Evropská komisařka Viviane Redingová se zásahům do telekomunikačního trhu věnuje velmi intenzivně již od svého nástupu do funkce. Letos v létě prosadila direktivní regulaci roamingových cen na mobilním trhu. Už v té době prohlásila, že tím aktivita Evropské komise na telekomunikačním trhu rozhodně nekončí. Dnes schválila Evropská komise soubor nových směrnic a doporučení pro regulaci telekomunikačního trhu.
Podle agentury Reuters, kterou citovala ČTK, komise mimo jiné navrhla vytvoření nového regulačního úřadu pro celou Unii. Podle oficiálního vyjádření EK je cílem zajistit větší konkurenci na trhu, a vylepšit tak nabídku služeb obyvatelům Unie.
Jedním z hlavních důsledků nového regulačního rámce by byl vznik jednotného regulačního orgánu pro telekomunikace, který by zastřešoval celou Evropu. Národní regulátoři – jako ČTÚ v Česku – by tak ztratili velkou část svých kompetencí. Naopak Evropská komise by získala na regulaci v telekomunikacích mnohem silnější (a přímější) vliv. Pak už by zřejmě nic nestálo v cestě dalšímu ze snů komisařky Redingové – prosadit rozdělení pevných operátorů a vytvoření separátních společností vlastnících telekomunikační sítě. Podobně, jako vlastník energetické soustavy ČEPS pronajímá "dráty" elektrárenským společnostem.
O tom, že je tento krok správný, musela komisařka Redingová přesvědčovat delší dobu i své kolegy v komisi. Ne všichni totiž její nadšení sdílejí, a stejně skeptičtí jsou i někteří poslanci Evropského parlamentu, stejně jako představitelé jednotlivých členských zemí EU. Ti by totiž nové regulační směrnice museli schválit také. K novému rozhodnutí komise se velmi rezervovaně staví i představitelé Česka, Českého telekomunikačního úřadu i operátorů. Nicméně, jak jsme se mohli přesvědčit na případě roamingu, Viviane Redingová je zvyklá překonávat překážky velmi zarputile.
Evropský super-regulátor – více svobody, nebo naopak více státu?
Snaha Evropské komise nějak sjednotit regulační rámec v telekomunikacích má svůj logický smysl. Zvláště pro operátory, kteří jsou součástí nadnárodních skupin – tak jako všichni čeští s výjimkou U:fona – by to mohlo být na první pohled výhodné. Dnes se totiž často stává, že rozhodnutí regulačních orgánů jednotlivých zemí Evropské unie jsou diametrálně odlišná. Takže například věc, kterou britský regulátor shledá jako v pořádku, ČTÚ shledá jako problematickou.
Pokud by tedy vznikla jednotná pravidla v rámci Evropské unie, určitě by to přispělo ke zpřehlednění situace. To, čeho se operátoři ale obávají zřejmě úplně nejvíc, je fakt, že takový úřad by byl pod mnohem silnějším vlivem bruselské byrokracie, než jsou současní národní operátoři. V konečném důsledku by to mohlo vést k situaci, že by tento regulační úřad pracoval na přímou objednávku Evropské komise nebo úředníků Evropské unie. A to, vzhledem ke snaze EU zasahovat do volného trhu stále silněji, budí – zřejmě reálné – obavy.
Firma vlastnící síť
Jak uvedla ČTK ve své zprávě, k pravomocem nového unijního regulátora by mimo jiné patřila možnost navrhnout funkční – nikoliv majetkové – rozdělení telekomunikačních firem na dvě části. Jednu, která vlastní sítě, a druhou, jež poskytuje služby. To by mohl nařídit národní regulátor velkým národním telekomunikačním společnostem v krajním případě, pokud by dospěl k názoru, že podmínky na trhu nejsou dostatečně tržní. Cílem je umožnit malým operátorům vstup na trh.
Případná možnost rozdělení společnosti se podle agentur týká velkých firem jako France Telecom, Deutsche Telekom či španělské Telefóniky. Firmy s návrhem komise podle agentur nesouhlasí a tvrdí, že případné rozdělení sítí a služeb by znamenalo ohrožení investic do budování nových sítí.
Podobný model už uplatnil britský regulátor Ofcom a ve Spojeném království vznikla firma BT Openreach, která spravuje telekomunikační síť, dříve patřící British Telecommunications. Podobnou cestou se zřejmě vydá i Irsko. V podstatě tak existuje samostatná firma, od níž si všichni ostatní operátoři působící na trhu nakupují přenosovou kapacitu. Tento krok je další snahou rozhýbat liberalizaci telekomunikačního trhu po tom, co se jako nefunkční zdá model zpřístupnění místní smyčky (LLU).
Oč jde? Telekomunikace jsou - podobně jako třeba energetika či plynárenství – zvláštním oborem. Není totiž možné (a ani logické), aby si každý telekomunikační operátor vstupující na trh vybudoval vlastní síť. Přitom stávající sítě vznikly z velké části ještě v dobách, kdy existovali státní telekomunikační operátoři, takže sítě se částečně budovaly ze státních peněz. Proto se v současné době Evropská komise snaží zajistit přístup k takto vybudovaným sítím všem operátorům. Až posud je to samozřejmě logická a správná snaha.
Problém je, že tato snaha někdy vede k ne úplně spravedlivým požadavkům, kdy jsou dominantní operátoři nuceni sdílet s konkurenty i nově budované sítě a technologie. Přitom ty už získali nebo postavili ze soukromých peněz a jako soukromé firmy. Typickým příkladem byl nedávný případ Německa, kde orgány Evropské unie nutí Deutsche Telecom, aby zpřístupnil konkurentům i svou nově vybudovanou síť VDSL. Dostáváme se tak postupně do stavu, kdy firmy jako Deutsche Telecom přestávají mít chuť investovat do nových technologií. Logickou snahou každé soukromé firmy je totiž snaha investicemi získat konkurenční výhodu, a tím samozřejmě vydělat více. Nuceným podělením se o nové technologie s konkurenty ale tato výhoda mizí, a tím pádem klesá i ochota firem k investicím.
Podobný výsledek by mohlo mít i vytvoření společností vlastnících síť. Co by takovou společnost nutilo k inovacím a implementaci nových technologií? Samozřejmě by se velmi příkladně starala o to, aby její stávající síť fungovala. A samozřejmě, všichni telekomunikační operátoři na trhu by rázem měli před sebou možnost přímého přístupu k síti. Pokud by se ale některý z operátorů rozhodl, že by potřeboval na této síti novou technologii, co donutí nezávislou firmu vlastnící síť, aby do této technologie investovala?
Důvodem k tomuto kroku je přece to, že budovat vlastní sítě je ekonomicky nelogické. Operátoři by se tak mohli docela dobře stát rukojmím nové společnosti. Pokud budou chtít do sítě implementovat novou technologii, budou muset její zavedení síťové společnosti kompletně zaplatit. Jenže, i kdyby to udělali, v tom okamžiku budou mít k této nové technologii přístup i konkurenti. Jestli si nějaký operátor podobnou investici obhájí před akcionáři, je skutečně otázkou.
Nakonec by to mohlo dopadnout tak, že se zakonzervuje současný stav. Budeme tak mít úplný základ, ale budeme ho mít všichni. Jako bychom už tohle jednou zažili...
