Přestože aktuální inflační krize má vliv i na ceny smartphonů, tak je to rozhodně méně výrazné než u jiných produktů. Velká konkurence a všeobecně mizerné prodeje nedávají výrobcům příliš prostoru ke zdražování. Ceny se tak moc nemění, spíš se sahá na výbavu. Ale to není případ nejlevnějších přístrojů. Tam už totiž není na co sahat.
Nejprve si však musíme definovat levné smartphony. Prostá definice low-endové kategorie na to nestačí, tato kategorie končí u hranice pěti tisíc korun. A to už není vyloženě levný smartphone. Takže za horní hranici opravdu levného smartphonu jsme si stanovili sumu 3 500 korun. Pokud bychom zvolili hranici nižší, tak by skoro nebylo o čem psát, protože pod tři tisíce jsou na trhu telefony na jedno kopyto. A to dost ošizené kopyto.
V principu, pokud na to máte, tak hledejte telefony s cenou nad čtyři tisíce korun, tam už se dají najít podařené a slušně vybavené telefony. Jenže kdo kupuje nejlevnější telefony, tak k tomu musí mít určitý důvod a utrácet nechce nebo nemůže. A u levných přístrojů hraje roli každá stokoruna. Což je naše první rada – porovnávejte ceny prodejců, které se i u nejlevnějších přístrojů mohou lišit o stokoruny. A jestliže tři stovky u telefonu za deset tisíc korun nejsou příliš významná položka, u telefonu za tři tisíce je to desetina ceny.
Zároveň si ověřte, jak je to se zárukou. Nejnižší ceny na trhu často patří telefonům ze šedého dovozu a záruku na ně obvykle drží jen konkrétní prodejce. Což nemusí, ale může být určitá komplikace.
