Nokia dostala své jméno podle města, ležícího na stejnojmenné řece. Nyní je jednou z nejsilnějších evropských firem a sama dává název celému státu. Pro mnohé Finy se totiž jejich země stala z Finska Nokijskem. Finská ekonomika je totiž na výsledcích Nokie závislá. Proto když rok 2001 přinesl první pokles prodeje mobilních telefonů, seveřané se začali obávat, aby to nevedlo k poklesu jejich životní úrovně. Přestože Finové zatím svou hymnu nezměnili na „Bože ochraňuj Nokii“, všichni si to jistě myslí.
Všichni znají Nokii
O tom, nakolik je provázaná ekonomika lesnaté severské země s největší místní společností, hovoří nejlépe poměr státního rozpočtu a příjmů Nokie, který je bezmála 1:1. Hrubý národní produkt, jeden z nejjasnějších ukazatelů ekonomického růstu státu, v roce 1999 pozvedla jen Nokia o 1,5 %. Pokud jde o akciový trh, helsinská burza je plně pod nadvládou Nokie; její akcie tvoří 60 procent hodnoty všech cenných papírů. Také vývoz Finska je z pětiny věcí Nokie. Světový vládce na poli mobilních komunikací je pánem i ve své zemi. „Všechno, co řekne Nokia, bereme u nás jako důležitý signál,“ přiznává finský sociolog Pasi Meanpaa a dodává, že pohled místních dobře vystihuje věta, kterou mu kdysi řekl jeden hoteliér: „Věnujeme víc pozornosti výkonnému řiditeli Nokie než našemu premiérovi.“ Právě ředitel Nokie je ostatně nadřízeným téměř 25 tisíc Finů.
Není se ostatně co divit. Stejně jako lidé ve Zlíně milovali svého Baťu, Finové jsou vděční Nokii za své živobytí. Když se totiž na konci osmdesátých let začal hroutit Sovětský svaz, jeho skandinávský soused utrpěl velkou ztrátu. Finsko, do značné míry žijící z exportu papíru, buničiny a gumy do komunistické velmoci, rázem přišlo o odbytiště, což záhy vedlo k nástupu nebezpečné ekonomické recese. Jenže právě v té době jedna z firem v jihozápadním Finsku, vyrábějící vše možné, počínaje papírem a gumou a konče televizemi, prodělávala razantní změny. Tehdejší vedení Nokie se rozhodlo, že budoucnost firmy postaví na mobilních komunikacích. Jak devadesátá léta ukázala, rozhodnutí bylo správné. Poznali to i Finové, které právě především úspěchy Nokie vytáhly na vrchol úspěchu. Zároveň s touto firmou totiž rostly další na ní více či méně závislé společnosti, čímž se v celé zemi rozrostl silný informační a komunikační průmysl. „Bez Nokie by bylo téměř nemyslitelné vybudovat tak rychle natolik úspěšnou společnost,“ přiznává zakladatel firmy Spring Toys, která vytváří hry pro telefony Nokia.
Nepošle nás ke dnu?
Jenže z hrdiny jménem Nokia se může stát nebezpečí. Stát, který tak silně závisí na úspěchu jediné firmy, je do značné míry ovlivňován momentálním vývojem v oblasti, v níž tato společnost podniká. Nastává-li těžký čas pro mobilní komunikace a tedy i pro Nokii, znamená to zkoušku i pro Finsko, které si zatím vybudovalo nejštědřejší program státního sociálního zabezpečení na světě. Ukazuje to již výsledek roku 2001, kdy poprvé prodej Nokie stagnoval, místo aby jako vždy rostl. Výsledkem je pouze 0,7procentní růst finského hospodářství za rok 2001 (v roce 2000 byl přitom růst pětiprocentní).
A jak si lze vysvětlovat prohlášení výkonného ředitele Nokie Jarmo Ollily, který nahlas uvažoval o tom, jak důležité je snížit relativně vysokou daň z příjmu, která se pohybuje na hranici 59 % i u firem s nižším příjmem? Protože tato slova padla na tiskové konferenci, kde Ollila oznamoval zpomalení růstu prodeje, lze z toho snadno dovodit, že Nokia by chtěla šetřit. Již není tak silná, aby mohla dotovat Finsko. Někteří ekonomové však v Ollilových úvahách vidí také jistou hrozbu pro Finsko: Co kdyby Nokia odešla jinam?
Nikdo dnes nepochybuje, že pro firmy obchodující na poli mobilní komunikace přišly těžké časy. Prodeje klesají, v důsledku celosvětové ekonomické recese nemají lidé na mobily, operátoři zas nevládnou dostatkem financí na stavbu sítí. „Když přijdou těžké časy na Nokii, bude to znamenat také těžké časy pro Finsko,“ prorokuje šéfredaktor finského ekonomického magazínu Talous-elama Hannu Ollikainen. Jedním dechem však dodává, že to nezruinuje finskou ekonomiku. „Máme silný hutní průmysl a také tradiční výrobu papíru a buničiny,“ dodává Ollikainen. Prostý Fin však vidí celou věc jednoduše: „Nebojím se o Nokii, bojím se o sebe.“ Jenže mezi obojím existuje souvislost, jak by brzy po pádu Nokie poznal i ten nejobyčejnější občan Finska.
