Prodej Honoru do nezávislých rukou se zdá být naprosto logickým krokem. Pod Huawei na značku doléhala stejná omezení jako na mateřskou společnost a jelikož se Honor snad ještě více než Huawei soustředil na různé zahraniční trhy, byly pro něj americké sankce ještě větší nepříjemností.
Díky prodeji tak nastává na první pohled vítězství na obou stranách: Honor se osamostatní a vymaní se tak z amerických sankcí, Huawei za firmu obdrží pořádný finanční obnos, který může použít na vývoj vlastního operačního systému, vlastního ekosystému s aplikacemi i na řešení potíží s výrobou čipů.
Jenže za prodejem Honoru mohou být i trochu jiné záměry a snaha firmy Huawei přesvědčit americké úřady o nesmyslnosti aktuálních sankcí. Teď si hodně zaspekulujeme, ale co kdyby tento krok měl vlastně ukázat, jak nelogický přístup USA je? Věc se má tak: Honor teď bude samostatná firma, na kterou se sankce vůči Huawei nevztahují. Přesto je velmi pravděpodobné, že bude po nějakou dobu pokračovat ve výrobě a prodeji stávajících modelů mobilních telefonů, které vycházejí z modelů Huawei a především používají komponenty Huawei jako čipy Kirin a další hardware.
A nastane tedy paradoxní situace. Na trhu budou smartphony Honor, v podstatě „kopie“ modelů Huawei, na které se najednou sankce nevztahují a které tedy budou moci mít služby Google a třeba by je Honor mohl i klidně prodávat v USA (byť o to firmě určitě nejde). Rázem tu tedy bude třeba Honor 10X Lite, který používá procesor Kirin 710A a další komponenty od Huawei a nejspíš bude moci mít služby Google, zatímco v podstatě shodný Huawei P Smart 2021 se bude muset obejít bez nich a bude si muset vystačit s obchodem AppGallery a sadou HMS.
Na vlastně stejné telefony tak najednou bude uplatňován dvojí metr. Smartphone od Huawei budou nadále americké úřady považovat za bezpečnostní riziko, zatímco v podstatě totožný produkt od teď již nezávislého Honoru by jím být neměl. Pro Huawei to bude samozřejmě silný argument k tomu, aby alespoň třeba právě v oblasti spotřební elektroniky sankce padly, nebo aby příslušní obchodní partneři dostali výjimku a mohli Huawei dodávat a umožnili mu vyrábět jeho čipy.
Říkáte si, že to nastat nemůže, že přeci Huawei má potíže s dodávkami čipů a ty vlastní si nemůže nechat vyrábět? Něco na tom bude, ale situace je trochu komplikovanější. Zdá se, že sankce se vztahují na nové objednávky od Huawei, takže výrobci, u kterých si stihla čínská firma čipy včas zajistit, je dodat mohou. Huawei sice může mít potíže s dodávkami některých svých čipů (proto také do některých modelů začal dávat čipy MediaTek), na druhou stranu určité (a ne úplně malé) zásoby čipů Kirin má. A má vlastně naplánováno, do kterých produktů „patří“ a Honor do těchto plánů doposud spadal. To znamená, že i po oddělení se s Honorem může Huawei o své omezené zásoby čipů Kirin „v klidu“ podělit.
A pokud to má zafungovat jako určitá páka, udělá to vlastně velmi rád. Obzvlášť, pokud je tu naděje, že nastávající americký prezident Joe Biden by mohl k Huawei obecně zaujmout trochu smířlivější postoj.
Jistě, americká administrativa může na nový krok Huaweie zareagovat. Může na černou listinu firem, na které se sankce vztahují, nově zapsat i Honor. Jenže pak musí zdůvodnit, proč tam Honor zapisuje. Pokud bude důvodem to, že Honor využívá techniku „zakázaného“ Huawei, může to roztočit velmi nebezpečnou spirálu. Protože do jisté míry technická řešení od Huawei využívá prakticky každý smartphone na světě.
Huawei je totiž významným držitelem patentů, které jsou součástí standardů mobilních sítí, ať už aktuálních 4G, nebo nastupujících 5G. A řešení založená na těchto patentech jsou obsažena prakticky ve všech mobilních čipech. Huawei také v rámci open-source komunity výrazně přispívá k rozvoji operačního systému Android, takže se vlastně dá říci, že jeho technologie využívá i samotný Google. A nastavit hranici toho, co od Huawei je tedy ještě nebezpečné používat a co už není, nemusí být vůbec jednoduché. Huawei tohle všechno určitě ví a možná i proto k prodeji Honoru přistoupil.
