Celý obor mobilních komunikací má jeden velký problém – neroste. Ne že by mobilní operátoři nevydělávali, ale klesá jim průměrný příjem na uživatele (ARPU). Trh příliš neroste. To pociťují i jejich dodavatelé technologií – mají méně zakázek. Po letech, kdy od nich operátoři kupovali cokoliv se samolepkou GSM, to pro ně znamená krušné časy. A spokojení nejsou ani výrobci mobilů. Uživatelé si totiž nekoupí nový telefon jenom proto, že má inovovaný design nebo technologii, která je sama o sobě skvělá, ale neznají pro ni využití. Všichni se shodují na tom, že je zachrání rozvoj her na mobilních telefonech.
Podporu těmto názorům dávají i různé analytické a průzkumné společnosti. Podle nich budou uživatelé mobilů hrát hry stále více. Například Ovum předpokládá, že v roce 2006 dosáhne příjem z mobilních her 4,4 miliardy dolarů oproti loňským 100 milionům. Jenže podobné předpovědi jsme mohli slyšet již v letech 1998 – 2000. Tehdy se ovšem namísto her týkaly datových přenosů a zapříčinily boom mobilů s wapovým prohlížečem. Ten ovšem téměř nikdo nevyužívá. Realita je dnes jiná; nikdo už datové přenosy nekriticky nevyzdvihuje do nebes. Všichni zainteresovaní tak mohou jenom doufat (a poučit se z krátké historie), že podobným způsobem nedopadnou i hry na mobilních telefonech.
V podstatě existují tři zásadní platformy pro hraní mobilních her. Mají své zastánce i odpůrce a v tuto chvíli vůbec není jasné, na kterou platformu se usměje štěstí. V zásadě jde jenom o to, mezi koho se budou dělit peníze. Protože nikomu nejde o blaho majitelů mobilů a hráčů – každý chce, aby u něj zůstala co největší část koláče z příjmů z her na mobilech.
Stáhněte si třistasedmdesátou úroveň hada a hrajte ho přes bluetooth.
Dříve nebo později vás vestavěné hry v mobilu přestanou bavit. Budete chtít hrát něco nového. Výrobci to samozřejmě vědí, a proto vám umožní stáhnout si další úrovně vestavěných her, případně při aktualizaci firmwaru přidají nové. Podobným způsobem fungují například Nokie, Motoroly, Sagem, Triumy nebo Philipsy. Funguje to jednoduše – až vás hra omrzí, připojíte se přes wap na stránku výrobce a po chvilce stahování máte v mobilu další úrovně. Samozřejmě složitější, zábavnějí a hratelnější; ostatně jak jinak...
Tento způsob hraní her je zdánlivě výhodny pro výrobce mobilů. Jen oni totiž mají kontrolu nad tím, které hry hrajete, a mohou stahování dalších her nabízet v rámci svých věrnostních programů (jako je například Nokia Club). Za stahování her mohou i vybírat peníze od uživatelů. Jenže tento typ her je uzavřený – nemůžete si stáhnout hru, kterou nepodporuje výrobce (to mu příliš nevadí), a vůbec je výběr příliš malý na to, aby to bylo zajímavé.
Příliš nadšený není ani mobilní operátor. Podobně jako producenti her vůbec neovlivní, které hry si budete stahovat (anebo za tu možnost zaplatí obrovské peníze), a bude mít pouze malý příjem z objemu dat, která při stahování přenesete. Pokud budou podobné hry umožňovat hru více hráčů, tak bude probíhat přes bluetooth nebo infračervenou komunikaci (obojí je zdarma), případně budou mobily mezi sebou komunikovat přes textové zprávy. Pro operátora to tedy není žádné terno.
Herní konzole z mobilu
Mnohem více možností nabízí nová nadějná platforma J2ME. Jde o virtuální programové prostředí jazyka Java, které umožňuje na mobilech spouštět aplikace. Když někdo udělá hru Formule 1 pro mobily, budete si ji moci stáhnout a spustit; her budete mít k dispozici i více a budou barevné, multimediální a kdykoliv vyměnitelné za jiné. Hry napsané v Javě jsou požehnáním pro producenty her. Hru totiž naprogramují jednou – spustitelná bude na všech mobilech s podporou J2ME. V praxi se samozřejmě ukáže, že některé mobily jsou kompatibilnější se standardem oproti jiným, další prozměnu přinesou vlastní rozšíření standardu – podobně jako je tomu ve světě plně kompatibilních osobních počítačů. Důležité ale je, že podporu J2ME ohlásila většina výrobců a spousta z nich už má mobily, které toto prostředí podporují.
Hry v Javě si samozřejmě nebudete stahovat z internetu jako na běžícím pásu. Za hry budete většinou (určitě se objeví warez servery) platit, stejně jako za jejich upgrade. Pro producenty her tak poplynou prostředky, které budou moci věnovat do vývoje. Zkrátka nepřijdou ani operátoři. Ti totiž – když už nic jiného – budou dostávat prostředky za přenesený objem dat (hry v Javě by měly umět komunikovat přes WAP mezi uživateli či herními servery). Mohou ale sami provozovat portály s hrami pro své zákazníky.
Poněkud ven ze hry jsou výrobci – ti totiž vůbec neovlivní, kam se uživatelé budou připojovat a stahovat hry. Budou muset navíc platit za licence prostředí J2ME; bez licence nebudou moci J2ME do mobilů zavést. Zbytečné asi budou i jejich portály s hrami pro mobilní telefony, protože nebudou moci cenově ani nabídkou konkurovat operátorským portálům, které nepochybně vzniknou a které budou moci lépe oslovovat potenciální zákazníky. Jenže i tak se může stát, že se operátoři obrátí k hrám v Javě zády. Oni totiž nepotřebují, aby si zákazníci občas stáhli hru a zaplatili za ni pár stovek; potřebují, aby uživatelé něco stahovali neustále a používali tak jejich síť.
Výrobcům mobilů pomůže snad jedině to, když začnou intenzivněji spolupracovat s poskytovateli her pro mobily. Jako ideální se jeví spojení Sony a Ericssonu. Mobily Ericsson + hry od Sony Entertainment. Jenže pravá chvíle pro podobná spojení nastane až v okamžiku, kdy začnou fungovat zprávy MMS. Zábavní společnosti totiž budou mít co uživatelům nabídnout. Bohužel pro výrobce, opět budou tahat za kratší konec. Prodají pár mobilů s MMS, poskytnou jednorázové technologie pro využívání a přenechají místo operátorům, kteří se na poskytování obsahu se zábavními společnostmi dohodnou vždy lépe.
Jen my, operátoři, víme, co vlastně chcete
To, po čem operátoři ve skutečnosti touží a co by mohlo zatlačit J2ME v počátcích do role outsidera, je, aby uživatelé začali intenzivněji používat jejich datové služby – WAP a GPRS, nejlépe v kombinaci obojího. Zatracovány samozřejmě nejsou ani textovky, éemesky či ememesky. Mobilní operátoři budou doslova chrochtat blahem, když budete hrát jejich wapové či SMS hry. Za aktivní účast ve hře totiž platíte – jim. Oni z částky vybrané od vás sice dají část peněž tvůrci hry, ten si ale nebude smět moc vyskakovat, protože podobnou hru dokáže udělat zástup dalších, a operátoři to moc dobře při jednání o cenách za licence vědí.
Odpadají také problémy s platbou za hry. Zatímco u Javových nebo upgradovaných (viz první část článku) her budete muset prostřednictvím platební karty nebo věrnostního programu zaplatit, za hru přes WAP nebo SMS vám operátor strhne prostředky z kreditu či připíše k měsíčnímu účtu. Účetní systémy operátorů umožňují různě zpoplatnit i různé úrovně her – za wapové šachy proti náhodnému protihráči můžete platit 3 Kč za minutu, zatímco proti počítači nastavenému jako Kasparov můžete přijít i o 20 Kč za tah. Možností je spousta; pro operátory je nejkrásnější, že se téměř s nikým nemusejí dělit – vše zůstane takříkajíc doma. A pokud se ještě dohodnou na oboustranně výhodných podmínkách (exkluzivních) se zábavní společností, může mít i zákazník pocit, že je pánem (bude mít spoustu her a nepřijde mu, že za ně platí docela dost).
Kdepak se může stát chyba?
Zatím se operátoři snaží nabízet hry postupně a pomalým tempem. Nezkoušejí ani experimenty s různým účtováním u wapových či SMS her (Milionář od Eurotelu s dražším přístupem je spíše výjimkou). Musejí totiž uživatele zatím připravovat na to, že za dobu hraní se platí. Samozřejmě, mohli by od zítřka spustit multimediální hry se spoustou efektů (mobily na to existují a mohou je bez problémů zadotovat), s různě zpoplatněným přístupem a finančním efektem za aktivní účast (když strávíte dvě hodiny denně hraním přes GPRS, vyplatí se operátorovi dát vám půlhodinu zdarma – vždyť stejně platíte za přenesená data...). Jenže už proinvestovali velké částky za licence na UMTS. A teď by měli uživatelům ukázat, že totéž, co jim slibují prostřednictvím UMTS (multimedia, zábavu), je možné provozovat již ve stávajících sítích GSM, s dnešními mobily a technologiemi?
Proto mnozí z nich s obavami sledují, jak se prosadí J2ME. Pokud by totiž Javové hry prorazily v brzké době, mohlo by se stát, že o placené hry přes WAP a SMS nikdo nebude mít zájem. A to by znamenalo, že operátoři vyhodili peníze za UMTS z okna, protože lepší volání tyto sítě nepřinesou a rychlé datové přenosy nebudou nikdy tak rychlé jako pořádný kabelový nebo širokopásmový modem či pevná linka, o spolehlivosti nemluvě. Nyní tedy hrají klíčovou roli výrobci mobilů, kteří jsou obvykle spojeni s dodavateli technologií (v Evropě je to pravidlem). Je jim jasné, že oni sice přinesou terminály, potřebné pro hraní her, ale samotný příjem z této činnosti bude inkasovat někdo jiný. Jenže bližší než producenti her, kteří jim přece jenom něco přinesou, jsou jim mobilní operátoři – těm totiž budou dodávat infrastrukturu pro sítě UMTS, a to v objemech, o kterých se herním společnostem ani nezdá. Pokud tedy příliš urychlí schopnosti mobilů s J2ME a podrazí tak nohy mobilním operátorům, pocítí to na tržbách především sami.
Každopádně z tohoto pesimistického závěru nemusí mít uživatelé strach. Platit za hraní her na mobilech budou stejně, ať zvítězí libovolná platforma. Nyní se jenom rozhoduje o tom, kdo si tyto peníze rozdělí. A vy se zatím dobře bavte, třeba s přestárlou Nokií 5110 a hraním hada.
