Díky několika faktorům se domníváme, že nikoli. Mezi skutečnosti, které budou působit proti zvýšení DPH, patří: 1) současná úroveň plateb za telekomunikační služby, 2) liberalizace telekomunikačního trhu, 3) snížení počtu telefonních obvodů a 4) úroveň propojovacích poplatků.
V roce 2001 utratily české firmy a domácnosti za telekomunikační služby téměř 100 miliard Kč, což odpovídá 4,4 % hrubého domácího produktu (HDP). V nejvyspělejších zemích světa dosahuje tento poměr v průměru pouze 3,2 %, přičemž se pohybuje v rozpětí 2,0 % v Rakousku až po 4,3 % v Portugalsku. Znamená to tedy, že v Česku se utrácí za telekomunikační služby výrazně více, než by odpovídalo ekonomické vyspělosti země. (HDP na obyvatele u nás dosahuje 60 % průměru zemí EU.) Nelze očekávat, že by firmy a domácnosti v České republice byly v budoucnu ochotny utrácet za telekomunikační služby více. Ve sledovaných zemích je tento poměr vcelku stabilní. Vzhledem k tomu, že objem využívaných služeb je ve vyspělých zemích vyšší (díky větší rozšířenosti osobních počítačů či dřívější liberalizaci telekomunikačních trhů), lze jednoduše dojít k závěru, že v Česku jsou služby značně předražené.
To, že lze poskytovat telekomunikační služby levněji, dokazují první nabídky alternativních operátorů, které se objevily po zprovoznění služby volby operátora. Úplného otevření telekomunikačních trhu se ovšem dočkáme až s novým rokem, kdy padnou i poslední omezení a výjimky. Důležitým momentem bude rovněž vyřešení problému zpřístupnění lokálních přístupových sítí Českého Telecomu (tzv. local loop unbundling), které přinese připravovaná novela telekomunikačního zákona. Čeští uživatelé se pak mohou dočkat konkurečního prostředí, které by jim mělo přinést, stejně jako v zemích EU, levnější služby.
Jedním z faktorů, jehož pozitivní dopad bude viditelný už nyní, je právě uskutečněné přečíslování telefonních stanic spojené s výraznou redukcí počtu telefonních obvodů. Místo původních 159 existuje v této chvíli pouze 14 obvodů. V důsledku této změny se odhadem (podle Českého Telecomu) třetina meziměstských hovorů přesune do kategorie místních, což například pro průměrného klienta Českého Telecomu bude znamenat úsporu v rozsahu přibližně 10 % z jeho telefonního účtu.
Neméně důležitou problematikou, o níž se neustále diskutuje, je výše propojovacích poplatků. Ačkoli nedávno oznámené snížení cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí bylo výrazné (až o 30 %), určitě nebylo poslední změnou v této oblasti. Český telekomunikační úřad sice aplikoval novou metodu výpočtu propojovacích poplatků (LRIC), v budoucnu se však bude muset více ohlížet na úroveň těchto plateb v zemích EU. Z podobného srovnání ovšem nevychází Česko nijak dobře, patří totiž stále k zemím s nejvyššími cenami za propojení. Existuje tedy prostor pro další snižování cen za propojení. Díky konkurenčnímu prostředí bude každý takový pokles určitě následován úpravami cen služeb pro konečné uživatele směrem dolů.
Vstup České republiky do EU, jež je očekáván v roce 2004, s sebou přinese mezi jinými i změny ve zdanění. V praxi to bude například znamenat, že telekomunikace, internet, software či konzultační služby budou podléhat zdanění základní 22% sazbou DPH místo dosavadní 5%. Pokud by taková změna nastala okamžitě, znamenalo by to zdražení v postižených segmentech o 16 %. Proti vůli státu budou ovšem působit konkurenční tlaky, které takovému cenovému šoku zabrání. Konkurenční prostředí v sektoru telekomunikací, umožněné jeho liberalizací, společně s harmonizací podmínek platných v EU, bude působit opačným směrem.
Očekáváme tedy, že i přes administrativní změnu ve zdanění telekomunikačních služeb nečekají na české subjekty dražší služby. Pokud budou české firmy a domácnosti platit vyšší částky za využívané telekomunikační služby, potom to bude dáno pouze jejim větším objemem, a takový růst se bude vyvíjet zcela v souladu s růstem výkonnosti české ekonomiky (HDP).
Jan Slabý, Wood&Company
