabelu připojit dobíječku); u některých (Siemens) tento nedostatek velmi výrazně pocítíte. Jediným řešením, jak dobíjet mobil při připojení k internetu, je použít jiné spojení s počítačem.
První vás zřejmě napadne infračervené připojení. Můžete mobil dobíjet a přitom ho položit tak, aby komunikoval s infračerveným portem u notebooku (u stolních počítačů není IrDA port standardem). Pokud jste v kanceláři, asi s tímto způsobem připojení nebudete mít problém. Jestli ale cestujete, potom vydržíte mobil přidržovat u infraportu notebooku prvních pět minut a potom se rozhodnete připojit k internetu, až zastavíte. Na cestách ale mnohem spíše narazíte na jiný problém – nebudete mít k dispozici žádný zdroj energie. V autobusech elektrické zástrčky nejsou; ve vlacích jenom u spojů vyšší třídy (EC, IC, SC). Pro všechny mobily se vyrábějí dobíječky do automobilu (připojí se do konektoru pro zapalovač cigaret) – pokud si ji pořídíte, můžete dobíjet mobil (i notebook) na cestách.
Jako nejpohodlnější řešení na cesty i do kanceláře se jeví bluetooth. Tato technologie umožňuje počítači nebo notebooku komunikovat s mobilem bezdrátově – můžete tak mít mobil bez problémů v tašce, kapse nebo dobíječce třeba ve vedlejší místnosti. Nevýhodou bluetooth je ale vyšší spotřeba energie u mobilu, případně i u notebooku. Navíc pokud notebook nemá podporu bluetooth zabudovanou přímo v hardwaru, musíte použít PC kartu – to je další energetický výdaj.
Nyní se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. Mobil určený převážně pro datové přenosy by vedle dlouhé výdrže a maximální možné rychlosti GPRS (dnes 4+1) měl mít i infračervený port a bluetooth. Na design, další funkce a hmotnost vůbec hledět nemusíte – mobilem se nebudete chlubit ani ho nebudete příliš používat pro cokoliv jiného. A jestli to myslíte s připojením k internetu přes mobil opravdu vážně, potom se zamyslete i nad mobilem s podporou HSCSD (u nás nabízí pouze Eurotel).
Který mobil je nejlepší?
Zkušenosti říkají, že nejvhodnějšími mobily pro GPRS (z hlediska spolehlivosti i konfigurace) jsou Motoroly a Siemensy. Když ale budete chtít bluetooth a HSCSD, potom sáhněte po Ericssonech (jako vynikající volba se jeví novinka T68). Nastavit je pro GPRS je sice trošku alchymie, ale když už je nastavíte, pracují bezchybně. Velkou neznámou jsou zatím Nokie (6310, 8310). Nokia totiž s GPRS telefony nemá žádnou zkušenost. Navíc se povídá, že důvodem odložení prodeje těchto dvou telefonů jsou právě problémy s GPRS. Téměř žádné zkušenosti profesionální uživatelé GPRS také nemají ani s u nás exotičtějšími Triumy a Samsungy.
Až si budete kupovat nový mobil s GPRS, nejednejte ukvapeně a dopředu si rozmyslete, co od telefonu ve skutečnosti očekáváte. A uvědomte si, že limity GPRS nekladou v mnoha případech mobilní telefony, ale především schopnosti českých mobilních sítí.
