"Kamkoli dnes jdu, vidím lidi, jak mluví po telefonu. Vidím lidi, jak jedou po ulici a mluví do telefonu. V obchodech, na baseballovém zápase, všude lidi mají pořád u ucha telefon. Slyšel jsem o kazateli, který si přinesl mobil v neděli do kostela! Během bohoslužby se podíval, kdo chybí, a volal jim, aby přišli. Už v tom kostele nepracuje". Jenže totéž je s modlitbou. Když jedete po ulici, nakupujete v obchodě, nebo jste na zápase, vždycky namísto mobilu můžete mluvit s Bohem... Děkuji ti, Bože, žes nám umožnil modlit se."
Tak reagoval metodistický kněz Charles Kirkpatrick z amerického státu Tennessee na celosvětový jev - rostoucí používání mobilních telefonů. Je to typický příklad konzervativního smýšlení, které má tendenci hraničit s postojem typu „ta mládež!“. Nabízí jednoduché řešení složitého problému – netelefonujte mi tady, nebo...! Jeho nevýhoda spočívá v podezření, které budí; totiž že jej nejhorlivěji zastávají právě lidé, kteří sami z nejrůznějších důvodů nerozeznají červené tlačítko od zeleného, jsou tudíž jako potenciální uživatelé telekomunikační techniky zjevně znevýhodněni a spolu s vírou zapáleně jen tak mimochodem hájí i vlastní ignoranci.
Konzervatismus a mše přes SMS
Tento přístup ostře kontrastuje s liberálnějšími postoji, v jejichž čele stojí například kněz Stefan Heinze z německého Hannoveru, o němž jsme na těchto stránkách před časem informovali. Ten se mobilu nejen nevyhýbá, ale dokonce slouží mše prostřednictvím rozesílání textových zpráv SMS. „Je to důležité pro získání mladých lidí pro víru,“ říká hannoverský duchovní. Kdo má pravdu, Kirkpatrick nebo Heinze?
Ortodoxní výklad „nehovořte mobilem, hovořte s Bohem“ svádí k nejrůznějším výkladům, které by leckterý teolog označil za velmi nepěkné. Znamená snad vzájemná exkluzivita hovoru pomocí mobilu na straně jedné a hovoru s Bohem na straně druhé, že s Bohem pomocí mobilu hovořit zkrátka nelze? Jinými slovy, Bohu se nedovoláte („...uživatel Bůh se nehlásí, opakujte volání později“)? Proč ale; vždyť na začátku bylo slovo - co se tedy změnilo, že by dnes mělo být zapovězeno? Nezavání to diskriminací?
Konkrétní řešení problémů teokomunikace, jak by se ona dosud hypotetická disciplína mohla jmenovat, je plné neočekávaných rizik. Je telefonní nedostupnost vlastní božstvům obecně, nebo je výsadou křesťanství, zatímco Jehovovi či Alláhovi, Buddhovi nebo Višnuovi se dovolat lze („...váš hovor bude přesměrován... “)? Ještě horší problém nastává při pomyšlení na technické provedení téhož. Vyhlašovalo by se výběrové řízení na výstavbu a provoz zelené linky 0800-TĚBŮH? Představa, že naše rozhovory s Bohem budou podléhat rozhodnutí řídícího výboru v čele s Jaromírem Schlingem, nechává klidného jen zapřisáhlého ateistu. A nakonec - kolik by taková licence přinesla do státní kasy? Měl by při úspěšném prodeji kardinál Vlk nárok na zvláštní honorář ? A pokud by takovou licenci v Česku získal třeba Eurotel, byl by Jan Kučmáš Jeho mluvčím? Co na to papež, který měl dosud na výkon této funkce automatický nárok
Deset přikázání v ohni
Prudký nárůst užívání moderní telekomunikační techniky s sebou nutně přináší otázky, na něž jednoduché odpovědi neexistují. Za pomoci neortodoxně založeného duchovního (benediktinského mnicha, který ovšem z pochopitelných důvodů nechtěl být jmenován) jsme se pokusili zjistit, nakolik jsou křesťanská víra a mobilní telefon skutečně nepřáteli. Jako zkušební kámen jsme zvolili deset přikázání. Nakolik jim společenská realita 21. století odpovídá?
Nebudeš mít jiných bohů přede mnou. Tady není tak zle. Je nepravděpodobné, že by někdo z řad - byť skutečně zapálených - mobilních fanoušků považoval řekněme Nokii za božstvo. Je pravda, že Nokií, Siemensem nebo Motorolou se leckdo z mladé generace zaobírá intenzivněji než myšlenkou na Boha (kolik se jen před pětatřiceti lety strhlo povyku kvůli prohlášení Johna Lennona, že Beatles jsou populárnější než Kristus...), ale nebezpečí významného konfliktu s prvním přikázáním zjevně nehrozí. Ani smajlík či logo poslané z jednoho mobilu by patrně neměl být vnímán jako nemravný pokus o vyobrazení Boha, který by se protivil přikázání druhému.
Horší už to je v případě třetího přikázání, které praví, že se boží jméno nemá brát nadarmo. Každý, kdo někdy volal manželce do porodnice (kamarádovi na fotbal, šéfovi do práce...) za živého boha - s prominutím - se nemohl dovolat a namísto toho se doslechl od anonymního plechového hlasu, že "uživatel sítě XZ bohužel není k mání", přestože dobře věděl o opaku, byl vystaven nemístnému pokušení brát boží jméno nadarmo, a to z plných plic. Zde je možnost střetu s dikcí přikázání nezanedbatelná.
Beethoven ani Mozart za to nemohou
Stejně znepokojivá je i situace v případě dodržování svátečního dne. Všíchni víme, že mobily kolem nás zvoní ostošest, ať je sobota, neděle, pět odpoledne nebo pět ráno. Náš Pán by neměl radost. "Cti otce svého a matku svou" je naopak přikázání, které si již během staletí vytrpělo tolik, že nějaký mobilní telefon už s ním asi příliš nehne. Ani "nezabiješ" nevypadá jako velký problém, pokud pomineme lidsky omluvitelnou chuť zaškrtit toho, kdo přišel na nápad udělat vyzváněcí melodie z Mozartova Tureckého pochodu a Beethovenovy Deváté. Dokonce i ožehavé "nesesmilníš" nepředstavuje obzvláštní potíž; mobilem sice lze rafinovaně domlouvat schůzky, o nichž se manžel(ka) nemá nikdy dozvědět, ale zde elektronika skutečně nenese hlavní díl viny.
Kontroverznější již je osmé přikázání - "nepokradeš". Není to vždy pravda; leckdo pokrade, až se hory zelenají. Mobilní telefon je naneštěstí mimořádně vhodným terčem pro kapsáře, zlodějíčky a lapky všeho druhu - lze jej relativně snadno odcizit a následně používat, případně zpeněžit. Jen v České republice je ročně nahlášeno na 20 000 krádeží mobilních telefonů (a to nemluvíme o těch obětech, kteří na policii z obavy před vlastním společenským znemožněním ani nechodí).
Nejvíce však zřejmě trpí poslední dvě přikázání, podle nichž nemáme pomlouvat své bližní a toužit po jejich statcích. Desáté přikázání se poměrně detailně věnuje popisu zapovězených objektů (manželka bližního, jeho sluha, služka, jeho vůl, osel nebo cokoli jiného, co mu patří), nicméně mobilní telefon výslovně neuvádí. Možná by na to mohla zareagovat papežská encyklika; do té doby však nezbývá než počkat, mít oči otevřené a dávat si na mobil pozor. To navrch není v rozporu s žádným přikázáním - a dá to rozum.
