S jídlem rostech chuť. Na textu zákona, který nutí řidiče na území amerického státu New York používat při jízdě hands-free sadu, ještě neoschl čtvrteční schvalovací podpis guvernéra George Patakiho, a na řidiče se už snáší další vlna omezení. Kongresman Felix Ortiz, který sám onen zákon nařizující používat při jízdě hands-free napsal, má totiž v rukávu další esa.
Tento nadšený propagátor bezpečné jízdy se nechal slyšet, že bude prosazovat dodatek, podle něhož bude zakázáno telefonovat i za použití hands-free. Provinilci přistižení u hovoru za volantem by navíc měli být posuzováni stejně přísně, jako kdyby řídili v opilosti nebo pod vlivem drog. V současné podobě hovoří zákon o tom, že od prosince tohoto roku dostanou neukáznění řidiči při prvním provinění stodolarovou pokutu. Při jízdě v opilosti to může být až pětinásobek. Výjimku mají pouze ti, kteří volají na tísňovou linku 911.
„Jsem na sebe hrdý,“ řekl Ortiz. „Nejsem nijak nadšený, když vidím, že řidiči hovoří za jízdy. Hovor může být důvodem k rozptýlení pozornosti.“ (Jediný další americký stát, který podobně radikální kroky zvažuje, je Connecticut.) Brooklynský kongresman však newyorským řidičům připravuje ještě jednu hořkou pilulku. Pokud zákon projde, bude to také to jediné, co budou moci za jízdy polknout, protože jídlo bude během jízdy zakázané, stejně jako čtení a vylaďování radiopřijímače.
Ortiz argumentuje tím, že všechny uvedené činnosti snižují řidičovo soustředění na řízení. Z agenturních zpráv nevyplývá, proč do zákona není výslovně zahrnuto například háčkování, skládání origami či sledování televize, abychom jen namátkou jmenovali několik dalších možných činností.
S odposlechem nebezpečněji než bez něho?
Zjevná ironie případu však spočívá v prameni, jehož Ortiz k prosazení svých představ o bezpečném provozu používá. Studie, kterou před čtyřmi lety zveřejnil profesor torontské univerzity Don Riedelmeier, měla původně za cíl dokázat, že nutit řidičům hands-free proti jejich vůli je nemoudré. „Sady hands-free nenabízejí nijak zvláštní bezpečnostní výhody,“ píše Riedelmeier, který za hlavního viníka nehod označil samotnou konverzaci, nikoli mobilní telefon držený v ruce. „Pocit, že máte hlasitý odposlech, vás může neprávem ukolébat, takže se nakonec vystavujete většímu nebezpečí, než kdybyste řídili s telefonem v ruce.“
Ridedelmeier dále ve své tehdejší - dnes již technologicky trochu zastaralé - studii argumentuje, že sady hands-free po řidiči vyžadují, aby se je naučil ovládat různými pokyny, což je pro řidičovu koncentraci podstatně zhoubnější než držení telefonu. Riedelmeier proto tvrdí, že omezovat řidiče v telefonování tak, jak jsou zvyklí, znamená větší riziko než nechat celou věc být.
Ortiz si to ovšem vyložil po svém a pár dnů po úspěchu svého prvního zákona přišel s dalším agresivním kusem legislativy. Jeho entusiasmus vznikl podle listu New York Times před několika lety, když na vlastní oči viděl, jak řidič s mobilem v ruce narazil do stromu. Newyorským milovníkům, řekněme, skotské whisky tak zbývá jen doufat, že se jejich kongresman nestane svědkem příznaků nevolnosti, kterou nemírné požití tohoto lahodného nápoje může v některých případech vyvolat. Museli by si pak pro Johnnieho Walkera jezdit přes most do New Jersey - ale na telefonické objednávky za jízdy ať rozhodně raději zapomenou.
