Marek Janouš
14. 12. 2000 2:14
Soukromí
Myslím, že jde především o možnost mít soukromí. Právo na soukromí můžeme pojmout jako právo rozhodnout se, kdy a co budu sdílet s ostatními, a kdy a co ne. (Nejde tu o věci, ale o osobní informace, třeba i o náladu a výraz tváře, a o fyzickou přítomnost.)
I když jsem divoch žijící ve společné chatrči, když opravdu chci, mohu odběhnout 50 m do lesa a být sám pro sebe, uspořádat si myšlenky, mám-li tu potřebu.
Mám-li méně silnou potřebu soukromí, může mi stačit sednout si do koutka chatrče a dělat si chvilku něco svého nebo si pro sebe mlčet. Na první pohled se zdá, že to lze i před kamerami, ale rozdíl ještě nastíním.
Uprostřed velkého města scifisticky transparentní společnosti by se jen těžko odbíhalo z dosahu kamer, nehledě na to, když jste na očích svým kumpánům, jsou i oni na očích vám (pokud se zrovna neskrývají za keřem). Jde o oboustrannou interakci, a i za tím keřem je můžete odhalit.
Neosobní, všudypřítomné, chladné oči kamer jsou jiný případ. Neodvrátí se, když se na ně zamračíte, protože zrovna nestojíte o to, aby vás někdo očumoval. Není to oboustranná interakce s okolím složeným ze živých, konkrétních lidí, je to jednostranné šmírování, kterému se ani nelze bránit (kdyby opravdu byly kamery všude).
Ztotožnit si pojem soukromí se stavem, kdy je člověk osamocen, a proto ihned začne hrabošit nějakým nečistým způsobem pro sebe na úkor ostatních, mi přijde jako vadné uvažování.
Vadné mi přijde i vykládat potřebu soukromí jako "výsledky zrůdné teorie jedince postaveného nad celou společnost".
Potřeba soukromí, čili potřeba svobody rozhodnout se, do jaké míry budu svoji osobu sdílet s ostatními, je vyjádřením autonomie jedince vůči společnosti. Bez této autonomie je člověk jen část celku, nic víc. Možná něco jako mravenec? (A kdo pak ten celek řídí? -- lze se také zeptat. Někdo rovnější než druzí...)
Pokud je mi známo, primitivní společenství žila pospolu v podstatě na základě dobrovolnosti (alespoň teoretické). Kdyby někdo nesměl odejít, nesměl se na chvíli vzdálit, nesměl mlčet, když chce, asi bychom ho považovali za otroka.
Mohl bych se zeptat, když je zrůdné stavět jedince nad společnost, není-li zrůdné stavět společnost nad jedince, ale společnost jsou zase jen jedinci. A tak je myslím obecně zrůdné stavět člověka nad člověka.