(Komentář) Je pravda, že v poslední době se Brusel, Evropská komise či Unie, ozývá velice často. Tu chtějí zvýšit daň z nafty, jindy zase z piva. Nebo alespoň tlačí na členské státy, aby si stanovily přísnější emisní limity. Počty aktivit, které nejsou omezené alespoň nějakou malou regulací, se povážlivě tenčí. Ale zrovna levnější volání přece nikomu nemůže ublížit a operátoři mají beztak natolik vysoké zisky, že jim na nějakém tom milionu nesejde, mohl by se bránit regulátor. Ale může nějaký úřednický dekret zvýšit blahobyt občanů?
První pohled často klame
Vezměme si například právě ceny za roaming. Na první pohled se opravdu zdá, že direktivní snížení cen bude pro všechny výhodné. První pohled však často klame.
Je potřeba položit si otázku, proč jsou vlastně ceny za zahraniční volání nějak „přehnaně“ vysoké? Vysvětlení nám může poskytnout například ekonomická teorie regulace a byrokracie. Vznikne nějaká regulace – kupříkladu nutnost zakoupit od státu za neuvěřitelně vysokou cenu licenci na provoz mobilní sítě. Tato úprava mohla být vytvořena v dobrém úmyslu, může se třeba i zdát nezbytná. Jedno je však jisté: počet licencí je velmi striktně omezen.
Tím, že je nutné přesvědčit státní úředníky, aby zrovna vám vydali licenci na provoz mobilní sítě, vzniká proces zvaný dobývání renty. Subjekty, jež by chtěly licenci získat, vydávají ohromné množství prostředků na lobbování, schůzky s byrokraty v drahých restauracích, klidně i na zcela legální aktivity. Tato činnost se jim však víc než vyplatí. Pokud získají licenci, mají zaručené dlouhé období, po které budou moci čerpat monopolní renty. Ty se objevují vždy, když stát administrativně omezuje vstup do nějakého odvětví a umožňuje tak těm, kdo už na daném trhu fungují, dosahovat zvláštních zisků, které by v situaci volného vstupu do odvětví neexistovaly.
Není tedy na místě ptát se, zda mobilní operátoři čerpají monopolní renty. To je totiž jistá věc. Otázkou pouze zůstává, kde se tomu tak děje. V době, kdy v Česku existoval pouze Eurotel, stála minuta hovoru z mobilního telefonu desítky korun. Pak přišla trocha konkurence a cena se začala prudce snižovat. Cena hovorů je totiž příliš na očích. Nebylo možné držet ji přehnaně vysoko, a stala se tak hlavním projevem konkurence mezi mobilními operátory. Monopolní rentu je potřeba skrýt. Skrýt před zraky regulujících úředníků a pokud možno i před zraky zákazníků.
Výnosy se přesunou jinam
Do této chvíle bylo vhodným místem k čerpání monopolních výnosů zahraniční volání. Lidé tak nějak chápou, že asi musí být z důvodu různých propojovacích poplatků dražší než volání místní, a proto se příliš nebouří. Nyní si však regulátor uvědomil, že to je zřejmě právě ono místo, kde se čerpá monopolní renta. Stanoví tedy maximální ceny za roaming a pokusí se výnosy zničit. Kdyby však rozuměl ekonomii, věděl by, že je taková snaha marná. Renta se pouze přesune jinam.
Kam? Kdo ví. Buď do jiného poplatku, nebo se například přetransformuje do úbytku kvality služeb. Výsledkem tedy bude nákladnější regulace, neboť bude potřeba kontrolovat a vynucovat více pravidel, přičemž monopolní renta nezmizí. Pouze se přesune jinam a zase bude chvíli trvat, než ji regulátor objeví. Pak se ji pokusí opět odstranit, vyrobí další regulaci a způsobí, že renta opět změní svou skrýš.
Jediným způsobem, jak zajistit opravdové snižování cen souvisících s mobilním telefonováním, je omezit regulaci a vpustit do oblasti více konkurence. Jakákoliv jiná cesta musí nutně skončit kupením regulací, stanovováním dalších minimálních či maximálních cen a skrýváním monopolních rent čím dál tím hlouběji.
