Jeden optimistický citát říká, že všechno krásné musí jednou skončit, aby to mohlo uvolnit místo něčemu ještě krásnějšímu. Jiný (možná realističtější) citát tvrdí, že něco krásného musí skončit, abychom vůbec krásno byli schopni odlišit od běžnosti.
Ať je tomu jakkoliv, něco krásného pro mne po šesti letech končí. Po šesti letech odcházím z firmy, kterou jsem spolu s Petrem Mitošinkou založil z ničeho, vypiplal od dětských střevíčků a celou tu dobu ji udržel na špici českého internetového technického zpravodajství. 15. leden 2003 je mým posledním dnem v této firmě, posledním okamžikem, kdy mám něco oficiálně společného s tímto serverem, a tento článek je v podstatě i posledním mým článkem na něm. Tento článek vám asi zásadní informace nepřinese. Je vlastně mým epilogem, malým soukromým ohlédnutím za tím, co těch šest let pro mne znamenalo. Jednoduše ho nečtěte, pokud vás to nezajímá…
Začátky Mobil.cz si pamatuje málokdo. Málokdo si pamatuje, jak v srpnu 1996 vzniklo několik stránek věnovaných do té doby neznámé technologii GSM a GSM sítím. Na podzim se trojice lidí provozujících tyto stránky domluvila na tom, že si založíme jeden server, a v listopadu 1996 jsme začali provozovat stránky gsm.netforce.cz – od ledna 1997 fungující na výhradně naší doméně Mobil.cz. Vzniklo tak první české systematicky aktualizované technické zpravodajství a jeden z prvních (po Neviditelném psovi) zpravodajských serverů u nás. Později Filip Streibl odešel, a tak jsme zůstali dva – já a Petr Mitošinka. Zatímco Petr se staral hlavně o chod serveru, já jsem se věnoval článkům. Pokud by vás zajímala moje první recenze, jmenovala se Siemens S4 power versus Sony CMD-Z1. Tehdy jsme samozřejmě moc nevěděli, jak se recenze mají dělat, neměli jsme žádný vzor vyjma časopisu Mobil a ten měl tehdy recenze velmi mizerné. Improvizovali jsme, využívali jsme výhod internetu, těsného kontaktu se čtenáři.
Byla to požehnaná léta. Zažili jsme mnoho veselého i smutného, mnohému jsme se naučili a ledasjakou i slepou cestu prošli. Nejdříve s námi ani mobilní operátoři nechtěli mluvit, webové zpravodajství pro ně bylo něco neuchopitelného. Pamatuji si na první konflikt s RadioMobilem, kdy jsem do ostrého článku k nefunkci nějaké služby napsal, že tisková mluvčí Tereza Kakosová nám neodpovídá na 
dotazy. Ve firmě si to vedení přečetlo, a když se ukázalo, že si to přečetl kdekdo a že Mobil.cz je v branži čtené médium, problém v komunikaci s operátory zmizel. První cesta, kterou jsme museli projít: aby nás firmy začaly brát vážně. Aby pochopily, že internetová média jsou stejně důležitá a vlivná jako média ostatní. Podařilo se.
Z těch veselejších a dosud utajených příhod bych vzpomněl na moji první absenci na tiskové konferenci RadioMobilu. Byl jsem cosi důležitého vyřizovat a prostě jsem poprvé po dvou letech nepřišel na tiskovku. Tereza Kakosová mi pak ihned volala, co se děje, že jsem nedorazil. I omluvil jsem se, že mi to nevyšlo, byl jsem samozřejmě „pokárán“, a tak jsem ji poprosil, aby mi poslala sumář toho podstatného, co na tiskovce bylo. O pár desítek minut zazvonil před naší kanceláří kurýr s balíčkem z RadioMobilu. Tereza Kakosová posílala nějaké zákusky a chlebíčky s poznámkou, že pro mne tam nic jiného nového nebylo…
Byly i pernější chvíle. Krátce poté, co se narodila moje první dcera Vanda, jsem šel na "vítání občánků". Jenže ve stejnou chvíli byla tisková konference Eurotelu. Díky šikovnosti několika lidí jsem ale všechny podklady z intranetu měl včas a rozhodl jsem se, že reportáž z tiskové konference napíšu, jako bych na ní byl. Jenže podvádět se v novinařině nevyplácí. Při zadávání článku do redakčního systému (komplikované prababičky Genesis 1, prastaré verze dnešní druhé generace) jsem se překlepl a článek místo ve 12 hodin, jako po tiskové konferenci, vyšel normálně ráno. Bohužel začínal větou „Na dnešní dopolední tiskové konferenci Eurotel představil…“, a tak lidem z Eurotelu došlo, co se stalo. A já jsem nebyl na signálu, takže vše za mne schytal Petr Mitošinka. Telefonát Ivy Taťounové byl dlouhý a z její strany velmi hlasitý…
Bylo mnoho podobných veselých i méně veselých příhod. Bylo to krásných šest let naplněných prací na něčem novém, neznámém. Doba, kdy se celý internet jednohlasně vzepřel Českému Telecomu a jeho nesmyslnému cenovému diktátu a kdy iniciativa Internet proti monopolu přinesla nižší ceny za modemové připojení k internetu. Doba, kdy jsme pořádali semináře o tom, co je internet, co jsou to mobily, co je to internetová reklama. Doba, kdy na moji svatbu přišla většina „VIP“ lidí z českého internetu. Doba, kdy každý na internetu znal každého a kdy něco zařídit a domluvit šlo jen posláním emailu, na dobré slovo, na čest svého jména. Doba pionýrská, doba začátků.
Ta doba už je přecejenom pryč. Čest a podání ruky nahradily tlusté smlouvy, přátelství a blízkost nahradily konkurenční vztahy. Z doby budovatelů a průkopníků se stala doba firemní kultury, koncernů a seriozních firem. A pionýři se stali anachronismem, přežitkem téměř až nechtěným. Pro mne je to jasný povel k odchodu, znamení toho, abych se stal pionýrem někde jinde, stavěl další „hotely na Měsíci“, jak takové sny nazývá jeden můj kamarád. Abych se nestal živým inventářem.
Celou tu dobu jsem věřil tomu, že Mobil.cz má hájit zájmy zákazníků, nás spotřebitelů. Oproti všem předpokladům „nezávislé žurnalistiky“ jsem ho chápal jako protipól tiskových oddělení a zpráv jimi vydávaných. Posláním Mobilu a později i dalších našich serverů vždy bylo (a věřím, že i nadále bude) hájit zájmy čtenářů. Vzdělávat čtenáře v tom, kam směřují trendy a kam jde vývoj – a někdy i dění ovlivňovat a vytvářet. Mnoho z takových zásahů a „aktivních opatření“ se neminulo cílem a doufám, že nás to posunulo k svobodnějšímu trhu a příznivější situaci pro zákazníky. Pro mne je také důležitý fakt, že zatímco v roce 1996 byli naši čtenáři mladí "japíci", dnes o šest let později tatáž jména vídám ve vedení telekomunikačních firem, v dozorčích radách a představenstvech, případně ve vlastních společnostech. Věřím a doufám, že se nám podařilo podílet se na výchově nové generace lidí českých telekomunikací; věřím a doufám, že jsme ukázali čtenářům, že všechny věci, události a technologie je nutné nahlížet ze strany zákazníka, a ne jen a výhradně ze strany zisku. Že jsme je naučili „chápat věci jinak“. A taková práce stála zato.
Rozloučit se s takovou prací není lehké, ale ta chvíle musela přijít. A přišla. Nikdy bych nevěřil, že při psaní článku budu brečet. A stalo se. Jestli mne něco na rozloučenou potěšilo, tak to byly tři věty, které do diskuse napsal jeden čtenář (podepsal se jako MQ):
Jako většina čtenářů jsem se v článku jako zákazník našel...
Jako většina čtenářů poznám článek P. Zandla bez toho, že si přečtu jméno autora...
Jako většina čtenářů lituji, že P. Zandl nepíše častěji...
Chtěl jsem poděkovat všem lidem, které jsem na své cestě potkal. Všem, s nimiž jsem pracoval v Mobil.cz. Lidem, kteří se podepsali na tom, jací jsme a co jsme dokázali: Fufovi a Jackovi, Jindrovi Kláskovi, Ivanovi Leščákovi. Karel Holub, Vreco, Taška, Honza Kubíček. Jakub Matějů, Petr Veselý, Přemek Souček, Rosťa Kocman a Honza Matura, Marek Kuchařík. Marko Zekič, Ondřej Turek, Ondřej Juřík, Ondřej Lavička, Roman Všetečka a Pavel Gregor. Lami, Váša a Lopo. Aleš Růžička, Dita Eckhardtová, Irena Kacálková a další a další lidi, se kterými jsem měl tu čest pracovat a spolupracovat a jimž jsem snad ani nestihl říct, jak moc jejich práce byla a je důležitá. A také Petrovi Mitošinkovi a Pavlu Bořkovcovi, že se mnou vydrželi pracovat i přes ten chaos, který jsem do jejich snahy o organizaci a finanční vedení firmy vnášel. A chtěl jsem poděkovat za to, že věřili mojí vizi až do posledního okamžiku. Za to, že ji spoluvytvářeli a především za to, že jsme ji společně naplnili.
Mějte se hezky a zachovejte Mobil.cz přízeň.
Patrick Zandl
Pozn. editora: přečtěte si profil Patricka Zandla na iDNES
