Ačkoliv podobnou instituci vůbec nepotřebujeme, jmenovala koncem dubna vláda Český Telecom (ČT) národním operátorem; konkurence proti tomu ostře protestovala. Mobil.cz navíc získal návrh smlouvy a zápis z připomínkového řízení, kde se proti volbě tvrdě ohradilo několik ministrů i samotný regulátor trhu, Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Významné připomínky ke smlouvě zazněly z ministerstev financí, vnitra, zahraničních věcí a resortu obrany.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže naopak ponechal výběr Telecomu naprosto nepochopitelně zcela bez připomínek. Jmenování, které se obešlo bez výběrového řízení, přitom výrazně posiluje dominantní pozici ČT na českém trhu.
Civilizovaný svět něco podobného nezná
Národní operátor by měl podle návrhu ministerstva dopravy a spojů v dobách krize, například během války nebo přírodních katastrof, zajišťovat telekomunikační služby pro státní správu, ozbrojené síly a další účastníky krizového řízení. Jenže povinnost být bezpečnostním složkám „k ruce“ vyplývá z telekomunikačního zákona a licencí pro všechny operátory.
Požadavek na jmenování národního operátora schválila Bezpečnostní rada státu již v červnu 2000 s odůvodněním, že to vyžaduje členství země v NATO. Proti tomu se však ohradili alternativní operátoři, kteří namítají, že v zemích Evropské unie, které jsou členy NATO mnohem déle než Česká republika, takový institut nemá obdoby. „Status národního operátora s automatickou předností při zajišťování některých vládních zakázek civilizovaný svět prostě nezná," říká Milan Rusnák, generální ředitel společnosti KPNQwest/GTS Czech.
Nahradí Telecom ČTÚ?
Předseda ČTÚ David Stádník v připomínkovém řízení uvedl, že jmenování Českého Telecomu ani žádného jiného operátora zásadně nedoporučuje. „V Unii se pojem národní operátor běžně používá jako pojmenování bývalých monopolů, ovšem bez jakéhokoliv dalšího zvýhodňování na trhu,“ poznamenal Stádník. Ministerstvo dopravy sice namítá, že Telecom žádná oprávnění nezíská, ale znění rámcové smlouvy svědčí o opaku.
Návrh smlouvy mezi ministerstvem dopravy a spojů a Českým Telecomem totiž hovoří o tom, že v době krize by měl ČT převzít i některé pravomoci, které v tuto chvíli náleží ČTÚ. Z nich asi nejzávažnější je možnost hospodaření s kmitočtovým spektrem. Bývalý monopol tak může za jistých okolností přidělovat podle svých potřeb čísla (a bez ohledu na ostatní operátory) nebo volné kmitočty, které normálně reguluje ČTÚ. Zajímavý je rovněž fakt, že podle smlouvy může mít jako národní operátor přístup k informacím od konkurence a od ministerstva dopravy.
Schlingovy chabé argumenty
Jmenování Telecomu národním operátorem by za jistých okolností dokonce mohlo ohrozit vstup země do Evropské unie. Podle Stádníka totiž smlouva porušuje asociační dohody České republiky a EU. „Normy unie vylučují jakoukoliv veřejnou podporu, která narušuje hospodářskou soutěž nebo narušením hrozí,“ připomíná. Stádník rovněž říká, že v případě podepsání smlouvy budou narušeny zásady liberalizace telekomunikačního prostředí České republiky a nezávislého konkurenčního prostředí.
Ještě větší otazníky vzbuzuje způsob výběru Českého Telecomu jako národního operátora. Ministerstvo dopravy ve smlouvě bez uzardění tvrdí, že v Česku neexistuje jiná telekomunikační firma, která by mohla vykonávat tuto funkci, ale těžko to může dokázat. Schlingův úřad nejenže nespecifikoval požadavky na národního operátora, ale ani nevypsal výběrové řízení, v němž by bylo možné schopnosti zbylých operátorů posoudit! Milan Rusnák k tomu dodává: "Je absurdní privilegovat jednoho operátora dříve, než jsou vůbec stanoveny požadavky na jeho výběr."
Stejně tak neobstojí další tvrzení ministerstva o kvalitách a schopnostech sítě Telecomu, argument dokonce vyznívá v jeho neprospěch. Zatímco konkurenti bývalého monopolního operátora mají nové, plně digitální sítě, ČT digitalizaci teprve dokončuje.
Za kolik? Kdoví
Daňové poplatníky samozřejmě zajímá, kolik stát za zřízení funkce národního operátora zaplatí. V rámcové smlouvě se však o žádných částkách nemluví, na což narazili i ministři financí, obrany, vnitra a zahraničních věcí. Ministr financí Jiří Rusnok ve své připomínce uvádí, že smlouva absolutně postrádá platební či dodací podmínky, lhůty plnění nebo zvláštní ustanovení o ceně. Ministr zahraničí Jan Kavan se kromě jiného pozastavil nad nedostatečným zdůvodněním nevypsání výběrového řízení a ministr obrany Jaroslav Tvrdík ve smlouvě postrádal podmínky, za kterých by bylo možné od smlouvy odstoupit. Ministr vnitra Stanislav Gross byl ještě „smělejší“: v souvislosti s připravovanou úplnou privatizací ČT totiž navrhoval jmenovat národního operátora až po vyjasnění nových vlastnických vztahů. Neuspěl.
Je zajímavé, že podle smlouvy by mělo ministerstvo Českému Telecomu za všechno zaplatit až v době, kdy budou služby čerpány. Vycházet by se mělo z ceníků Telecomu, případně z cen obvyklých. Je velmi obtížné odhadovat, jak případné plnění může vypadat. Krizové služby ale do „cen obvyklých“ rozhodně zařadit nelze. Každopádně v žádné smlouvě mezi Telecomem a ministerstvem dopravy není stanoven finanční strop, který se nesmí překročit.
Výhrady vůči celému procesu jmenování národního operátora mají i právníci. Jednak vláda obešla svým usnesením zákon o zadávání veřejných zakázek, což ovšem v případě ministerstva dopravy není nic neobvyklého, ale pochybila i na jiném místě. „Není moc obvyklé, že se rámcová smlouva připravuje a uzavírá podle Občanského zákoníku, namísto obvyklého Obchodního,“ říkají právníci, které jsme oslovili. Ministerstvo dopravy se tak snažilo obejít Obchodní zákoník, který tvrdí, že musí být ve smlouvě uvedeny i smluvní ceny. To v případě uzavření smlouvy podle Občanského zákoníku nutné není.
Načasování na jedničku.
Celá "akce" jmenování Telecomu národním operátorem se nejeví jako snaha o zajištění kvalitní telekomunikační infrastruktury pro případ krize. Vypadá to spíše, jako by se vláda snažila co nejvíce vyšperkovat společnost před privatizací, aby za ni utržila maximum. Tomu odpovídá i načasování usnesení vlády do doby několik dnů před termínem, dokdy měli zájemci o koupi Českého Telecomu podávat své nabídky. Otázkou zůstává, jestli to za to stojí.
Ondřej Hergesell je redaktorem týdeníku EURO.
