Ericsson v letech 1994-1998 vyvinul rádiový systém Bluetooth jako vůbec první bezdrátovou síť s malým dosahem na světě. Cílem technologie bylo nabídnout náhradu kabelového propojení mezi přenosnými a zejména mobilními malými zařízeními komunikační a výpočetní techniky, málo nákladnou a minimálně náročnou na napájení (určenou pro běžné uživatele).
Jméno zdědil Bluetooth po králi
Technologie je pojmenovaná po králi Haraldu Blåtandovi, který v desátém století sjednotil Skandinávii a jehož přízvisko v překladu znamená právě „Modrý zub“.
Vývojem Bluetooth se zabývá od roku 1998 průmyslová skupina Bluetooth SIG (Special Interest Group). Specifikace Bluetooth se týká vzdušného rozhraní a profilů spolupráce, zajišťujících vzájemnou komunikaci mezi zařízeními s podporou pro Bluetooth od různých výrobců.
Bluetooth ale už není jen průmyslovou specifikací, protože normalizační institut IEEE přijal v roce 2002 verzi Bluetooth 1.1 jako normu pro osobní sítě (WPAN, Wireless Personal Area Network) pod označením IEEE 802.15.1. Norma nabízí komunikaci v dosahu do 10 m s rychlostí 1 Mbit/s na fyzické vrstvě, přičemž skutečná propustnost dat se pohybuje maximálně kolem 720 kbit/s.
Na fyzické vrstvě se používá metoda rozprostřeného spektra s přeskakováním mezi kmitočty (FHSS) a pracuje se v „oblíbeném“ bezlicenčním pásmu 2,4 GHz. Další verze specifikace Bluetooth 1.2 schválená v roce 2003 by měla být zakomponována do revize normy 802.15.1a. Je slučitelná s předchozí verzí 1.1, ale na rozdíl od ní používá adaptivní přeskakování mezi kmitočty (AFH, Adaptive Frequency Hopping).
Metoda AFH je speciálně určená pro omezení rušení mezi bezdrátovými technologiemi pracujícími v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz, mezi něž patří IEEE 802.11b, bezšňůrové telefony či mikrovlnné trouby. Ovšem Bluetooth 1.2 nenabízí žádné zlepšení ohledně přenosové rychlosti, která zůstává stále na 1 Mbit/s. V porovnání s mobilními sítěmi se to může zdát dostatečné, ale srovnání s WLAN a jinými osobními sítěmi však nevyznívá příznivě ani zdaleka.
WLAN je konkurencí
WLAN konkuruje Bluetooth nejen reálnými rychlostmi kolem 6 Mbit/s (Wi-Fi/802.11b) nebo dokonce 30 Mbit/s (802.11g), ale také řádově vyšším dosahem. Jedná se samozřejmě o sítě s původně jiným určením, ale v reálu si na trhu právě tyto technologie dost konkurují a někteří výrobci mobilních telefonů dávají přednost implementaci podpory pro WLAN před Bluetooth.
Verze 1.2 sice mimo jiné nabízí rozšířenou podporu pro kvalitu služby (QoS, Quality of Service), což je velmi důležité pro provoz citlivý na zpoždění jako hlas nebo živé video, ale s tak nízkou přenosovou kapacitou je právě pro živé video přenosy o vysoké kvalitě použitelná jen těžko. Původní záměry použít
Bluetooth pro komunikaci mezi domácími systémy spotřební elektroniky (hi-fi audio a video) jsou těžko obhajitelné při srovnání s jinou specifikací pro rádiové sítě s malým dosahem, WiMedia/802.15.3 (schválená roku 2003), která pracuje ve stejném pásmu rychlostí 55 Mbit/s a jejíž vylepšená verze, která čeká na schválení jako 802.15.3a, bude díky technologii UWB (UltraWideBand) nabízet kapacitu minimálně o dva řády vyšší než Bluetooth (110 až 480 Mbit/s v závislosti na vzdálenosti) s minimálním rušením a vysokou bezpečností.
Bude Bluetooth rychlejší?
I když Bluetooth SIG již dlouhou dobu koketuje s vývojem Bluetooth pro vyšší rychlosti, záměry se v tomto směru zatím nezrealizovaly a výše naznačeným rychlostem u konkurenčních technologií by se stejně ani vzdáleně nepřiblížily.
Ustojí Bluetooth svoji pozici? A jaká vlastně je? Zdálo by se, že Bluetooth má již silnou podporu jak ze strany průmyslu, tak normalizace a stojí pevně na vlastních nohách, takže by mu stažení se otcovské firmy Ericsson z trhu nemělo až tak vadit. Ericsson se pro tento krok rozhodl jak jinak než z ekonomických důvodů: zisky z Bluetooth čipů klesají, takže nepřinášejí peníze na další vývoj technologie. Jenže i když se postupně podařilo Bluetooth opravdu okupovat trh, tedy dostat se do řady mobilních komunikačních zařízení, trvalo mu to mnohem déle, než původně tvrdili Bluetooth-optimisti.
Navíc vysoké počty prodaných zařízení v poslední době s podporou pro Bluetooth vlastně nevypovídají přesně o tom, že se technologie skutečně masově používá. Bluetooth se prostě mezi běžnými uživateli zdaleka neprosadil tak, jak se očekávalo. Mnoho lidí o podpoře této technologie na svých zařízeních třeba ani neví, a pokud ví, neví, k čemu ji použít.
Původní záměry využití např. pro synchronizaci aktuálních dat mezi PDA s laptopem spíše vyhovují profesionálům a podnikovým uživatelům, ale tam zase rozvoji poněkud brání obava z bezpečnostních rizik: rádiové technologie obecně (snadný a špatně zjistitelný odposlech a následná možnost krádeže identity, dat, přístupu do podnikové sítě apod.) a specifických bezpečnostních prvků Bluetooth, které lze potenciálně zneužít (např. proces párování mezi zařízeními).
Bezpečnost
Bluetooth je ve skutečnosti poměrně silná i z pohledu dnešních požadavků: pro autentizaci stanic se používá 128bitový klíč a pro šifrování se používá šifrovací klíč o různé délce (8-128 bitů podle možností zařízení), který může být odvozen z autentizačního klíče. Ale záleží na kvalitě implementace technologie v konkrétním zařízení a také na znalostech uživatelů ohledně vhodného využívání technologie.
Více se dočtete na http://www.telnet.cz
Ing. Rita Pužmanová je stálá spolupracovnice Professional Computingu a magazínu Telnet.cz. Patří mezi přední nezávislé expertky na problematiků sítí.
