Celou záležitost od počátku provázejí nejrůznější potíže, způsobené nejasností původního závazku i velkým počtem subjektů, které jsou v projektu zainteresovány. Ve smlouvě s Českým Mobilem je uvedeno: „V rámci své pomoci vládě k dosažení cílů v oboru státní informační politiky vybuduje Český mobil novou infrastrukturu základnových stanic po celém území České republiky. Tyto stanice budou propojeny s dostačující přenosovou kapacitou tak, aby mohly uspokojit velký počet uživatelů.“
Tato definice skýtá nepřeberné množství způsobů, jak ji interpretovat. Může se týkat všech 13 tisíc škol nebo jen škol, které se svojí polohou nachází v různých částech republiky. Také výraz „základnová stanice“ je naprosto fádní. Kapacita připojení by navíc logicky měla uspokojit všechny uživatele a ne jen jejich „velký počet“. Navíc internetové připojení se netýká jen škol (ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, MŠMT), ale také veřejných knihoven (ministerstvo kultury, MK). Internetové potřeby knihoven jsou samozřejmě jiné, než potřeby škol. Zde je první zádrhel celého záměru. Tam, kde mohou být knihovníci spokojeni, školy úpí nad nízkou přenosovou rychlostí a nedostatečnou kapacitou.
Český Mobil pochopitelně se svými návrhy příliš nespěchal. Nejdříve měl dost starostí s výstavbou vlastní sítě, později se již schylovalo k vypsání výběrového řízení. Ovšem letos v únoru již v Oskaru usoudili, že je potřeba převzít iniciativu a přijít se smysluplnou nabídku. Vznikl tak materiál (redakce Mobil.cz jej má k dispozici), kterou operátor prezentoval 22.února 2002 na schůzce se zástupci MŠMT, MK a Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Stanoviska zúčastněných stran k návrhu měla být známá do konce března, ovšem Oskarovi je dosud nikdo nesdělil.
Český Mobil navrhuje realizovat připojení k internetu prostřednictvím satelitního spojení (ve spolupráci s PVT a společností Gilat]. Jeho jednoznačnou výhodou je snadná instalace a bezproblémová dosažitelnost potřebného signálu. Z dalších podkladů, které máme v redakci však již dnes vyplývá, že MŠMT s návrhem Českého Mobilu nesouhlasí. Jedna z jeho výhrad vychází z navržené architektury systému, která počítá s využitím technologického centra umístěného v Německu. Podle MŠMT by takové řešení odporovalo českému zákonu na ochranu osobních údajů a proto je nepřijatelné. Podle vyjádření právního odborníka naší redakce Aleše Růžičky, je ale tento názor zcela mylný. Protože Český Mobil podniká v ČR, je povinen zařídit, aby zahraniční subjekt s nímž spolupracuje, dodržoval tuzemské právní normy. Ovšem o technických nedostatcích navrhovaného řešení mluví i pracovníci ředitelství odboru telekomunikací na ČTÚ.
Nedostatky
Oskarovo řešení má ovšem také skutečné nedostatky. Připojení dle smlouvy by mělo být nízkorychlostní (asynchronní propojení s kapacitou až 33,6 kbps a mikrovlnné propojení s omezenou rychlostí), dále připojení standardní rychlostí (synchronní propojení s kapacitou o 64 kbps) a propojení s vyšší kapacitou. Proti řešením ve smlouvě uvedených nyní Český Mobil nabízí pět variant satelitního připojení (od 64 kbps do 800 kbps) a jednu variantu připojení pomocí GPRS – provozní náklady si však školy a knihovny musí platit samy. Kdo by měl ale zájem o připojení „za peníze“, když připojení v rámci projektu „Internet do škol“ je zdarma a školy a knihovny disponují jen nepatrným množstvím volných peněz.Navržená síťová topologie se zahraničním technologickým centrem, přes které prochází veškerá data uživatelů, zcela opomíjí fakt, že většina provozu bude směrovaná na internetové servery umístěné v České republice. Situace by se tak dala přirovnat ke stavu před založením peeringového centra NIX.CZ, kdy se uživatelé připojovali na velkou část českých serverů skrz zahraniční uzly - mnozí ještě pamatují úsměvné okamžiky, kdy data z počítače ve vedlejší ulici procházela přes Londýn či New York. Není jistě nutné zdůrazňovat, že tento způsob propojení nabízí mnohem užší datové pásmo, než použití českých páteřních sítí, nehledě na to, že většina českých provozovatelů WWW serverů by asi nebyla příliš nadšená, kdyby se objevila skupina řádově desítek tisíc tuzemských uživatelů, kteří by při čtení jejich stránek generovali zahraniční přenosy dat (za cenu přibližně desetkrát vyšší, než cena vnitrostátních přenosů).
Ani další technické parametry nezní ze strany poskytovatele příliš přesvědčivě. Garantovaná propustnost je podle nabídky pouze při dvacetiprocentním využití sítě, přičemž současně stahuje data pouze 6 procent všech počítačů. Typické využití školních počítačových učeben však počítá s tím, že zejména v dopoledních hodinách budou výukou plně vytíženy téměř všechny stanice - využití sítě tedy bude mnohonásobně vyšší než oněch dvacet, respektive šest procent a přenosová rychlost tak nedosáhne ani "garantovaného" minima (představa, že by se za těchto podmínek zadala žákům typická úloha najít co nejrychleji nějakou informaci v internetovém vyhledávači, je nereálná - jen samotné nahrání potřebných stránek by trvalo několik minut). Další problém představuje asymetričnost spojení. Jakkoliv může znít nabídka například 800kbps downloadu mimo špičku lákavě, upload (tedy data proudící směrem ze školy) má u všech variant stejný pevný limit 76.8 kbps. Tím ale pro uživatele odpadá možnost plnohodnotného využívání internetového připojení - pásmo není dostatečně široké pro rozumné provozování videokonferencí; dokonce i provozování školního WWW nebo FTP serveru by se stalo velmi problematickou záležitostí. Také cena za poskytovanou službu není taková, jakou dnes zvyklí platit internetoví uživatelé na českém trhu.
Pro srovnání: Za cenu 100 USD (tedy asi 3300.- Kč) nabízí Oskar připojení ve špičce rychlostí 64kbps, které garantuje pouze při pětinovém využití sítě. Návrh se tak svými technickými i cenovými parametry blíží běžným komerčním nabídkám sdíleného bezdrátového připojení lokálních poskytovatelů. Tarifní program „kabelového“ providera UPC dokonce nabízí pro běžné firmy za srovnatelnou cenu 3000.- Kč nelimitované připojení s garantovanou rychlostí 192/128kbps (rovněž asymetrické připojení). Oskar ještě k tomu v nabídce uvádí, že tuto cenu bude garantovat po dobu tří let, to znamená, že nezdraží, ale také nezlevní. Přitom je velmi pravděpodobné, že ceny připojení budou s postupem času a rostoucím počtem připojených uživatelů spíše klesat. Připojením 13000 škol by Oskar získal velkého zákazníka, který si jistě zaslouží lepšího zacházení.
Finanční objem Oskarova závazku se pohybuje okolo 455 miliónů korun (ve smlouvě se uvádí: „Český mobil plánuje financování veškerých nákladů této technologické infrastruktury, která by poskytla propojení na Internet všem školám a knihovnám České republiky. Na tříleté období (od podzimu 1999 – pozn. redakce) jsou náklady na uskutečnění tohoto projektu odhadnuty na 455 milionů Kč.“. Pokud by operátor nabídl spolupráci generálnímu dodavateli Internetu do škol, Českému Telecomu, je s ohledem na výši jeho závazku pravděpodobné, že jej Telecom odmítne. Proč by měl dobrovolně snižovat svůj zisk?
Český Mobil původně předpokládal, že infrastrukturu Internetu do škol bude budovat souběžně s výstavbou své sítě. Své antény chtěl umísťovat na školách a knihovnách, což by mu pomohlo se získáváním potřebných prostor. Školám by zároveň poskytoval připojení k internetu v objemu možného pronájmu prostor na antény zdarma. Již tehdy bylo pravděpodobně zřejmé, že budování sítě a zavádění internetového připojení nepůjde, kvůli rychlosti stavby sítě sladit. Nyní proto musel přijít s jiným návrhem.
Zároveň však museli lidé v Oskaru vědět, že jejich nabídkou se již nikdo nebude vážně zabývat, protože stejnou zakázku mezitím dostal Český Telecom. Snažit se od Českého Mobilu získat necelou půlmiliardu korun, kterou by do projektu investoval je velmi pravděpodobně nemožné. Jistou šanci sice pro tuto variantu může znamenat smluvně stanovená sankce za nedodržení smlouvy. Její výše je však předmětem smluvního tajemství. Případně může dojít na stanovisko MŠMT, že Oskar se zavázal k financování v uvedené výši, což ovšem neznamená, že zakázku nemůže realizovat jiný subjekt. Právnické spory zřejmě celou záležitost zablokovaly na velmi dlouhou dobu.
Zbývá tak pravděpodobně pouze jediná možnost. Telecom nabídku Oskara přijme pro odlehlá místa v nichž není sám schopen rychle zajistit připojení a ani v budoucnu by se mu to nevyplatilo.
Český Mobil tedy s největší pravděpodobností splní všechny své závazky a navíc ušetří pár set miliónů. Zároveň se Český Telecom nebude muset významněji dělit o lukrativní státní zakázku.
Vinni jsou ti, kteří měli nejen dohlížet na plnění smlouvy, ale měli také aktivně vystupovat při formulování požadavků škol a knihoven. Existuje však ještě jeden scénář: o zajištění Internetu do škol prostřednictvím Českého Mobilu neměl vlastně od začátku nikdo vážný zájem. Zakázka pro Český Telecom, která může pomoci k jeho vyšší prodejní ceně, měla totiž přednost. .
