Pro každého Ukrajince je samozřejmě velmi důležité, když se může spojit s blízkými a zjistit, že jsou v pořádku. Nebo se spojit s úřady a dozvědět se, jak dál postupovat. Aby to bylo možné, musí ve válce riskovat zaměstnanci operátorů obnovující poškozené zařízení ve válečné zóně. Zprávy operátorů se tak neliší od zpráv z fronty: „Díky místnímu zaměstnanci Ukrtelecomu, který napájel zařízení z dieselagregátu, bylo možné obnovit spojení tisícům rodin z Baštanky v Mykolajivské oblasti po ostřelování.“
Mobilní patrioti
Po roce 2014 se začalo hovořit o rizicích vlastnické struktury ukrajinských mobilních operátorů pro bezpečnost země. Dva z nich byli pod přímou kontrolou ze strany ruských akcionářů, stejně tak ke třetímu měli Rusové vztah prostřednictvím mateřské společnosti. Pomohlo však toto „společenství“ agresorovi?
Nyní lze konstatovat, že vlastenectví ukrajinských společností nezávisí na občanství jejich majitelů. Do značné míry se to vysvětluje tím, že domácí speciální služby jednoznačně kontrolují operátory z hlediska zajištění národní bezpečnosti, o čemž se již dříve zmínili odborníci.
Největšího ukrajinského operátora Kiyvstar většinově vlastní společnost Veon. Ta sice sídlí v Nizozemsku, ale nadpoloviční většinu v ní vlastní společnost LetterOne spolu s nadací. Majitelem těchto společností byl ruský oligarcha Michil Fridman. Ten je na sankčním seznamu, proto odešel z představenstva Veonu. Skupina zároveň splatila úvěry ruské bance VTB kvůli sankcím Velké Británie, EU a USA. Veon, který se dřív jmenoval VimpelCom, vlastní i druhého největšího ruského operátora BeeLine a třeba i italského operátora Wind.
Druhý největší ukrajinský operátor je Vodafone. Jenže samotný Vodafone ho nevlastní, majitelem je ázerbájdžánsko-izraelská skupina Neqsol. Té ho v roce 2019 prodala ruská společnost MTS. Třetím je operátor Lifecell, který je plně vlastněný tureckým operátorem Turkcell.
Telekomunikace drží přední linii
S vypuknutím bojů se miliony Ukrajinců přesunuly do západních oblastí země. Jenže stávající kapacita mobilních sítí v těchto oblastech již nestačila. Na pomoc přispěchal stát: rozšířil frekvenční příděl pro všechny operátory. To si však vyžádalo změnu konfigurace sítě, do které se zapojili všichni klíčoví dodavatelé zařízení, tedy Ericsson, Nokia, ZTE a Huawei, kteří se naopak stahují z ruského trhu.
Operátoři pro zvýšení kapacity použili technologii Massive MIMO, která umožňuje výrazně zvýšit kapacitu v buňce vysílače pro uživatele. Odborníci se domnívají, že právě tato technologie zabránila výpadku sítě během přílivu uprchlíků na lvovském nádraží. Jinde však bylo nutné použít jiné postupy. V kyjevském metru, které slouží jako protiatomový kryt, a na hraničních přechodech bylo nutné zvýšit kapacitu kanálů telekomunikačních zařízení.
Během 10 hodin se technikům podařilo nastavit národní roaming, aby mohli účastníci tří předních operátorů využívat konkurenční sítě.
Mnohem komplikovanější situace nastala na okupovaných územích, například v Chersonské oblasti. Základnové stanice fungovaly na nekontrolovaných územích, ale ostatní infrastrukturu bylo nutné přenést do bezpečných oblastí na západě Ukrajiny. Pokračovala i výstavba nových základnových stanic a výměna těch poškozených, pokud to situace dovolila.
Problematická však byla logistika dodávek. Místo obvyklých námořních tras do ukrajinských přístavů se muselo hodně improvizovat a musely se hledat alternativní cesty, jak zařízení na Ukrajinu a následně na místo určení dostat. Dodavatelé infrastruktury navíc zařízení dodávali a dodávají na vlastní náklady, a to včetně celních a dalších poplatků. K užívání je předávají bez záloh. Buď operátoři zaplatí později, nebo zařízení po skončení konfliktu vrátí.
Výrobci infrastruktury však pomáhají i jinak. Podle Mezinárodního fondu pro veřejné zdraví a životní prostředí v Karpatském regionu věnovala společnost Huawei Ukraine 100 tisíc dolarů (cca 2,3 milionu korun) na pomoc uprchlíkům z jiných částí země a Ericsson přislíbil vyčlenit něco přes milion dolarů (více než 23 milionů korun) pro mezinárodní organizace poskytující humanitární pomoc na Ukrajině.
Pomohl Starlink
Válka urychlila zavádění nových mobilních technologií. Ukrajinští operátoři začali nasazovat zařízení pro duplexní přenos s časovým dělením (TDD). Doposud operátoři používali technologii duplexního dělení frekvence (FDD). Nový přístup přinese efektivnější využití frekvenčních zdrojů a pro operátory bude levnější. Jednoduše řečeno, bude moci komunikovat více lidí, ale rychlost přenosu dat se sníží jen mírně. V době války však mnoho možností není.
Vodafone Ukrajina již informoval o úspěšném rozhodnutí integrovat satelitní systém Starlink, který firma na Ukrajinu bezplatně poskytla, s mobilní sítí. Tuto satelitní internetovou síť Elona Muska používá v případě, že základnová stanice je funkční, ale kabel vedoucí do hlavní sítě je poškozený a aktuálně neexistuje možnost jeho obnovy. Typický případ použití najdeme v Irpinu a Romanovce. A samozřejmě nasazení Starlinku probíhá i na dalších místech, a to i v sítích operátorů Kyivstar a lifecell.
Telekomunikační operátoři společně s ukrajinskými úřady umožnili zasílání naléhavých oznámení ze serverů státních orgánů na telefony mobilních uživatelů prostřednictvím zpráv síťových služeb. SMS jsou pro zvládnutí tohoto úkolu nepoužitelné, protože síť není schopna přenést 20 až 30 milionů zpráv. Komplikací je však mnohem víc, operátoři například musejí řešit noční zatemnění základnových stanic.
