Bojkot SPT Telecom: Toto je Svatá válka

Vzpomínáte si na události před rokem? Pamatujete si ještě vůbec, že loni touto dobou se celý internet bouřil proti SPT Telecom? Co nám to nakonec přineslo a proč je dobré si tyto události připomenout?
Zatímco deset let od pádu komunismu po jeho dnešní faktickou reinstalaci se v médiích přetřásalo hodně, retrospektivní pohled na událost od tohoto významného data vzdálenou pouhý jeden den, bylo možno v médiích zaznamenat pouze sporadicky. 18. listopadu to byl přesně rok od Bojkotu, protestní demonstrace za snížení poplatků v síti SPT Telecom.

Správná otázka, proč to datum připomínat. Především proto, že šlo o první velkou příležitost, kdy o sobě internet dal vědět jako svébytné společenství lidí, kteří se dovedou ohradit tam, kde se domnívají, že není jednáno správně. Také ale proto, že telekomunikace "před Bojkotem" a "po Bojkotu" nejsou stejné. Zatímco vloni jsme nepovažovali za reálné, že by SPT Telecom uznal internet jako odlišnou službu od telefonie hlasové, což má také praktický efekt v cenové politice, dnes to považujeme za samozřejmost, nehodnou slova pozastavení.

Není to samozřejmost. Ještě před rokem byli uživatelé internetu vandráky, kteří si napojili modem na síť a zcela anarchisticky, bez požehnání shora, se připojovali na nějaká telefonní čísla, přes něž procházeli dále do té zvrhlé sítě. Dnes je tomu jinak. Místo vandráků se hovoří o uživatelích, v lepším případě o malých a středních firmách, nepřipojují se jen tak na nějaká čísla, ale na čísla speciální, vyhrazená, v blízké budoucnosti na čísla celorepubliková se shodnou sazbou a dokonce i na čísla, kde z příchozího provozu bude internet provider pobírat podíl na Telecomem inkasované částce.

Tento odstaveček byl ještě během října roku 1998 utopií známou z četby zahraniční literatury. Právě proto, aby se utopie stala realitou i u nás, muselo přijít to, co se později hromadně nazvalo Bojkotem, Svatou válkou.

Nic se nestává samo o sobě. Byl to poslední říjnový víkend roku 1998, jen den poté, co SPT Telecom zasadil trojí ránu (1.11.1998 - SPT Telecom: držet hubu a krok): zveřejnil kvartální výsledky s ohromujícím ziskem, prosadil zakázání Paegas Internet Call a ohlásil dramatické zvýšení cen místního hovorného, jež by ceny dial-up internetu zvýšilo o více jak 60%. Shodou okolností jsem kvůli něčemu telefonoval Ondřeji Neffovi, postěžovali jsme si na to brutální zdražení, padlo slovo stávka a pak jsme si řekli: zavoláme Iva Lukačoviče a pokud i on bude pro, půjdeme do toho. Ivo byl pro. A tak se rozdil Internet proti monopolu.

Během následujícího týdne jsme obvolali a obmailovali velké servery, abychom zjistili, zda i oni budou pro. Organizování bojkotních stránek se hbitě ujal Adam Hauner z Pinknetu, nakonec si ale na jejich zprávu musel přibrat hromadu dobrovolníků odevšad. První týden ale zdaleka nešel tak rychle - nejdříve jsem jenom narychlo spíchnul nějaké stránky s prostým textem, den poté poslal Adam Hauner nějaký design. V té době o URL té stránky mělo vědět cca. 5 lidí. V den, kdy mi Adam posílal nový design, měla stránka přes 1800 návštěvníků, přitom její URL putovalo pouze emailem.

Až o týden později se stránka stala veřejnou (částečně vinou EuNetu, kterému v té době haproval formulář pro registrace nových domén) - to v době, kdy již byla akce Internet porti monopolu naplánována alespoň v hrubých rysech a kdy bylo sepsáno provolání petice. Odkazy na www.bojkot.cz se okamžitě objevily po celém internetu (nejslavnější slogan: Dnes zdražujeme zítřek!), o věc se začala zajímat média a celému problému se věnoval tisk. Článek referující o zahánejí akce si můžete přečíst zde: 5.11.1998 - Zdvihněme hlavy. Internet proti monopolu!. Z běhu dalších věcí připomenu jen některé drobnosti, které nejsou tolik známy, dále doporučím například přečíst si článek 16.11.1998 - Křížová válka ve jménu internetu případně projít archiv za listopad 1998 pro celou genealogii jednání.

Poměrně často nám, jako organizátorům akce, byla vyčítána její poklidnost. Nechtěli jsme nikoho lynčovat, ani jsme nenabádali k mlácení zaměstnanců SPT Telecom. Přitom právě požadavek na "demonstraci síly uživatelů internetu" byl poměrně častý, dokonce jsme byli žádáni, abychom vyzvali k pokusům o zahlcení ústředen SPT Telecom. Je pravda, že zablokovat část sítě SPT Telecom by se při masovější účasti a při zneužití znalostí o NSS dalo realizovat, na druhou stranu jsme odmítali internetu dát punc bandy hackerských grázlů. Vše nasvědčuje tomu, že jsme zvolili dobře.

Populární snímek bojkotního pavouka.

Také stávka a s ní svázaná demonstrace na 18. listopadu 1998 měla své veselé stránky. Jednou z nich bylo obstarání potřebných povolení, což si vzal na svá bedra David Matyáš. Vskutku "ohlašovací povinnost" demonstrací není nic jednoduchého, naštěstí nám ale pomohli úředníci magistrátu, kteří s celou věcí evidentně sympatizovali.

Vzpomínky na demonstraci si můžete přečíst v tomto článku, netřeba U bojkotního pavouka stojí Ondřej Neff a Patrick Zandl se opakovat (hyperlink je také jedno z kouzel internetu, tak si klikněte...). S odstupem doby ale nelze, než vyjádřit zklamání. Ukázalo se, jaká je česká povaha. Zatímco organizátory všichni hecovali, přitvrďte, přitvrďte, na samotné demonstraci v Praze se sešlo dvě-tři tisícovky lidí. Nevím, jestli ostatním byly telefonní poplatky lhostejné, nebo zda se jim prostě nechtělo v mírné chumelenici stepovat někde na kopci; spíše bych řekl, že na povrch vyplavala naše národní lenost a postoj "však on to někdo vyřeší za mně".

Následující jednání byla poměrně jednoduchá. Naše trojice (Já, Ivo a Ondřej) zde představovala okrasnou část kanceláře, která vznesla několik námitek proti předkládanému plánu, aby se dozvěděla, že v současné době je možná jen SPT Telecom předkládaná varianta. Vyjádřili jsme s ní nesouhlas a legendárními se stala slova Ondřeje Neffa, který na jednání přímo řekl: "I kdybychom zde spáchali harakiri, tak s vaší nabídkou to ani nehne," na což mu jeden z vyjednávačů SPT Telecom přitakal.

Po dlouhém hádání jsme protáhli alespoň sestavovací poplatek z první vteřiny na vteřinu šedesátou, což byl také jediný pokrok, když opomineme to, že SPT Telecom vůbec nějakou nabídku pro internet udělal - ostatně, právě odlišení internetu od hlasových služeb se ukázalo být jako nejdůležitější výsledek celé protestní akce, který dnes nese největší plody.

Zřejmě největší sprcha přišla odtud, kde jsme ji příliš nečekali - od samotných uživatelů internetu. Z několika zpravodajských serverů se na nás snesla palba kritiky o tom, kterak jsme jednání měli vést jinak a lépe, případně je přenechat zkušenějším. Po bitvě se každý pasoval do pozice zkušeného generála a s chutí zapomněl na to, že jednání vedla trojice lidí, kteří na internetu nejenom prokázali, že mu alespoň trochu rozumí, ale mimo jiné i vybudovali jedny z mála čistě internetových prosperujících firem - a to je také jistý stupeň umění. Také se zapomínalo na to, že jsme jednali s firmou, která o jednání nestála a proti níž jsme neměli žádnou vyjednávajcí pozici, než momentální tlak médií.

Stalo se. Rozčilené emaily, nadávající sprosťáci a anonymní telefonáty. Jednoduše řečeno, i internet zdarma byl mnoha kritikům příliš drahý.

Každý příběh má svá ponaučení. I tento je má.

Ministestvo financí propustilo dámu, která slíbila Telecomu dvouminutový impuls a dnešní úředníci se sami SPT Telecom při negociacích ptají, jak to příští rok bude s internetem. SPT Telecom si do svého image "firma s lidskou tváří" zahrnul i výdaje na uklidnění internetové obce v podobě tarifu Internet 2000 a už zjistil, že jsme měli pravdu, když jsme tvrdili, že se mu bude podpora internetu finančně vyplácet.

Ostatní firmy pochopily, že SPT Telecom se přeci jen naučilo internetem zaobírat a že jsou slabá místa, kde se vyplatí si dupnout, či jenom přitlačit. Internetovým providerům otrnulo a jejich volání již SPT Telecom neriskuje nechat nevyslyšená.

A poslední ponaučení je pro nás: naše trojice v SPT Telecom svojí popularitou soutěží s vynálezcem liberalizace trhu a mobilního telefonu a já bych se napříště důkladně rozmyslel, než bych se do podobné akce pustil.