Navigace v automobilu už dnes není žádný luxus

Navigace v automobilu už dnes není žádný luxus | foto: Mobil.iDNES.cz

Gde Proboha Sem aneb průvodce začátečníka navigací GPS

  • 41
GPS navigace byla ještě před pár lety tajnou výbavou armádních vozidel. Časem se však dostala i do velmi drahých automobilů či výbav dobrodruhů. Dnes může mít GPSku úplně každý. A možná vám zachrání i manželství.

Výzkumy totiž ukazují, že velké procento manželství se rozpadá po dovolené. Často přijde první smrtelná rána už cestou za vysněným letoviskem, kdy se manželé pohádají při vzájemné navigaci. Ostatně, kdo z nás to někdy nezažil?

Řídíte, přítelkyně nebo manželka drží mapu, vy se snažíte soustředit na cestu a blíží se složitá křižovatka. Kudy? Ptáte se. Jak to mám vědět, ozve se ze sedadla spolujezdce. A vy nemáte daleko k záchvatu zuřivosti.

GPS navigace - průvodce začátečníka

Zažili jste to někdy? Jestli ne, tak jste ještě nikdy zřejmě nechtěli po přítelkyni, manželce, sestře nebo jakékoli jiné ženě navigovat. A ruku na srdce, když se pozice prohodí, často se celá situace opakuje. Navigovat podle papírové mapy chce totiž cvik, a to už nemluvím o tom, že v řadě zemí mají přístup ke značení cest velmi laxní. Zkusili jste si někdy řídit na Krétě?

GPS navigace - průvodce začátečníka

Delší dobu jsme se na Mobil.cz navigacím systematičtěji nevěnovali, rozhodli jsme se ale tento nedostatek napravit. Proto berte tento text jako jakýsi úplný úvod a vězte, že k většině věcí se brzy vrátíme podrobněji.

GPS – přesně na místě

Systéme GPS (Global Positioning System) začala budovat americká armáda v roce 1973 původně pro armádní použití. A i když byl systém postupně uvolňován pro civilní účely, stále v něm měla armáda hlavní slovo.

Ještě v devadesátých letech byly všechny civilní přístroje zatíženy umělou odchylkou, která způsobovala nepřesnost v řádech desítek metrů. To činilo systém nepoužitelný pro navigaci v autě.

 GPS navigace - průvodce začátečníka

O tom, že systém přece jen nebyl ani začátkem devadesátých let veskrze civilní, jsme se mohli přesvědčit v době první irácké války. Přestože několik měsíců předtím rozhodl president Bush tuto chybu pro civilní přístroje odstranit, v den začátku operace Pouštní bouře byla odchylka znovu aplikována. Aby to znesnadnilo irácké armádě zaměřovat americké jednotky. Dnes už ale tato odchylka definitivně patří minulosti, definitivně ji nechal vypnout prezident Clinton v roce 2000.

Cekem se zhruba 20 000 km nad zemí prohání 30 družic určených pro GPS, v provozu je jich vždy zhruba 24, ostatní fungují jako záložní. Pozemní přijímač GPS potřebuje signál minimálně 3 satelitů, aby byl schopen určit vaši polohu. Obvykle se ale kvůli přesnosti používají čtyři. Současné GPS přijímače dokáží současně zpracovat signál přibližně z 12 družic (podle typu) a samozřejmě, čím víc družic, tím přesnější je určení vaší polohy. Z jednoho místa na zemi obvykle zachytíte 6 až 12 družic.

Drobným problémem je, že pro zachycení signálu musíte mít „přímou viditelnost“ na satelit, podobně jako třeba u satelitních telefonů. Takže v budovách většinou signál GPS zachytit nejde, stejně jako v silničních tunelech. Problém byl často i v lese v hustém porostu, ale nové typy antén u turistických GPS, které se objevily loni, tento problém z velké části vyřešily.

Nikdo vás nenajde

Když poprvé použijte GPS, možná vás trochu vyvede z míry, že systém dokáže přesně určit, že stojíte u dveří svého domu. Řada lidí začne pochybovat, jestli se tím nedostává do spárů velkého bratra…přece, když ta družice ví, kde jsem.

A v tom je právě ten zádrhel. Družice to neví, komunikace v systému GPS je pouze jednosměrná a vy držíte v ruce (máte v autě) pouze přijímač. Tok informací je tedy pouze z družice na vaši palubní desku nebo do ruky, ale nikoli opačně.

Pomocí GPS vás tak nikdo nemůže vystopovat, a Usáma bin Ládin může s GPS přijímačem klidně pobíhat po pákistánských nebo afgánských horách (případně klidně ležet na pláži někde v Saudské Arábii) a nemusí se bát, že by jeho používáním – na rozdíl od satelitního telefonu, který i vysílá – někoho přivedl na svou stopu.

Mimochodem, systém GPS hraje důležitou roli v řadě oblastí našeho života a neobejdou se bez něj ani mobilní operátoři. GPS přijímačem jsou vybaveny základnové stanice a s jeho pomocí se synchronizuje čas v síti, jinak by mohlo dojít třeba k problémům s předáváním hovorů.

Podrobnosti o systému GPS naleznete zde...

GPS navigace - průvodce začátečníka

Fuj, oškliví Amíci, uděláme si svůj, vlastní

GPS ale není jediný navigační systém. Už několik let používá ruská armáda družicový systém Glonass (GLObalnaja NAvigacionnaja Sputnikovaja Sistema), který byl uvolněn i pro civilní účely. Používá stejně jako GPS 24 navigačních družic, ale s přesností to není úplně ideální – udává se zhruba 70 metrů.

Mnohem zajímavěji se jeví evropský projekt Galileo, který by měl mít v konečné fázi 30 satelitů a polohu by měla upřesňovat i síť pozemních stanic. Díky tomu by měl být zhruba o polovinu přesnější než GPS.

GPS navigace - průvodce začátečníka

Galileo chce těžit z toho, že je novější a nabízí (zatím teoreticky) řadu možností, které GPS neumí. V každém případě by měly mít přístroje pro Galileo menší spotřebu baterií a měly by být citlivější na signál.

Galileo slibuje i řadu sofistikovaných služeb, nejen lokalizaci. Přesto je trochu divné budovat systém, sotva se trochu rozšířilo GPS. A to i přesto, že bylo dosaženo dohody o kompatibilitě s americkým systém. Budoucí přijímače tak navíc budou zároveň využívat i americké GPS.

A nebo ne? Jen aby ambiciózní Galileo nepotkal osud stejně ambiciózního Iridia, případně dalších projektů, do kterých jsme se sdruženi pod evropskou myšlenkou pustili (napadá mě Concorde nebo Airbus).

I když zejména pro mobily je zajímavou cestou, umožní totiž integrovat přijímač přímo do přístroje, aniž by to nějak ovlivnilo jeho velikost. Ostatně, o čipu pro Galileo už jsme vás informovali.

Jaký vybrat?

Když se rozhodnete pořídit si GPSku, nejdříve si trochu promyslete, nač ji chcete používat. V zásadě můžete chtít GPS pro turistiku, na kolo a do auta. Stranou nechme jako suchozemci speciální námořnické přístroje.

Rozhodně vás budou někteří prodejci přesvědčovat, že existují univerzální přístroje, které můžete používat v autě i na kole nebo na cestách. Jistě, svým způsobem mají pravdu – není žádný problém navigaci pro kolo hodit do auta nebo opačně, dokonce jakž takž bude fungovat.

Když si ale uvědomíte, jak moc se tyhle dva způsoby cestování od sebe liší, přijdete na jejich nedostatky. Jednak GPS v autě je docela v bezpečí – neprší na ni, nikam nepadá, celkem stabilně je upevněna ve stojanu a máte po ruce napájení. Navíc cestou v autě nestačí jen ukázat směr, potřebujete se držet na silnici a poradit, kterou odbočkou se dát.

Na kole nebo při turistice je naopak odolnost jedním z nejdůležitějších aspektů. Přístroj je vystaven povětrnostním podmínkám, může i s kolem (a s vámi) spadnout a neměl by se při prvním pádu zničit. Také déšť vás může potkat. Při turistice nepotřebuje vést přesně bod po bodu, většinou potřebujete GPS k určení směru a orientaci na cíl. Zase se vám ale může hodit záznam projeté trasy nebo výškový profil. A kdyby na vás navigace v lese pokřikovala, abyste odbočili, asi nebudete nadšeni.

 GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka
GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

Navigace pro turistiku a kolo

Jak jsme už naznačili, turistická navigace by měla být především odolná. Výrobci je obvykle vyrábějí i částečně vodotěsné, aby přežili třeba pád do kaluže. Při výběru přístroje věnujte pozornost anténě – nejsou příliš vhodné různé vyklápěcí provedení, která mají tendenci se urazit při prvním pádu na zem. Vhodná je integrovaná anténa nebo anténa pevně přichycená a chráněná třeba gumou.

U turistických GPS jako u posledních přežili dokonce ještě nemapové přístroje, které stále používají pravověrní. Stále více se ale prosazují modely s mapami, podobně jako třeba v autech. Až si takový přístroj pořídíte, uvědomte si, že automobilové mapy jsou v terénu nepoužitelné, ale v Česku existují i turistické a cyklistické mapy. Jestli se nepletu, tak pouze dvě – mapa Klubu českých turistů a TOPO Czech pro Garminy. Další mapy jsou už určeny pro přístroje s Windows Mobile. Pokud víte o nějakých českých mapách, dejte mi vědět.

Trhu prakticky dominují dva velcí výrobci – Garmin a Magellan. Druhý jmenovaný míval v Česku slušnou pozici před nástupem mapových modelů, nyní už trh téměř zcela ovládá Garmin, který může nabídnout slušné české mapy.

PDA s navigací

Pomyslným půlkrokem mezi navigací pro turistiku a do auta je navigace v PDA. To je celkem přenosné, i když s odolností to není valné. Výrobci PDA ale rozvoji navigací, a také pádu cen, prospěli snad nejvíce.

Každý velký výrobce těchto zařízení představil aspoň jeden model s integrovaným GPS přijímačem, a kdyby náhodou ne, tak aspoň s Bluetooth umožňující připojit externí. Není to špatná myšlenka, PDA se vším všudy a tou obrovskou spoustou funkcí, a k tomu ještě navigace. Navíc všechno za pár korun.

 GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

Jenže PDA prostě není děláno pro navigaci, a to co je vhodné pro procházení internetu nebo práci s kalendářem nemusí být vždy pro navigaci ideální. Pravda je, že se v poslední době objevily PDA verze kvalitních navigačních programů, které tento problém částečně řeší, ale ne zcela.

U většiny PDA se například neobejdete bez dotykového pera, a to je v autě i na kole poměrně nepraktické. Pravda je, že situace se pomalu zlepšuje, výrobci uzpůsobují své programy tak, aby se i na PDA daly ovládat prstem.

Velkým problémem ale zůstává uchycení v autě. Pro něj nemají PDA právě ideální tvar a často je vše řešeno různými univerzálními držáky, které nejsou z nejpevnějších. Na druhou stranu, pokud PDA používáte, kupte nějaký osvědčený navigační program a máte vyhráno.

Navigace v mobilech

Dalším mezikrokem mezi jednoúčelovou auto navigací a univerzálním přístrojem jsou navigace v mobilech. Výhodou je, že většina z nás se bez mobilu nikam nevydá. Takže proč ho nevyužít i pro navigaci? Ovládání mobilů máme většinou v krvi, takže se stačí naučit pár nových funkcí.

Displeje – zejména u smartphonů – jsou stále větší a umožňují už bez problémů ukázat navigační informace. Často totiž nepotřebujete přímo mapu a stačí jen směrové šipky.

Vzhledem k invenci (nejen) českých zlodějů je určitě výhodou i to, že v autě nezůstává žádný další přístroj, který by se v nejbližší zastavárně dal slušně směnit za peníze na něco "hodnotného". Musíte myslet jen na externí GPS přijímač, protože mobilů s integrovaným přijímačem je jako šafránu.

 GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

Asi největší slabinou navigací v mobilech je spotřeba energie. Bluetooth, stále svítící displej a často ještě datový přenos přece jen s baterií pořádně zahýbe. Také s umístěním v autě bývají problémy.

V autě ale můžete obvykle bez problémů mobil dobíjet, a také držáky jsou už docela slušné. A pokud potřebujete navigaci jen jednou za čas, proč zbytečně utrácet? Na trhu jsou navigační programy pro všechny operační systémy smartphonů, a také jednoduché verze pro Java mobily.

Jednoúčelové navigace

Původně trhu jednoúčelových navigací do auta dominovali výrobci turistických navigací, v poslední době ale iniciativu přebrali původní výrobci PDA, kteří trochu ořezali možnosti svých přístrojů – nebo je spíše trochu schovali a přepracovali menu.

Nutno ale dodat, že ani původní výrobci se zdaleka neztrácí a novinky od TomTomu nebo Garminu patří k absolutní špičce. Ostatně ani Nokia nechce zůstat stranou a svůj trumf představila nedávno.

GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

Navíc se na trh tlačí řada asijských firem, původně vyrábějících PDA pro známé výrobce. Takové Mio si pozici na českém trhu získalo docela rychle. Bodují ale i MyGuide, Dynavix či Airis.

Rozvoji jednoúčelových navigací pomohl také rozvoj displejů – ty jsou větší a čitelnější. Ovládání je obvykle dobře řešeno pomocí dotykového displeje. Tím, že jsou ale určené hlavně pro navigaci, je ovládání přizpůsobeno přesně tomuto účelu.

A nakonec ani s tou jednoúčelovostí to není tak žhavé, většina současných navigací dokáže nahradit Bluetooth hands-free nebo třeba přehrávat muziku a filmy.

Fakt ale je, že do auta vám přibude další věc, kterou musíte odnášet. Navíc, pokud používáte navigaci jen občas, možná se vám nebude chtít utrácet za jednoúčelový přístroj. Přesto pro mě osobně jsou právě tyto přístroje favoritem.

 GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

GPS navigace - průvodce začátečníka GPS navigace - průvodce začátečníka

Navigace zabudovaná

Nejluxusnější a nejpohodlnější variantou jsou navigace integrované do palubního systému auta. Díky tomu máte skvěle viditelný velký displej, ovládání integrované do palubní desky a pokyny dobře slyšitelné z reproduktorů rádia. Navíc anténu máte obvykle na střeše, takže skvělá citlivost na signál.

Problém je, že takovouto lahůdku si musíte pořídit už při nákupu vozu. Dodatečná montáž bývá obvykle poměrně složitá. Navíc automobilky stále za takovouto navigaci chtějí několik desítek tisíc. A pořád vám zůstává v autě velká obrazovka, která je neodolatelným lákadlem pro zloděje.

Mapové podklady – věčné téma

Stěžování si na zmapování Česka je obvyklou součástí veškerého psaní o navigacích. Přitom jsme na tom z východní Evropy rozhodně nejlépe, ač místa s horším pokrytím se stále najdou. Máme však pocit, že se situace zlepšuje. Obě hlavní „mapové“ společnosti, tedy jak TeleAtlas, tak Navteq, koupili mapové podklady od české společnosti CEDA, která v mapování Česka velmi zdárně pokračuje.

V současnosti jsou zmapovány všechny silnice po úroveň třetí třídy, drtivá většina měst na ulice, a krajská města s popisnými čísly. S takovými podklady už se dá pracovat. Mapy od TeleAtlasu či Navtequ používá drtivá většina navigačních programů. Problém bývá, že ne vždy zahrnou výrobci do svých produktů kompletní podklady.

Když budete kupovat navigaci, dejte si pozor, jaké mapové podklady máte vlastně v ceně. Hlavně zpozorněte nad větou hlavní evropské tahy. To totiž znamená, že máte k dispozici jen dálniční síť – a to je upřímně jedno z míst, kde navigaci moc nepotřebujete. Udržet směr na dálnici totiž obvykle dokáže i šimpanz.

Navigaci oceníte ve chvíli, kdy se ocitnete na neznámém místě bez ukazatelů. Je tedy třeba se rozhodnout, jestli (a jak často) jezdíte do zahraničí. Pokud hranice nepřekročíte jak je rok dlouhý, je zbytečné utrácet za přístroj s mapou celé Evropy, nicméně pokud aspoň jednou za čas za hranice vyrazíte, volte raději přístroj s celoevropským pokrytím – cena bude mírně vyšší, ale až se ocitnete v nějakém malém městečku uprostřed Německa, nebudete těch pár korun navíc litovat.

Paměť nebo karta

Existují v podstatě tři základní způsoby, jak dostat navigační mapy do přístroje. První z nich je mobilní pevný disk, který používají třeba vyšší řady TomTomů. Plusem je samozřejmě relativně velká kapacita, která umožní proměnit navigaci třeba v přehrávač MP3 nebo si do něj uložit další soubory.

GPS navigace - průvodce začátečníka

Další variantou je Flash paměť. Ani u té dnes není problém dosáhnout kapacity v gigabajtech, takže i v tomto přístroji můžete mít klidně nahranou kompletní mapu Evropy.

A nakonec jsou to paměťové karty. Ty se používají v mobilech, PDA i v jednoúčelových přístrojích. Jejich výhodou je univerzálnost – jednoduše mapu Česka vyjmete a vložíte SD kartu s mapou Německa a Rakouska - a hurá za hranice.

Takže jdeme nakupovat?

GPS na rozdíl od minulosti není luxusní záležitost za desítky tisíc korun. Pokud tak nechcete zbytečně najezdit desítky kilometrů, stačí vám přístroj pod desetitisícovou hranicí. Tak proč jej v autě ještě nemáte?