Tenkrát zkrátka mobily, které dnes velmi usnadňují mezilidskou komunikaci a tok informací obecně, neexistovaly. Při plánování prvotních demonstrací si tak museli organizátoři vystačit jen s pevnou linkou.
"Neměli jsme vysílačky, e-maily, prostě nic. Jediný komunikační prostředek byl klasický telefon u nás doma," vzpomínala v jednom z našich předchozích článků Monika Pajerová z tehdejšího studentského stávkového výboru. Netajila se tím, že být mobilních telefonů, mohlo všechno nakonec dopadnout úplně jinak.
TIP: Jak by vypadal iDNES.cz nebýt převratu
"Měli jsme pár lidí, kteří obíhali celý průvod, ale nějak nás nenapadlo někoho poslat dopředu," řekla. Narážela na skutečnost, že účastníci zprvu pokojné manifestace za účelem uctění památky Jana Opletala neměli ani potuchy, co je čeká na Národní třídě. - čtěte Pajerová: Mít tenkrát mobil, tak to dopadlo úplně jinak
Informace o brutálním zásahu proti manifestujícím studentům v Praze se přesto začala rychle šířit. Reakce obyvatelstva, které se ve většině případů přiklonilo na stranu studentských spolků, tak na sebe nenechala dlouho čekat. Studentský stávkový výbor obdržel pro svou činnost podporu od francouzské ambasády, která věnovala koordinačnímu centru fax a papíry. Američané zas přispěli kopírkou, zavzpomínala Monika Pajerová.
Vláda padla, s ní i plány do budoucna
I s tímto doslova spartánským vybavením se podařilo totalitní režim nakonec svrhnout. Se sametovou revolucí, která vyvrcholila jmenováním prvního nekomunistického prezidenta Václava Havla dne 29.prosince roku 1989 tak započala i revoluce telekomunikační. Tou dobou měl za sebou pouhých pár měsíců života zkostnatělý podnik jménem Správa pošt a Telekomunikací - SPT Praha.
Ten vznikl v polovině roku 1989 jako výsledek reorganizace dřívějšího státního podniku Československé spoje. Listopadovou revolucí ale vzaly veškeré více či méně nadějné plány na obrození telekomunikací za své. Ze studie z roku 1988, která ukázala na nutnost rázného zásahu a modernizace telekomunikačních sítí, tak zbyla pouhá vzpomínka. Nezůstal kámen na kameni.
V té době se na zavedení pevné linky čekalo i více jak dvacet let. V roce 1989 bylo na našem území (tehdejším Československu) evidováno celkem 4 026 000 stanic, z nichž jen 1 493 000 bylo bytových. Žádostí o nový telefon bylo registrováno na čtvrt milionu!
Začátky byly krušné, pomohlo zahraničí
V únoru 1990 se začala vláda telekomunikačním trhem poprvé vážněji zabývat; do Československa se přijeli podívat zástupci předních světových telekomunikačních společností a nabídli pomoc. V dubnu předložili své návrhy, na jejichž základě se vládní strana rozhodla zahájit spolupráci s konsorciem West Atlantic (tvořily jej americké společnosti Bell Atlantik a US West).
Již v červnu 1991 předložilo vybrané konsorcium české vládě návrh na digitalizaci sítě do roku 2000. Tím byla odstartována novodobá historie českých telekomunikací. "Zřejmě žádný jiný obor u nás nezažil takovou akceleraci, takové rozšíření co do kvantity i kvality. Služby, které se během příštích deseti let staly samozřejmostí, připomínaly v roce 1989 sci-fi," píše ve své knize Od telegrafu k internetu její autor Jan Králík.
První mobilní telefony se na území Československa objevily již na sklonku roku 1991, kdy společnost EuroTel Praha spustila první mobilní síť v systému NMT. Aktivace a pořízení přístroje ale vyšlo v té době až na 70 tisíc korun, zpočátku tak nová služba oslovila jen 350 účastníků. Bezdrátově se ale komunikovalo již za totality a to pomocí AMR - Automatizovaného Městského Radiotelefonu z dílen firmy Tesla. - čtěte Mobily za totality nesly značku Tesla. Byly jen pro vyvolené
K rozvoji bylo nutné měnit legislativu
Aby se ale rozvoj telekomunikací měl o co opřít, musely přijít ke slovu změny zastaralých předlistopadových zákonů. Stále totiž platil telekomunikační zákon z 12.března roku 1964, který samozřejmě nepřipouštěl jiné než monopolní postavení státního podniku. Jenže potřeby tehdejšího trhu byly zcela odlišné. Zásadní změna přišla až v roce 1992 v podobě zákona č. 150, který alespoň částečně otevřel cestu k demonopolizaci.
Telekomunikační trh tou dobou zažíval jedno z vůbec nejdramatičtějších a nejdiskutovanějších období; do státního podniku tekly peníze proudem v době, kdy sílily federační rozpory. Do roku 1993 se o každém rozhodnutí vlády týkajícího se rozvoje SPT Praha vášnivě diskutovalo a psalo. Situace se zklidnila až po rozdělení federace a vzniku České republiky.
Pošta šla vlastní cestou, privatizace také
Ve stejný den se SPT Praha rozdělil na dva nezávislé podniky - SPT Telecom a Česká pošta. Došlo k dalším zásadním rozhodnutím, modernizacím i legislativním zásahům. Situace na telekomunikačním trhu se začala stabilizovat. SPT Telecom se stal akciovou společností a zahájily se tím první kroky k privatizaci státního podniku. Každoročně přibývaly statisíce nových pevných linek.
I mobilní telefony zažívaly značný rozmach. Z původních 350 uživatelů sítě NMT společnosti EuroTel (dnešní TO2) jich do roku 1995 bylo již kolem 50 tisíc. Rok nato navíc vstupuje na trh další silný hráč v podobě firmy RadioMobil (dnešní T-Mobile) a začíná novodobá éra mobilní komunikace na bází sítí GSM, jejichž služeb v drtivé většině využíváme dodnes.
Začátkem roku 1999 již služeb mobilních sítí využívalo více než jeden milion klientů a operátoři pokrývali 96 procent obyvatel. V červnu si EuroTel připsal zákazníka s pořadovým číslem 750 000.
2000: Nový mobilní operátor a konec monopolu
Ve stejném roce se provozovatel pevných telefonních stanic SPT Telecom a.s. stačil přejmenovat na Český Telecom a.s. V té době mu zbývalo pouhých pár měsíců do doby, kdy mu vyprší exkluzivní práva na poskytování telekomunikačních služeb.
Roku 2000 se trh otevřel alternativním operátorům, kteří v následujících letech vznikali a zanikali stejně rychle, jako se měnila vládní koalice. Stejný rok pak znamenal i příchod třetího mobilního operátora - Oskara.
Novodobá historie - rebranding a nové služby
Již na počátku 21. století bylo jasné, že státní podíl v akciové společnosti Český Telecom (mimo jiné většinový vlastník EuroTelu) bude na prodej, což se potvrdilo v dubnu roku 2005. Tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka oznámil, že Český Telecom patří Španělům. Za téměř 83 miliard korun jej koupila firma Telefónica. - čtěte Český Telecom už patří Španělům!
Během oné doby došlo na českém telekomunikačním trhu hned k několika změnám. Českému Telekomu se dařilo prosazovat s vysokorychlostním internetem a novými tarify, mobilní operátoři T-Mobile a EuroTel zas přinesli první 3G sítě na území České republiky. Co naplat, že dodnes o nich příliš nevíme.
Roku 2006 se rozjela jedna z největších - ne-li historicky největších - rebrandingových akcí u nás. Španělský vlastník se rozhodl vystupovat pod obchodní značkou O2 s malým logotypem Telefónica jako důkazem stabilního zázemí nadnárodní společnosti. Rozjel masivní reklamní kampaň a během pár dní nebylo po žlutomodrém logu Českého Telecomu či nápisu Eurotel ani vidu. Lidé se museli naučit vyslovovat název nové firmy - "ou tú". - čtěte O2 čteme anglicky, prý kvůli světovosti
Stejný rok znamenal konec i života pro jednu z posledních významných českých značek na telekomunikačním trhu - Oskara. Změny byla oproti bleskovému přemalování Telecomu velmi pomalá, dlouho jsme vídali duální značku Oskar - Vodafone. Po půl roce se ale historie nelítostně se uzavřela, firmy šly do světa.
Jiná doba, jiný svět
Devatenáct let po revoluci tak můžeme mluvit o zcela jiném scénáři; samizdatové noviny bychom dnes psali na počítači, tiskli na domácích laserových tiskárnách, nebo je třeba posílali emailem. Ten bychom využili i pro svolání demonstrací, stejně jako stále anonymní předplacené karty českých mobilních operátorů.
Na místě bychom se obešli bez vysílaček, protože všechen komfort nám nabídne mobil v kapse. A abychom ušetřili, budeme volat ostatním organizátorům přes internetové služby za pár kaček. Jak krátká doba stačí ke změnám před pár lety nemyslitelným...
