Pracovníci odboru regulace cen na MF nám sdělili jen to, že uvedená smlouva je tajná a že ji nemají a neznají, ale Telecomu musí vyhovět, protože by od té smlouvy mohl odstoupit. Přišlo nám líto, že máme takové úředníky, a hledali jsme dále. Zmiňovanou smlouvu jsme získali díky Internetu, kde byla uveřejněna již před lety, brzo po jejím uzavření. Smlouvou se Telecom, mimo jiné, zavazuje k rozsáhlé investiční činnosti ("rozvojový cíl"), a za důvod k neplnění této povinnosti je oprávněn považovat, cituji: "každou změnu tarifní politiky pro období 1995 - 1999, jak je stanovena ve "Sdělení Ministerstva financí o regulaci cen výkonů v telekomunikacích platném od roku 1997" (Cenový věstník, částka 4/1995, ze dne 21. února 1995), která má podstatný nepříznivý finanční dopad na SPT a omezuje jeho schopnost dosáhnout Rozvojových cílů nebo Úkolů z Pověření."
Citované "Sdělení MF" má klíčový význam, protože je ve smlouvě FNM s Telecomem a Tel Sourcem uvedeno jako jediné závazné kriterium tarifní politiky, a obě smluvní strany s tím souhlasily. Než popíšu jeho konstrukci a obsah, připojím pro lepší pochopení stručnou vzpomínku na historii smlouvy.
Tel Source, jako financující partner Fondu národního majetku, požadoval za své smluvní závazky záruku monopolního postavení Telecomu v sortimentu mezinárodních a meziměstských spojových služeb do roku 2000. Tato záruka je ve smlouvě obsažena, a vzhledem k tarifnímu i technickému propojení pásma místních hovorů a prvního meziměstského pásma znamená monopol na všechna pevná spojení. FNM se pojistil proti zneužití monopolního postavení Telecomem tím, že si ponechal vlastnictví 51% akcií a Ministerstvu financí zůstalo právo regulovat ceny spojových služeb. Telecom si naopak zajistil trvale vysokou úroveň příjmů tím, že regulace může podle smlouvy být prováděna jen v míře definované výše zmíněným "Sdělením" MF.
Nyní k obsahu a smyslu "Sdělení". Podle rozhodnutí MF, jak je vyjádřeno ve "Sdělení", se omezuje růst cen telekomunikačních služeb podléhajících cenové regulaci celkově tak, že index maximálního zvýšení cenové hladiny "M" v celkovém pohledu se vypočte z indexu oborové roční inflace ICPV snížením nebo zvýšením o korekční koeficient X (nejvýše dva procentní body), který stanovuje MF v závislosti na hospodářském výsledku Telecomu. Pro příští rok stanovilo X = - 2, protože stávající poplatky za poslední rok vynesly mnohem více, než činily náklady. Dále se ještě může index M upravit v případě podstatné změny měnového kursu. Platí
M = ICPV + (-) X.
"Sdělení" zvlášť omezuje úhrnnou cenovou hladinu poplatků za používání stanice, místní hovory a meziměstské hovory, která může být zvyšována také nejvýše o M % a to také jen jednou do roka, stejně, jako celková hladina cen. Případná korekce podle změny kurzu Kč zde není uvažována.
Pro rok 1999 má index M hodnotu 103,9%. Byla provedena korekce o dva procentní body, což je málo ve srovnání se ziskem Telecomu, který byl asi 19%.
Věstník dále obsahuje návod, jak smí být výsledného M dosaženo při kombinaci různého zvýšení nebo snížení cen místních hovorů, meziměstských hovorů a účastnických paušálů. K tomuto výpočtu je třeba znát podíl tržeb za jednotlivé druhy služeb na celkové tržbě za všechny uvažované dílčí služby. "Sdělení" umožňuje přibližování cen jednotlivých služeb ekonomicky oprávněným nákladům tak, že větší zvýšení cen některých služeb může být kompenzováno menší cenou jiných, dosud výnosnějších služeb. Ceny místních a meziměstských hovorů a poplatky za užívání stanice chrání autoři "Sdělení" zvlášť pravděpodobně proto, že ceny mezinárodních hovorů jsou, a již i za vlády komunistů byly z politických a hospodářských důvodů nepřirozeně vysoké a dnes by jejich, konkurencí vynucené, snížení mohlo být záminkou pro nepřiměřené zvýšení cen uvedených služeb.
Od roku 1995 do roku 1998 ceny telekomunikačních služeb rostly tak, že Telecom musel vykázat za poslední rok zisk, podle mezinárodní normy 8 mld Kč a podle českých způsobů asi 6,2 mld Kč. Jsou zde ovšem pochybnosti, zda údaje o nákladech a výnosech odpovídají skutečnosti a zda byl výpočet cen proveden v souladu se "Sdělením" z roku 1995 a výsledek správně použit. Měla by být provedena alespoň dodatečná kontrola.
Ohlášené zdražení není zdůvodnitelné smlouvou mezi FNM a Telecomem a je v rozporu se Sdělením v Cenovém věstníku, na které smlouva odkazuje. Ministerstvo financí vydalo v Cenovém věstníku cenový výměr datovaný 21. října 1998, kterým se snaží legalizovat letošní návrh zdražení. Tento výměr je v rozporu se "Sdělením" z roku 1995 zejména tím, že snížení cen mezinárodních hovorů chce kompenzovat zvýšením cen zvlášť chráněných služeb. Také je tam potvrzena chybnost použitého postupu, když se zde píše, že cena místních hovorů se musí zvýšit o dalších 20,9 %, aby se postupně přibližovala k ekonomicky oprávněným nákladům. Je zřejmé, že tímto se již dnes zisková cena těchto hovorů naopak vzdálí od udávaných, to jest spíše vyšších než oprávněných nákladů, směrem nahoru zhruba o 30 %.
Rozbor, který jsme provedli, ukazuje, že navržené zdražení není požadováno základními dokumenty upravujícími vztah státu a Telecomu a je v rozporu s jedním z nich. Není zde ani věcný důvod. Meziměstské hovory jsou pro Telecom ziskové a místní hovory mírně ziskové. Mezinárodní hovory jsou tak předražené (zisk asi 55 %), že nemohou dostatečně čelit zahraniční konkurenci, která se může zatím uplatnit jen u této služby. Chápeme, že Telecom musí zde zlevnit aspoň o 25 % a může si to s ohledem na výnosnost této služby dovolit. Celkově měl Telecom zisk minimálně 19 %, to je asi 6,2 miliardy Kč. Při ponechání poplatků za ostatní služby v průměru na dosavadní úrovni, mírně zvýšené s ohledem na inflaci, jak to požaduje výše citované a Telecomem odsouhlasené Sdělení, byl by předpokládaný zisk Telecomu asi 12 %, tedy stále dost na to, aby mohl plnit své úkoly a závazky!
K udržení telefonních poplatků v přijatelných mezích stačí, aby Ministerstvo financí trvalo na platnosti dříve přijatých dokumentů a pokud to samo, jako svou samozřejmou povinnost nedělá, je nutné plnění této povinnosti vyžadovat!
Veřejnost by neměla být udržována v nevědomosti, ale informována tak, aby mohla nezbytnost nepříjemných opatření posoudit. V tomto případě o nezbytné opatření nejde a každý se o tom může přesvědčit.
