Při nedávné návštěvě Bonnu na pozvání operátora T-Mobile jsme dostali možnost si o budoucnosti sítí čtvrté generace pohovořit s osobami v současnosti asi nejpovolanějšími. Joachim Horn, Chief technology officer T-Mobile Interneational, bude zodpovědný za jejich rozvoj u tohoto nadnárodního operátora.
Joachim Horn
Richar Lowe, prezident divize Carrier Networks kanadské společnosti Nortel, zase v současnosti patří k těm, kteří toho ví nejvíc o samotné infrastruktuře a ví, kdo, kdy a kde hodlá jakou síť čtvrté generace spustit. Oba hovoří především o LTE – však také Nortel patří k jednomu z největších přispěvatelů k LTE standardům a T-Mobile si právě tuto technologii nejspíše zvolí pro komerční nasazení.
Richard Lowe
Oba pánové hovoří o budoucnosti sítí čtvrté generace velmi otevřeně – neskrývají problémy, rizika a komplikace, které se během jejich vývoje a nasazení objevují nebo mohou objevit. Přečtěte si tedy, čím vším budou muset operátoři projít, než nám, jakožto zákazníkům LTE, tyto služby nabídnou a zda se vůbec máme reálně těšit, nebo zda budou sítě čtvrté generace ještě větším propadákem než UMTS.
Ještě než jsme začali náš rozhovor, mluvili jste hodně o standardech. A tak je má první otázka logická – jak daleko je LTE se standardizací, jak dlouho bude celý proces ještě trvat a kdy můžeme očekávat finální specifikace LTE jako standardu?
RL: Cílem je konec roku.
JH: Ano, cílem byl konec roku, ale trochu se nám protahují finální úpravy, takže teď můžeme s relativní jistotou říci, že vše bude hotovo koncem prvního čtvrtletí příštího roku. Důležité ale je, že standardizace je již na takové úrovni, že veškeré změny se již nedotknou hardwaru. Ten tak již můžeme klidně stavět, všechny změny budou pak jen čistě softwarové.
A tuto práci na standardizaci odvedl kdo? GSMA, NGMNA (Next Generation Mobile Netrwork Alliance)?
RL: NGMNA především specifikovala požadavky ze strany operátorů, které by měly různé technologie splňovat, lhostejno zda jde o síťové prvky nebo koncová zařízení. Mezinárodním standardem je 3GPP a LTE je jeho součástí. Komunita současných GSM/UMTS, ale i CDMA2000 operátorů se snažila v rámci 3GPP prosadit, aby LTE umožňovalo snadnou spolupráci s těmito staršími sítěmi, jež jsou součástí 3GPP standardu.
JH: Rozdíl oproti dřívějšímu přístupu byl v tom, že operátoři se v jistých oblastech dali dohromady. Předtím, než jsme se vrhli na jakékoli standardy, což je vlastně čistě technická věc, ujasnili jsme si naše požadavky z hlediska obchodu a obchodních modelů. To nejsou věci, které by byly omezeny na jednu konkrétní technologii, ale jsou důležité pro celý ekosystém. Důležitou věcí také je, že cokoli děláme v rámci 3GPP, GSMA nebo NGMN, děláme společně se všemi členy.
RL: Když se na to podíváme ještě ze strany výrobce, tak mohu říci, že celý proces standardizace nebo vývoje standardů v rámci Nortellu byl učiněn pod vedením jediné osoby. Nedali jsme prostor různým menším podskupinám, z nichž by každá měla několik jiných vizí jak technologii upravit, vylepšit nebo vyrobit. Toto rozhodnutí padlo již ve chvíli, kdy NGMN vydala svůj seznam požadavků. V té době jsem prohlásil, že si nemůžeme v rámci společnosti dovolit malé kmenové války.
Mluvíte o kmenových válkách. Jak jste na tom v případě spolupráce s vašimi konkurenty? Vždyť ti také musí mít své představy o tom, jak by standard měl vypadat a snaží se v jeho rámci prosadit své vlastní technologie.
RL: Celé je to tak trochu dávej a ber. Na konci dne chceme mít všichni hotový standard, ale samozřejmě jsou zde vždy i vlastní zájmy. My se mnohdy snažíme prosazovat takové atributy, které nám sice nedají nějakou konkurenční výhodu, ale na druhou stranu nás neznevýhodní.
JH: To je také to, na co si dáváme pozor my operátoři. Sledujeme proces standardizace a snažíme se ho ovlivňovat tak, aby výsledek vyhovoval nám.
To jste trochu předběhl mou další otázku. Zdá se, že poprvé za dobu existence mobilních sítí se operátoři semkli a našli společnou řeč. Hrozí zase možnost, že byste se někdy nepohodli a vaše cesty se rozešly?
JH: Já si nemyslím, že by to bylo poprvé, co se operátoři dali dohromady. Poprvé se tak stalo v případě GSM – to byl standard, který vzešel z požadavků operátorů. 3G pak bylo opravdu standardem výrobců infrastruktury a my jsme se do celého procesu vložili příliš pozdě, což nám později způsobilo potíže. No a tak jsme se v případě sítí čtvrté generace opět rozhodli pracovat dohromady. Současně jsme ale také zvolili trochu jiný přístup – nebavíme se přímo o technologii jako takové, ale o našem ekosystému. Já se ve skutečnosti ani tak moc nestarám o to, jaké rádiové řešení používáme, dokud funguje tak, že vyhovuje našemu ekosystému.
Oba pánové pak hovoří na téma souboje WiMAX a LTE i o tom, že nástupce CDMA – technologie Ultra Mobile Broadband jaksi v souboji s nimi neuspěla a i největší světoví operátoři volí jednu z variant WiMAX nebo LTE. K první se přiklonil Sprint, ke druhé pak americký Verizon, který s sebou strhl korejského operátora KDDI. Tito dva využívají svůj vliv k prosazení standardů potřebných k tomu, aby LTE bylo schopno spolupracovat s CDMA2000 sítěmi. Joachim Horn pak dodává, že ekosystém WiMAX je rozdílný od toho u LTE. WiMAX totiž nemá dořešené záležitosti ohledně roamingu i spolupráce se stávajícími sítěmi, což pravděpodobně povede k tomu, že T-Mobile nakonec zvolí LTE. Bavíme se i o tom, jaký rozdíl bude mezi WiMAX a LTE pro zákazníka. Z hlediska praktické rychlosti asi žádný, ale oba manažeři předvídají, že vzhledem k nižší podpoře WiMAX mezi operátory se bude této technologii věnovat méně výrobců telefonů, což povede k menší konkurenci, vyšším cenám a pomalejší inovaci.
T-Mobile by měl být jedním z prvních operátorů, kteří spustí komerční síť čtvrté generace. Říkal jste, že se tak stane v roce 2010?
JH: Ano, ale záleží to na mnoha faktorech. Technologie totiž nejdříve musí dokázat, že je schopna podávat takové výkony, jaké slibuje. Také se musíme domluvit s výrobci, především s výrobci koncových terminálů. Důležité je také mít jasný obchodní model – musíme vlastně vědět, kolik nás to celé bude stát. To jsou naše vlastní otázky. Za druhé - pro nasazení LTE také potřebujeme nějaké frekvenční spektrum, které ve většině zemí, kde T-Mobile působí, nemáme. Je tu jistě proces, který by nám v některých zemích zaručil část spektra v pásmu 2,6 GHz, ale my také potřebujeme nižší frekvence, abychom pokryli menší obce a meziměstské oblasti. A bohužel tuto část nemůžeme zdaleka odhadnout – kdy, jak a zda vůbec nám dají regulátoři šanci takové frekvence získat. No a do třetice je tu otázka, jak budou na novou technologii reagovat uživatelé – my se snažíme odpovídat na jejich potřeby, a tak bude rychlost rozšíření LTE záležet také na tom, jak uživatelé technologii přijmou. V tomto ohledu jsem docela sebevědomý a troufám si říci, že to bude ta nejsnazší část.
RL: Pokud já vím, tak Verizon a NTT DoCoMo spustí LTE v roce 2010. To v případě, že nenastane nějaké zpoždění v dodávkách terminálů. U Verizonu zatím vše nasvědčuje tomu, že řešení připravené pro zákazníky, nikoli však zákazníkům dostupné nebo nabízené, bude v síti operátora k dispozici ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009. To dává Verizonu dost času na důkladnou přípravu. Ostatně, operátor chce LTE pokrývat asi 80 milionů uživatelů již na konci roku 2010. Verizon má ale tu výhodu, že má potřebné frekvenční spektrum. Bude se tak soustředit pouze na to, aby získal dodávky koncových zařízení a vystavěl infrastrukturu.
Bude T-Mobile schopen sjednotit frekvenční spektra v jednotlivých zemích, kde působí, tak aby LTE používala pokud možno stejné frekvence?
JH: To je samozřejmě cíl, který máme. Jenže vzhledem k tomu, že vždy musíme jednat s místním regulátorem, je otázkou, zda je vůbec možno jej dosáhnout. Ale je tu dobrá šance, protože spektrum 2,6 GHz je standardizované v celé Evropě. Jenže i v rámci těchto spekter mohou dělat regulátoři zásahy a úpravy a místy tak již učinili, čímž celý proces harmonizace komplikují.
Samozřejmě jsme se ptali i na to, jaké další frekvence by mohl T-Mobile použít. Joachom Horn připouští, že v některých zemích to může být třeba 1 800 MHz, nezajímavá není ani frekvence 900 MHz. Tato frekvenční pásma by mohli operátoři využít po proběhnutí takzvaného refarmingu, tedy přerozdělení frekvenčního spektra mezi ně a jednotlivé služby. Ne vždy to ale půjde, třeba v Německu je přesun GSM sítě z 900 MHz plně na frekvenci 1 800 MHz prakticky nemyslitelný.
Takže se možná spíše upínáte k digitální dividendě, ke které by mělo dojít po vypnutí analogového televizního vysílání?
JH: Digitální dividenda bude skvělou možností. Když se třeba podíváte na situaci v Německu, zjistíte, že vysílací společnosti obsazují spektrum o šířce 450 MHz. Přitom asi jen 6 – 7 % německé populace sleduje terestricky šířenou televizi. Ostatní používají kabel, satelit, IPTV. Takže je tu jistá nerovnováha, kterou vidí i regulátoři. První část spektra pro telekomunikační využití byla již i určena – mělo by jít o rozmezí 700 – 860 MHz. Vše ale ještě bude předmětem diskusí.
Kdy budou probíhat tyto diskuse a kdy se dočkáme nějakých výsledků?
JH: Digitální dividenda je naplánována na rok 2012.
Takže to bude poté, co LTE spustíte. Začít tedy budete muset asi na frekvenci 2,6 GHz.
JH: Ano, v hustě obydlených oblastech tomu tak bude a dává to smysl.
Bude Německo tou první zemí, kde se LTE od T-Mobile dočkáme? Nebo půjde o jinou zemi?
JH: Ještě jsme se nerozhodli. Každá země je kandidátem, takže Česká republika taktéž.
K čemu mířím. V České republice má T-Mobile frekvenci 872 MHz pro své UMTS-TDD, která je velmi blízká frekvencím, jež mohou operátoři získat v rámci digitální dividendy. Takže tato frekvence by jistě mohla být zajímavá pro pilotní provoz, nemyslíte?
JH: Ano, možná ano. Jenže my jsme na této frekvenci postavili úspěšnou 3G technologii, se kterou jsme spokojeni. Takže ji prostě jen tak nevypneme, abychom si vyzkoušeli LTE.
Pro uživatele bude velmi důležitý roaming. Tím jsme zpět u frekvencí a jejich roztříštěnosti. Jak se bude T-Mobile snažit vyřešit tento problém a zajistit bezproblémový roaming?
JH: Již jsme v tomto směru začali intenzivně pracovat v rámci GSMA – roaming totiž musí být pro zákazníky možný od chvíle spuštění nové sítě. Na druhou stranu potíž s frekvencemi nebude ani tolik náš problém, jako problém výrobců terminálů. Prostě se budeme setkávat s terminály, které budou schopny fungovat s 8, 10 nebo 12 různými frekvencemi. A když v současné době mluvíme se zástupci výrobců, víme, že pro tu počáteční fázi budeme muset přednostně určit, které frekvence budou důležité. Z dlouhodobého hlediska ale pak budou výrobci muset nabídnout přístroje, které nabídnou mnoho a mnoho frekvencí. Z hlediska frekvencí totiž máme my operátoři nejmenší prostor k manévrování. Výrobci se s tím prostě budou muset poprat a není to pro ně neřešitelná situace. Vždyť již dnes jsou schopni do jednoho čipu dostat podporu mnoha frekvencí a tento problém je řešitelný stále snáze, nikdy však jeho řešení nebude jednoduché.
Jistě, dnes máme čtyři základní frekvence GSM, čtyři UMTS a tak dalším krokem bude třeba 10 LTE frekvencí. To je docela zmatek, nemyslíte?
JH: Ano, je to zmatek, který je ovšem způsoben tím, že regulátoři na celém světě selhali při harmonizaci využívání frekvenčních spekter. A s tím již dnes nic nenaděláme.
Děkujeme za rozhovor.
