České republice se zatím terorismus vyhýbal, ale i u nás často dochází k neobvyklým situacím – připomeňme jen časté povodně a záplavy. Proto jsme pro vás připravili několik zásad, jak by se lidé měli chovat v krizových situacích v okamžiku, kdy mají u sebe mobilní telefon. Tyto zásady jsou sumářem metodických pokynů publikovaných v Japonsku pro účely přírodních katastrof, jako je zemětřesení, domníváme se ale, že tyto zásady jsou prakticky použitelné i u nás, ba i v USA.
Zásada je prostá: netelefonujte zbytečně!
Ani pevná, ani mobilní telefonní síť není připravena obsloužit všechny, kteří zdvihnou sluchátko a chtějí najednou telefonovat. Zejména mobilní sítě mají omezenou kapacitu v dané lokalitě a hlavní zásada tedy zní: netelefonujte zbytečně.Pokud nejste vážně zraněni, ohroženi na životě nebo ztraceni například pod troskami, je vhodné si na telefonát nechat zajít chuť. Pro ty, kteří mají smůlu a leží v sutinách domů atd., představuje možnost telefonického kontaktu se záchranáři často jednu z mála možností, jak o sobě dát vědět. To samozřejmě platí v případě, kdy jde o rozsáhlejší katastrofu, v okamžiku, kdy jde o malou nehodu někde na silnici a kde nelze očekávat, že by najednou potřebovaly telefonovat desítky raněných, toto pravidlo dodržovat tak doslovně nemusíte. Jinak je vhodné obtelefonovávat své příbuzné a známé až v okamžiku, kdy se dostanete z krizové oblasti, tedy minimálně pět kilometrů od krizové oblasti.
Záchranáři mají navíc často k dispozici pro vzájemné spojení jen mobilní telefony nebo mobilní telefony používají jako doplňkové spojení k vzájemné komunikaci mezi jednotlivými složkami, například pokud hasiči používají jiný rádiový systém než policie.
Dalším důvodem, proč zbytečně netelefonovat, je obava z výbuchu. Samotný mobilní telefon sice jen těžko uvede k explozi někde nastraženou trhavinu odpalovanou rádiovým ovládáním, při rozsáhlých neštěstích ale bývá zpravidla porušeno i plynové potrubí a jakákoli jiskra z elektronického přístroje představuje zbytečné riziko.
Pokud už máte tu smůlu, že jste raněni, zavaleni v sutinách nebo jinak uvězněni a jste zraněni, je třeba zkoušet nouzové volání na číslo 112 nebo na patřičné číslo v konkrétní zemi. Nouzová volání mají v GSM síti vyšší prioritu, takže i když nebude kapacita pro normální hovor, síť automaticky „vyhodí“ hovor s nižší prioritou a spojí číslo 112. Smůla samozřejmě je, když kapacitu sítě zahltí hovory na číslo 112.
Pokud jste těžce zranění a nouzová linka je přetížena, zvažte, zda nebude vhodné kontaktovat někoho z vašich přátel a poprosit je, zda by nouzovou linku nekontaktovali oni. Je vhodné tak postupovat v případě, když vás hovor vyčerpává, nebo je pravděpodobné, že byste pro rozsah zranění nemuseli kontaktovat nouzovou linku dříve, než ztratíte vědomí.
V případě, že se spojení nedaří, lze použít SMS zprávy. SMS zprávy nezatěžují GSM síť tolik jako hovor a je možné je odeslat i v případě, když je síť přetížena hovory. SMS zpráva má ovšem omezenou vypovídací schopnost, například ale jako informace o tom, že žijete a jste v závalu, svoji práci odvede. Další výhodou SMS zpráv je to, že je lze odeslat i ve slabém signálu, kdy hovor není srozumitelný nebo vůbec není uskutečnitelný. Mějte na paměti, že moderní železobetonové budovy, když se zhroutí, fungují vlastně jako štít proti signálu mobilních sítí a kvalita signálu ve zbořené budově jde velmi rychle dolů.
Máte příbuzné či přátele v oblasti katastrofy?
I v tomto případě odborníci doporučují netelefonovat. Důvody jsou stejné jako v předchozích případech: zbytečně zatěžujete mobilní síť a pokud nemůžete přímo pomoci například tím, že zprostředkováváte spojení mezi zavaleným a pátrači, je váš telefonát nevhodný.
Proč existují tato pravidla?
Japonsko má s podobnými tragédiemi své zkušenosti (zemětřesení). Fenoménem oblastí, kde dochází k tragédiím, se ve vyspělých zemích stávají vyzvánějící mobilní telefony obětí, jimž volají jejich příbuzní. Je zbytečné dodávat, že tyto takzvané „mrtvé telefony“, jak jim záchranáři říkají, ničemu nepomohou. Naopak – nejenom blokují kapacity telekomunikačních sítí, ale i znemožňují vyhledávání zavalených osob podle zvuků a hlasů.Celosvětově se ukazuje, že tato pravidla mají svoji platnost. Můžeme sice vyslovit naději, že je nikdy nebudete muset použít, v praxi ale bude lepší, když se s nimi seznámíme všichni.
