Hudební mobil proti králi přehrávačů. Kdo je lepší?

  • 91
MP3 přehrávač s mobilním telefonem, nebo mobilní telefon s MP3 přehrávačem? První mobilní telefon, který se staví rovnoměrně do obou rolí se utkal v poslechovém testu s králem hudebních přehrávačů - iPodem.

Nová posila Technetu - Václav Nývlt - zaměstnával nějaký čas své netopýří uši v poslechových testech pro časopis Stereo & Video. Požádali jsme jej proto o podrobné srovnání hudebních vlastností Nokie N91 s přehrávačem Apple iPod. Po přečtení tohoto článku s námi budete patrně souhlasit, že Vašek musí slyšet i příslovečnou trávů růst.

Jako přímého soupeře Nokii N91 jsme zvolili podobně vybavený populární přehrávač iPod s 30GB pevným diskem a přehráváním videa. - recenze na Technetu

Poslouchali jsme dodávaná pecková sluchátka i vynikající Koss KSC-35. Pro zajímavost jsem přehrávače zapojil i do aparatury tvořené zesilovačem Yamaha AX-892 a špičkovými reprosoustavami Xavian XN-185 II. Poslouchaly se především MP3 soubory, kódované kodekem Lame v datových tocích v rozmezí 192 a 320 kbps. Při popisu vždy začínáme iPodem.

 Nokia N91 Motorola Rokr E1 Sony Ericsson W800i Sony Ericsson W900i
Nejslavnější hudební mobily - hrají opravdu tak dobře?

 

Nesmělý, avšak věrný iPod

Začínáme dobře naposlouchanou klasikou - Dire Straits - Sultans of Swing, skladba Money for Nothing. iPod předvedl poměrně živý propracovaný projev s důrazem na střední kmitočty. Basy působí střízlivěji, stejně jako výšky. Nechybějí, jen je jich objemově méně. Živou dynamiku a rytmus doplňuje příjemně ostrá kresba.

Ve skladbě Private Investigations se mi velmi líbilo čisté podání kytary. Nástroje se nepletou, projev je poměrně podrobný na detaily. Prostorové vyjádření je velmi solidní, nicméně zde má přehrávač určité rezervy. Nedosahuje šíře prostoru, razance a mohutnosti některých jiných přehrávačů.

Menší množství hlubokých basů bylo patrné u koncertní verze skladby Sorrow od Pink Floyd, kde je v úvodu nahráno takřka subsonické hřmění basů, které iPod zahrál poněkud komorněji.

Diskotékově taneční Nokia

Nokia i s vypnutým ekvalizérem se zvukem evidentně pracuje. Basy jsou skoro taneční, výšky ostré jako břitva. Projev je však značně sterilní – chudý na podrobnosti, bez prokreslení ve středech, takřka bez prostoru. Chybí mu éteričnost a přirozená živost, jimiž tato nahrávka v originále přímo oplývá.

Zvuk je velmi muskulární a efektní. O jeho věrnosti však nemůže být řeč. Má však jiné přednosti. Při úvodní pasáží skladby Sorrow mi Nokia hřmícími (ne však dunícími) basy skoro utrhla sluchátka, možnosti jejího frekvenčního rozsahu a síla zesilovače je veliká.

Stejné je to i v jiných žánrech

Trochu přitvrdíme - System of a Down, album Mesmerize, skladba Revenge. V projevu  iPodu je kladen důraz na kytary a zpěv, do jisté míry na úkor bicích. Projev má oproti Nokii výrazně propracovanější středy, u kytary je více patrná její struktura a jemné rozlišení.

Nokia naopak působí daleko dravěji a agresivněji. Výrazné bicí, razantní basy, dynamika a podpořené vysoké kmitočty působí velmi efektně. Nelze si nevšimnout prázdnější oblasti středů a zbytečně přeháněné Schwanzeneggerovské siláckosti projevu. V pravém slova smyslu hraje na efekt. Upoutá na první poslech, ale při delším poslechu unaví a u složitější hudby nudí.

Jednoduchost nudí, nuda zabíjí

To se stalo například u staršího záznamu soundtracku filmu Hair. V podání Nokie zněla hudba jednak spíše jako Horečka sobotní noci, tedy taneční bum-cink basy a výšky. Navíc, částečně díky zdůrazněným okrajům, je střední pásmo nevýrazné a bez podrobností. Příliš jednoduchá reprodukce začala brzy nudit.

Stejně tomu bylo i u Pee Wee Ellis – Live and Funky, Count Basie – Straight Ahead i Diana Krall – Live in Paris. To jsou nahrávky, u kterých krásu tvoří i jemné rozdíly tónů hrajících nástrojů, jejich barva. Jsou plné podrobností, zvukových informací. Nokia však zvýrazní základní rysy a zbytek zatají.

Rozdíl byl natolik velký, že rušivě nepůsobil jen při soustředěném poslechu v tichém prostředí, ale i při cestě hromadnou dopravou.

Většina hudby se odehrává ve středech – a tam hraje prim iPod

Na můj vkus hraje iPod v některých případech až příliš civilně. Avšak celkově se projev této "bílé techniky" dobře poslouchá a ani náročnější posluchači nemusí mít vážnější výhrady, protože je reprodukce stále poměrně věrná originálu. 

Nejvíce hudby se odehrává ve středních kmitočtech. Frekvenčně tam spadá vokál i naprostá většina hudebních nástrojů. Lidské ucho je v tomto pásmu navíc nejcitlivější. A právě tam hraje dobře iPod. Plně, důstojně, prokresleně.

Nokia toto pásmo velmi odbývá a soustředí se na okraje frekvenčního spektra. A právě proto při naprosté většině poslechů dopadla hůře, než iPod. Doporučit ji mohu pouze na některé druhy taneční a elektronické hudby. Pro náročnější posluchače jiných žánrů tudy myslím cesta nevede.  

Přibalené špuntíky – do ucha, nebo do koše?

Oboje pecková sluchátka sice nepatří mezi ty nejhorší, které jsem slyšel, nicméně výměnu za "opravdová sluchátka" vřele doporučuji všem. Při vzájemném porovnání hrají lépe applovská sluchátka, která jsou méně zahuhlaná a nezní příliš telefonně.

Razantní Nokia dovede ze svých špuntů vynutit trochu basů i výšek, nicméně násilnost tohoto činu je na zvuku dost znát. Uspokojí jen základní nároky. Pokud u iPodu nastavíte předvolbu Rock, jeho sluchátka nečekaně ožijí a přes jistou nepříjemnou ostrost hrají slušně – dynamicky, živě, s výrazným vokálem. 

Síla pohodlnosti

Střídavě jsem chodil s oběma přehrávači a  nutno poznamenat, že s každým se dá sžít bez problémů. iPod by dostal za obsluhu o půl bodíku víc, především proto, že se mi Nokii občas podařilo uvést ve zmatek a na chvíli přestala reagovat. iPod reaguje zcela bleskurychle ve všech situacích. Ve výbavě obou přehrávačů najdeme v základu stejné funkce. Oba dva mají na kabelu jednoduchý dálkový ovladač, kterým uřídíte posun skladby, zapnutí a vypnutí reprodukce a hlasitost.  

Ačkoli se to stydím přiznat a říká se mi to opravdu těžko, spojení přehrávače do telefonu je natolik praktické, že ačkoli Nokia hraje výrazně hůře než iPod, leckdy jsem ráno ve spěchu před cestou do práce popadl jen N91čku a sluchátka. Než v ranním zmatku hledat jiný přehrávač a pytlíkovat se dalšími přístroji, spokojil jsem se s horším zvukem. I když jsem pak někdy trochu zalitoval.