Minulý týden informovala média o tom, že proti odvolání T. Valeskiho z postu jednatele Eurotelu se postavili čtyři členové dozorčí rady - A. Blecha, O. Felix a E. Doležalová. Pokud jste si osvojili alespoň počítání na prstech jedné ruky, asi jste si povšimli, že jedno jméno do čtveřice chybí. Pročpak? Příběh hodný pera klasikova totiž pokračuje.
Vskutku. Jedno z jmen nám zůstalo zatajeno, nevyšťourali jej ani agenti četky, ani pánové z Eura. Byl důvod se nepochlubit, protože tím čtvrtým člověkem je Zdeněk Hrubý. Pro pochopení situace stojí za to jeho jméno, nezasvědceným pravděpodobně neznámé, dosadit do kontextu: Ing. Zdeněk Hrubý CSc. je náměstek ministra financí s odpovědností za mezinárodní vztahy, privatizaci a revitalizaci, koordinátor veřejné podpory bankovnímu sektoru, národní koordinátor programů EU, náměstek místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku a také člen statutárních orgánů mnoha společností. A to jsme opomněli jeho pedagogickou činnost na IES UK, vcelku si ale můžeme vystačit se shrnujícím konstatováním, že patří mezi uznávané kapacity (nejenom) v telekomunikacích.
Zde je třeba dodat, že Hrubý ve skutečnosti nehlasoval proti Valeskiho odovolání, "pouze" se zdržel hlasování, což je ale z hlediska praktického jedno, protože dozorčí rada Českého Telecomu schvaluje rozhodnutí osmi hlasy pro a zda zbývající hlasy byly proti nebo se zdržely, na věci nic nemění. Pouze to vypadá poněkud přijatelněji, že vládní úředník se nestavěl na odpor názoru svého vládního křídla, pouze "si nebyl jist". Spíše ale můžeme soudit, že s vyhozením úspěšného manažera nechtěl mít nic společného.
Ve světle těchto skutečností snadno nazřeme, proč nebylo vhodné Hrubého hlas medializovat. Fakt, že náměstek ministra financí, odborník na regulaci a telekomunikace nejeví nadšení pro Valeskiho odvolání by Berdárově skupině ani ministru Grossovi neprospělo. Je to zhruba stejně prekérní situace, jako kdyby pro vládní návrh zákona o rozpočtu republiky nehlasoval ministr financí...
Ministr Mlynář mezi tím pohrozil, že se obrání na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby prošetřili, zda nedochází k porušení podmínek, za nichž Úřad vloni akvizici Eurotelu Telecomem schválil. Na jednu stranu by nebylo, co se divit, protože personální propojení na takovéto úrovni by opravdu mohlo být antimonopolnímu úřadu trhnem v oku a někdy se přímo v podmínkách schválení vylučuje, antimonopolní ale mezi tím upozornil, že personální otázky v případě Eurotelu nijak neupravoval. Je ale docela dobře možné, že Mlynářova pohrůžka se netýkala přímo personálních otázek, ale otevření některých starších restů Telecomu.
Vladimír Mlynář má nezáviděníhodnou pozici. Do kompetence jeho ministerstva Telecom logicky i programově spadá, jenže jde o tak významnou dojnou krávu, že se svým džberem ku zdroji spěchají i ostatní ministerstva, což vidíme na příkladu Stanislava Grosse, jenž prosazuje do Telecomu své koně (někdy bez ohledu na riziko zanešení kuhlavky a slintavky) - a to se můžeme jen obtížně dohadovat, co má s resortem vnitra Telecom do činění. Jenže Unie svobody má krátký dech na to, aby Grossovu polívčičku ochladila, strana se propadá do politické neviditelnosti a její vážnost v řadách vlády se krátí stejně, jako její volební mandát. Ministr Mlynář může volit jen ostrá slova a doufat, že k jeho vlajícímu praporu se někdo přidá a to je na radikální postup opravdu málo.
V případě Eurotelu je potřeba jednati rychle, neb situace hrozí zprodlením. Už samotný fakt, že židle pod Valeskim se houpe, není příjemný a popravčí četa by měla definitivně stisknout spoušť nebo odkráčet. Eurotelu rozhodně nějaké bezvládí neprospěje a buďto je potřeba Valeskimu vrátit všechny privileje, jak se na šéfa velké firmy sluší (což je už ale nepravděpodobné), nebo najít nového šéfa Eurotelu.
S novým šéfem Eurotelu to ale není také zrovna nejjednodušší situace. I vrabci na střeše strakovy akademie si štěbetají, že se jím má stát Michal Heřman, současný šéftransformátor Telecomu. Mezi tím ale také na stopu vyrazili lovci hlav a chystá se konkurs na nového šéfa Eurotelu. Bude to zajímavý test naivity a optimismu - komu se bude chtít exponovat se v přechodné záležitosti, za podmínky ostré poroby a myšlenkového nevolnictví? A cožpak o novém šéfovi Eurotelu ještě není rozhodnuto?
V této souvislosti působí jako koření nudného života informace, že stále platí zákaz vstupu Michala Heřmana do budovy Eurotelu z konce roku 2000, kdy jej ochranka na Valeskiho příkaz vyváděla. Každý má své drobné starosti...
