Základní deska se sloty, do nichž by uživatel zasouval samostatné moduly s charakteristikou poplatnou aktuální potřebě. Tak v očích Googlu vypadala vize modulárního smartphonu, zařízení, jehož specifikace by si utvářel sám uživatel. Asi by se i zalíbil řadě organizací poukazujících na neduh současných smartphonů: rychlé zastarávání. Uživatelé je tak z důvodu poměrně brzké ztráty podpory ze strany výrobce často obměňují. S modulárním smartphonem by takový problém odpadl, uživatel by jednoduše vyměnil pouze daný modul již nevyhovující aktuálním trendům.
Jenže takový mobil je stále pouze utopií. Byť v lednu 2015 Google na vývojářské konferenci oficiálně představil modulární smartphone Spiral 2, tedy výsledek projektu Ara, který za jeho vlastnictví započala společnost Motorola už na podzim roku 2012, tak po necelých dvou letech, v září 2016, projekt „legomobilu“ oficiálně zastavil (více viz Legomobil nebude. Project Ara byl oficiálně zastaven). Myšlenka modulárního smartphonu však nevymizela.
Aktuálním důkazem toho je projekt běloruského grafického designéra. Andrey Avgust z Minsku totiž na svém youtubovém profilu několik hodin streamoval vývoj na dnešní poměry netradičního smartphonu. Zaujme již svým vzhledem, působí jako monoblok a postrádá jakákoli zatraktivňující pozlátka. Jde o ryze funkční zařízení pro každodenní využití ve firemním prostředí.
Designově jednoduché obdélníkové tělo vzdáleně připomíná starší řady xperií od Sony, světlý odstín pak telefonu s ostrými hranami i rohy dodává na eleganci. Jeho hlavní přednost však spočívá v zadním snímatelném bloku, který se k hlavní části připojuje nasunutím zespodu a propojí se s ní prostřednictvím konektoru vyčnívajícího zespodu vrchní části s fotomodulem. Snímatelný blok má ukrývat veškerý hardware včetně baterie. Jeho výměnou lze tedy měnit celkovou specifikaci telefonu.
Tím se však autor odchyluje od původní myšlenky Googlu, který počítal s dílčími moduly ovlivňujícími jednotlivé specifikace zařízení. V případě Spiralu 2 by tedy uživatel třeba v případě potřeby navýšit výkon vyměnil jen jeden konkrétní modul. Obě odlišné vize modulárního smartphonu mají nicméně své klady i zápory.
V případě řešení Googlu by si mohl uživatel pořídit tedy jen ty moduly, které by v případě potřeby opravdu reálně využil. To však znamená, že by jich případně u sebe musel nosit hned několik. Na druhou stranu by zbytečně neplatil za ostatní případná vylepšení, která by pro své potřeby nevyužil. Což by v případě konceptu běloruského designéra udělal. Ovšem díky jednolitému bloku by naopak nemusel u sebe nosit několik dílčích modulů.
Zajímavostí Avgustova „legomobilu“ je i hlavní fotoaparát. Dopřál mu totiž jediný snímač. Vzhledem k faktu, že současné trendy velí početnější hlavní fotosestavu, je to poměrně odvážné. Na druhou stranu je nutné brát na vědomí zamýšlenou cílovou skupinu, pro kterou by běloruský modulární smartphone byl určen, pokud by tedy měl šanci stát se reálným zařízením. Ve firemním prostředí by totiž onen jeden hlavní fotoaparát mohl být zcela dostačujícím. Dodejme, že v rámci streamu designér vytvořil ještě druhý návrh, jehož část osazená hlavním fotoaparátem, patrně odlišných parametrů než u prvního návrhu, výrazně vystupuje nad povrch zad telefonu.
S modulárním smartphonem koketují i další
Kromě běloruského designéra a zmíněného Googlu si s myšlenkou modulárního smartphonu pohrávali i více či méně známí mobilní výrobci. V podobě reálného zařízení ji však na trh doposud dokázaly uvést jen dvě značky: Motorola a LG. LG skončilo u jediného počinu (LG G5), Motorola odolávala o něco déle: modulární řadu Moto Z měla v portfoliu čtyři roky. Prakticky se však tato zařízení u mobilních uživatelů neujala.
Například předloni v srpnu svou vlastní vizi modulárního smartphonu ukázalo čínské Xiaomi. Nechalo si patentovat design přístroje označovaného jako „dvousložkový telefon“. Ten se skládá z hlavní části, jakéhosi pouzdra, a z oddělitelné části, kterou je displej. Tento vyjímatelný displej by navíc měl být schopný fungovat i samostatně (více viz Modulární smartphone možná není minulostí. Xiaomi na to jde ovšem jinak).
Loni v květnu Xiaomi podalo další patent, šlo o modulární smartphone zcela odlišné konstrukce. Fakticky se skládá ze čtyř částí: čelní s displejem a třech zadních. Záda telefonu tvoří horní modul s fotoaparátem a patrně i procesorem a další elektronikou, prostřední s baterií a spodní s reproduktory a konektory (více viz Je to nesmysl? Xiaomi zkouší vytvořit ověřené propadáky).
S vlastní představou „legomobilu“ přišla třeba i značka Oppo. Nechala si patentovat smartphone s odnímatelným fotomodulem, který je vybaven vlastní lithiovou baterií a výklopným USB-C konektorem k jejímu dobití. Tento fotomodul by tak bylo možné používat i mimo telefon, a to například coby selfie fotoaparát (více viz Vzdal to Google i LG, oni přesto věří v úspěch modulárního smartphonu). Zatímco v případě Oppa šlo o patent, Vivo s dvouměsíčním předstihem představilo koncept Ifea s odnímatelným a samostatně použitelným modulem s čelním fotoaparátem.
Loni v září s podobnou vizí jako Oppo přišel i v Evropě neznámý čínský Transsion. I tato značka, která se zaměřuje především na africké a jihoasijské trhy, si patentovala smartphone s vyjímatelným hlavním fotomodulem.
S výjimkou Oppa se však žádný z těchto patentů nedokázal zhmotnit v podobě alespoň funkčního prototypu. Mobilní výrobci své zájmy soustředí hlavně na skládací smartphony a jejich potenciální nástupce: rolovací zařízení. Na modulární smartphony, zdá se, není mobilní trh patrně stále připraven. Tedy pokud vůbec někdy byl. Samotná myšlenka takového zařízení přitom určitě není zavrženíhodná.
