Chránit se proti krádežím mobilních telefonů lze jen velmi těžko. Maličký mobilní telefon slibuje poměrně malé riziko, vysokou úspěšnost okradení a solidní odbyt i zisk: to vše z něj činí oblíbený cíl zlodějíčků a nenechavců. Při množství telefonů, které se ukradnou, není čemu se divit, že policie jich mnoho nenajde. A tak nezbývá, než koupit si nový - většinou laciný, z bazaru, nezřídka kradený, bez nabíječky a manuálu. Spirála se roztáčí ve věčném koloběhu...
Ještě nedávno měly GSM sítě ve světě a i u nás v EuroTel GSM Global docela zajímavý lék na nenechavce - zavedení unikátního čísla IMEI na blacklist mobilní sítě, tedy uvedení jedinečné identifikace na seznam kradených telefonů. Telefon, který se přihlásil do GSM sítě a byl nalezen na blacklistu (to je automatický proces probíhající v síti), byl zablokován a to včetně SIM karty. Jeho odhalení bylo pak už dílem okamžiku, kdy nic netušící majitel kradeného telefonu přišel do servisního centra a telefon mu byl odebrán a on sám měl opletačky s policií.
Moc a síla blacklistů ovšem již zdaleka není taková, jako před dvěmi lety. Velcí operátoři od jeho používání pozvolna upouštějí. Na příčinu tohoto jevu jsme se na CeBITu zeptali i technického ředitele největšího německého operátora Mannesman Mobilfunk D2-Privat Petra Hansknechta: “Seznamy kradených telefonů začali s rozmachem internetu ztrácet smysl. S globální dostupností informací v této síti se až doposud velmi obtížně sehnatelné informace stávají snadno obstaratelnou komoditou. Návody na změnu IMEI v telefonu jsou bez překážek dostupné každému a za nevysoký peníz tak lze postavit celý seznam kradených telefonů mimo hru. Vzhledem k vysokým finančním nákladům na provoz blacklistu, byť lokálního, se není čemu divit, že od něj operátoři postupně upouštějí,” říká Petr Hansknech.
Opravdu. Na
internetu se nabízí nepřeberné množství pomůcek umožňujících změnu IMEI
v mobilním telefonu na libovolné jiné. Tak například toto zařízení
připojené na koncovce telefonu Ericsson spolehlivě změní IMEI
libovolného Ericsson GSM/TDMA telefonu vyrobeného před listopadem 1998 - stačí
připnout na konektor tuto krabičku a zadat přímo z klávesnice telefonu nové
IMEI. Operace trvá cca. 10 vteřin, cena této krabičky se pohybuje okolo 150-250 USD.
Pokud
byste si chtěli umět poradit s libovolným telefonem Ericsson vyrobeným kdykoliv
pro kteroukoliv síť, můžete investovat cca. 500-600 USD do jiného zařízení, které
je sice větší, ale poradí si se změnou IMEI stejně spolehlivě a hlavně u každého
telefonu.
Ještě laciněji se IMEI dá změnit u telefonů Nokia - program WinTesla pro práci s firmware telefonů Nokia se dá poměrně snadno sehnat na internetu, stejně tak návod, jak si vyrobit patřiční MBUS kabel v případě, že si jej nechcete koupit přes internet. Pak už stačí vyeditovat uložení binární soubor firmware nebo použít specializovaný software, jako je například IMEI5161. Ten upraví IMEI na vámi zadané a přes WinTeslu už jen soubor uploadnete do telefonu. IMEI je tím změněno.
Podobná
je situace u ostatních telefonů - Alcatel, Panasonic, Sagem, Motorola -
na všechny tyto telefony lze po internetu sehnat návody případně objednat patiřčná
zařízení a IMEI si změnit. Za pár desítek tisíc si tak zloději mohou vybavit celou
velkokapacitní měnírnu IMEI.
Problém je samozřejmě v tom, že IMEI se nahrává do telefonu tak, že jde změnit - tedy do přehratelné paměti. Upravit telefony tak, aby IMEI nešlo změnit, není nemožné, ale je to dražší - a tedy pro výrobce nežádoucí a výrobní proces komplikující. Navíc pro zlodějské klany by to nastolilo pouze novou otázku a to jak vyměnit čipy v telefonu...
S postupem zdokonalování technik změny IMEI v mobilním telefonu tedy tento jedinečný kód sloužící k identifikaci každého mobilního telefonu začíná postrádat jeden ze svých hlavních smyslů, tedy ochranu zákazníka. Není se čemu divit, že operátoři od blacklistů začínají upouštět a ve vyspělých zemích hon na zloděje mobilních telefonů plně přechází na policii.
Vždyť ani Čechám se nepříjemné přehmaty nevyhnuly - nepotkalo nás sice odpojení několika set kradených telefonů se shodným IMEI, jako Finsko před dvěmi lety, ale je znám případ, kdy Policie na základě hlášení prodejny zatkla člověka, jehož jediným proviněním bylo, že měl IMEI v telefonu stejné, jako hlášené kradené. Chyba byla na sice na straně operátorky chybně zaznamenávající IMEI ukradeného telefonu, to ale nešťasníkovi nepomohlo a ze svého mobilu netelefonuje dodnes. Telefon totiž čeká na soud, aby mohl posloužit jako předmět doličný. Operátor totiž nedodal policii dobrozdání, že telefon může být vydán...
A tak se nad slibnou možností, jak se dopátrat kradených telefonů a chytit zlodějské vyčůránky za pačesy, pomalu uzavírá voda. Je to velká škoda...
