ČTÚ: proč se propojovací poplatky pro mobily počítají jinak

  • 41
Pevní operátoři o tom často hovoří jako o jasném důkazu zvýhodnění mobilních operátorů. Odborníci o tom často spekulují a ČTÚ se k tomu doposud veřejně nevyjádřilo. Pokud chcete vědět, proč se v ČR liší metodika výpočtu poplatků za terminaci v mobilních a fixních sítích, pak vám v našem článku přinášíme odpověď.

Poplatky za terminaci hovorů platí váš operátor operátorovi, do jehož sítě voláte. Pokud voláte z mobilní sítě do pevné, platí mobilní operátor operátorovi fixní sítě poplatek za terminaci (ukončení) hovoru. Tato cena je však výrazně nižší než ta, co platí fixní operátor, když jeho zákazník volá do některé z mobilních sítí.

Tento rozdíl zdůvodňují mobilní operátoři poměrně logickým argumentem – fixní operátoři přesně vědí, kam hovor mají směrovat, zatímco mobilní operátoři nikoliv. Mobilní operátor jen ví, ve které MSC Service Area (oblasti obsluhované jednou ústřednou – Eurotel jich má kupříkladu 12 a Oskar 3) se daná mobilní stanice nachází. Následně dané MSC kontaktuje všechna k němu připojená BSC (Base Station Controller – kontroléry základnových stanic) a ty zas všechny k nim připojené BTS (Base Transciever Station – základnové stanice). V Oskarově síti to tedy znamená, že pokud vám někdo volá na mobil, hledá vás kupříkladu Oskarova síť na celé Moravě. Na každé jedné BTS je vyslán požadavek na spojení s daným číslem a teprve až hledané číslo odpoví, je alokována přenosová trasa a navázáno spojení. Při odchozím hovoru z mobilu se tato operace neprovádí, neboť mobilní síť ví ihned, odkud voláte (požadavek na hovor přichází od vás a ne od sítě). Jaký by měl být rozdíl mezi mobily a pevnou sítí?

To, že tu jistý rozdíl v terminaci hovorů je, je naprosto zřejmé. Otázka zní, jak by měl být tento rozdíl vyčíslen nominálně. To je ale pro řadu fixních operátorů až druhotný problém. Ten primární vidí v tom, že ČTÚ rozhodlo, že pro výpočet poplatků za terminaci hovorů využívá metodu LRIC (která výrazně snížila propojovací poplatky), zatímco u mobilních sítí ponechal FAC.

Metoda LRIC (Long Run Incremental Costs) počítá s modelem nákladů efektivně fungujícího operátora. Metoda FAC (Fully Allocated Costs) je pak založena na pokrytí všech oprávněných nákladů daného konkrétního operátora.

  špička mimo špičku
volání do mobilních sítí – celý den 3,19 Kč 3,19 Kč
volání do místních sítí – místní 0,31 Kč 0,16 Kč
volání do fixních sítí – 1 tranzit 0,40 Kč 0,20 Kč
volání do fixních sítí – 2 tranzity 0,56 Kč 0,28 Kč
použití CS/CPS 0,06 Kč 0,06 Kč
Uvedené ceny jsou bez 19% DPH.

Co na to říká ČTÚ

Na otázku, proč tomu tak je, nám odpověděl přímo předseda Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Ing. David Stádník. Je to tak poprvé, co je toto zdůvodnění prezentováno veřejně.

„Tvorba modelu LRIC pro pevné sítě vycházela ze základního modelu European Economic Research Ltd. (EER), který není pro mobilní sítě k dispozici. Vývoj modelu LRIC pro propojení v mobilních sítích není jednoduchou záležitostí a vyžaduje zejména spolupráci mobilních operátorů. Vzhledem k tomu, že v naší zemi se jedná o relativně ‚mladé‘ sítě mobilních operátorů, lze snadno dovodit, že plně alokované náklady – tedy historické náklady – jsou srovnatelné s náklady, za které by sítě efektivních mobilních operátorů byly vybudovány dnes. Dalším faktem je, že konkurence v mobilních sítích v naší zemi existuje.“

A co že toto stanovisko říká? V EU neexistuje model, jak aplikovat LRIC na mobilní sítě. Kdyby tento model však existoval, pravděpodobně by z něj vycházely opět podobná čísla jako v FAC. A o tom, že naši mobilní operátoři pracují efektivně, není pochyb, stačí se podívat na jejich rekordní zisky. Eurotel a T-Mobile patří se svými několikamiliardovými čistými ekonomickými zisky mezi nejvýdělečnější společnosti v této republice. Diskuse nad tím, že je „nefér“ použití jiné metody výpočtu pro pevné a jiné pro mobilní sítě, se zdá býti tedy spíše lichá.