Vedle klasických operátorů sítí GSM existují i operátoři virtuální. Těmto operátorům se říká operátor virtuální mobilní sítě (z anglického mobile virtual network operator), nebo krátce – virtuální operátor. Ti nemají svoji vlastní síť, ale pronajímají si ji od existujících operátorů (říkejme jim pronajímatelé). Zákazníkům nabízejí pod svojí značkou (jménem) karty SIM, vlastní tarifní programy a služby. Hovorné pro klienty virtuálních operátorů je obvykle menší, než kolik platí koncoví zákazníci operátora, od nějž si virtuální operátor pronajímá síť.
Proč vznikají virtuální operátoři
Frekvenční pásmo vyhrazené pro provoz sítí GSM neumožňuje udělit licenci na provoz sítě každému zájemci. Na trhu je ale prostor pro více operátorů, než kolik jich dostane licenci. Proto vznikají virtuální operátoři, kteří nabízejí vlastní služby a pronajímají si již postavenou síť. Zákazníkovi je totiž jedno, jak síť GSM po technické stránce funguje – důležité je, že se dovolá a může využívat ty služby, které si aktivuje a zaplatí.
Virtuální operátoři vznikají také kvůli nedostatku financí. Pronájem sítě GSM je levnější než její výstavba a následný provoz. Někdy také virtuálního operátora omezuje licence. Operátoři GSM potřebují dvě licence – na provoz a výstavbu samotné sítě GSM a na poskytování hlasových a datových služeb. Když zájemce o licenci na výstavbu a provoz sítě neuspěje (licenci nedostane), může stále ještě získat licenci na poskytování služeb a potřebnou infrastrukturu si pronajmout od někoho, kdo licenci na výstavbu a provoz má.
O virtuálních operátorech se nejčastěji mluví v souvislosti se sítěmi třetí generace – UMTS. Kdyby všechny společnosti, které mají na provoz licenci, postavily svoje sítě zvlášť, stálo by to v součtu obrovské finanční prostředky. Pro uspokojení všech zájemců o poskytování služeb UMTS však postačí několik málo sítí, někdy i jenom jedna (to může být případ i České republiky). Když síť UMTS postaví jen jedna společnost nebo konsorcium společností a ostatní si budou nakupovat pouze kapacitu, ušetří operátoři finance určené na výstavbu sítí, které mohou použít pro vývoj a poskytování nových služeb. A právě široká nabídka praktických aplikací – na které by nemuseli mít operátoři v případě výstavby sítě prostředky – by se měla stát tím, co zajistí úspěch UMTS u spotřebitelů.
Vznik virtuálního operátora není tak složitý
Virtuální operátor má několik možností, jak svoji síť provozovat. Může si pronajmout jenom část sítě GSM obsahující základnové stanice a přenosové trasy z nich až do ústředen, nebo celou infrastrukturu sítě. Existují i firmy, které jenom přefakturovávají služby, za které platí operátorovi samy – tyto společnosti ovšem rozhodně nemůžeme nazývat plnohodnotným virtuálním operátorem.
Pokud má virtuální operátor dohodnutý pronájem kapacity nebo služeb, potom už mu zbývají jenom relativní maličkosti. Bude muset vybudovat prodejny (nebo vsadit na přímý prodej po telefonu nebo internetu) a provozovat infolinku pro svoje zákazníky. Zpočátku bude možné provozovat infolinku s malým počtem zákazníků, nebo si její provoz pronajmout od specializované firmy či agentury (pronajmout lze dnes už téměř vše).
I virtuální operátor musí samozřejmě mít technické oddělení, které se bude starat o vývoj a provoz služeb. Někdo musí také vymyslet tarifní programy a všechny ceny za služby a opomenout nemůžeme ani účetní oddělení, které bude mít na starosti fakturaci. Vybudování silného marketingového týmu, který zaplaví média reklamou na nového operátora, už je ve srovnání s ostatními obtížemi při startu virtuálního operátora skutečně hračkou.
Virtuální operátor s vlastní páteřní sítí a ústřednami
Nejspolehlivější služby samozřejmě mohou zákazníkům nabídnout ti operátoři, kteří mají svoji vlastní infrastrukturu (páteřní síť, ústředny, atd.) a tu připojí k ústřednám v pronajímané síti. Takový operátor si vlastně kupuje jenom pokrytí signálem GSM – potřebuje, aby pronajímatelova síť přepojovala všechny hovory zákazníků virtuálního operátora na jeho ústředny. Sám může nabízet vlastní tarifní programy a služby s přidanou hodnotou (GSM bankovnictví, informační služby, aplikace využívající mobilní telefony apod.), na které mu zůstane více prostředků – nemusí je investovat do sítě. Současně také může vybudovat vlastní infolinku a nabízet pokročilé operátorské služby.
Toto řešení má pro oba operátory – pronajímatele i virtuálního – velké výhody. Pronajímajícímu operátorovi se tak zaplatí přebytečná kapacita sítě, kterou by sám svým zákazníkům nedokázal prodat. Virtuální operátor se naopak o kapacitu sítě nemusí vůbec starat a nemusí investovat do velmi drahého pokrytí signálem sítě GSM. Navíc může nabídnout i služby, které neposkytuje pronajímající operátor. Netýká se to samozřejmě složitých technologií, jako je GPRS nebo HSCSD, ale kdyby pronajímající operátor neměl např. WAP (protože ten může fungovat v libovolné síti, kde fungují datové přenosy), může ho virtuální operátor zákazníkům nabízet.
Kapacita sítě se ale může stát pro operátory velkým problémem. Když totiž zákazníci obou společností budou příliš často volat, potom bude klesat volná kapacita sítě GSM a zákazníkům obou operátorů se může stát, že se nedovolají. Majitel sítě ale nemůže omezit zákazníky virtuálního operátora, aby tak získal kapacitu pro svoje vlastní zákazníky.
Virtuální operátor s plně pronajatou sítí
Když virtuální operátor nechce budovat vůbec žádnou síťovou infrastrukturu, nebo pro tuto činnost nemá licenci, potom si stále ještě může pronajmout od existujícího operátora vše, co potřebuje – síťovou kapacitu a poskytování služeb. Nemůže už ale nabízet takové služby, které by současně nenabízel i pronajímající operátor. Virtuálnímu operátorovi ovšem nic nebrání, aby pro zákazníky zprovoznil např. pokročilé operátorské služby (obdoba Eurotel či Paegas Asistent). Tvorba tarifních programů a cen je v pravomoci virtuálního operátora.
Větší výhody tohoto modelu jsou na straně pronajímajícího operátora, který se nemusí bát konkurence s nabídkou lepších služeb. Současně má pronajímatel přístup k informacím o struktuře hovorů a používání služeb zákazníky virtuálního operátora. Ten se může pro tuto spolupráci rozhodnout, protože nepotřebuje téměř žádné finanční prostředky pro začátek svého provozu – stačí mu jenom vybudovat prodejní síť a infolinku. O technické aspekty sítě GSM se nemusí příliš starat.
Virtuální operátor jako překupník
Někteří virtuální operátoři však vystupují spíše jako překupníci. Nakoupí od skutečného provozovatele sítě GSM větší množství karet SIM (aktivací) a ty poté po menším množství prodávají dalším zákazníkům. Operátor vystupuje pod svojí značkou, má vlastní tarifní programy a třeba i infolinku. Nabízí pouze ty služby, které poskytuje i plnohodnotný mateřský operátor.
Takovýto virtuální operátor jako velký zákazník získá od skutečného operátora slevu na hovorném i paušálech. Proto může nabízet vlastní tarifní programy, které jsou postavené na těch základních od skutečného operátora. Virtuální operátor jenom sníží minutové ceny (ale tak, aby byly stále vyšší, než platí on sám), změní měsíční poplatky, případně omezí nebo přidá volné minuty a pojmenuje tyto upravené tarify podle svého jména. V praxi tak virtuální operátor platí tomu skutečnému za tarif X s 50 volnými minutami měsíční poplatek 500 korun a za provolanou minutu do kterékoliv sítě zaplatí dvě koruny. Běžného zákazníka by tento tarif přišel na 700 korun a za minutu hovoru by zaplatil tři koruny. Virtuální operátor tak může svému zákazníkovi prodat tento tarif pod jménem Y za 600 korun měsíčně; minutové hovorné bude 2,50 Kč a volných minut 60. Spokojeni budou oba – zákazník, který by kvůli malé atraktivitě pro velkého operátora nedostal žádnou slevu, a virtuální operátor, který bude stále výrazně vydělávat.
Mnohdy však tito virtuální operátoři působí téměř v ilegalitě. Plnohodnotní operátoři totiž o podporu podobných společností nemají zájem – tímto způsobem pouze přicházejí o vlastní klienty, kteří by většinou jejich síť používali. Když proto neuzavřou smlouvu s virtuálním operátorem, ten přesto nakoupí jejich služby a přeprodává je dál. Jenže to je v rozporu se všeobecnými podmínkami existujících operátorů, kteří se brání tím, že takového virtuálního operátora jednoduše zablokují – z jeho karet SIM nepůjde volat.
U nás zatím virtuální operátoři nejsou
S virtuálními operátory, kteří jenom přeprodávají služby (a kteří působí bez smlouvy s existujícím operátorem), se můžete setkat i v České republice. Český Mobil, Eurotel ani RadioMobil sice smlouvu s virtuálním operátorem nepodepsal, přesto se ale najdou firmy, které nabízejí služby sítě GSM pod svým jménem a s vlastními tarifními programy. Tyto společnosti prodávají služby nejen v rozporu se všeobecnými podmínkami operátorů sítí GSM, ale i v rozporu s telekomunikačním zákonem (na poskytování hlasových služeb totiž nemají potřebnou licenci).
Nejznámějšími státy, kde existují virtuální operátoři, jsou Německo a Velká Británie. Je ale možné očekávat, že se virtuální operátoři objeví i v České republice. Naše sítě GSM sice zatím nemají dostatek volné kapacity, kterou by operátoři mohli prodávat dalším zájemcům, ale v budoucnu určitě svoje sítě budou posilovat, zvláště když tu budou lukrativní zájemci o pronájem. Posílit kapacitu již existující sítě je totiž vždy levnější, než postavit síť GSM zcela znovu.
Dočkáme se nových operátorů GSM?
Dočkáme se tedy v České republice virtuálních operátorů GSM? Nedá se to vyloučit, ale jistě to nebude v nejbližších měsících. Potřebnou licenci totiž zatím kromě stávajících operátorů vlastní pouze pardubická společnost Aristel, jejíž telefony celý týden nikdo nezvedá. Navíc kapacita existujících sítí zatím není, podle dostupných informací, dostatečná, aby zvýšenou zátěž zvládla. Poslední a možná nejvýznamnější důvod pak představuje omezený trh v naší zemi. Celkový počet obyvatel mírně přesahuje 10 milionů, přitom oficiální údaje hovoří o více než pěti a půl milionech uživatelů mobilních telefonů. I když je pravděpodobně skutečný počet o něco nižší, protože až několik set tisíc lidí používá SIM karty dvou operátorů, nezbývá zde již mnoho potenciálních klientů. Alespoň ne těch, kteří by pro operátory byli lukrativní. Podle posledních údajů Statistického úřadu jsou totiž v ČR více než dva miliony lidí, kteří jsou v důchodovém nebo předproduktivním věku – tedy především uživatelé předplacených služeb, které operátorům nepřinášejí zisk v potřebné výši.Přes to všechno, nový virtuální operátor by ještě mohl na trh přinést nový cenový impulz a tím přinést do mobilních komunikací další rozmach. Dokonce snadněji než tolik diskutované sítě třetí generace.
