V populárním seriálu České televize Devadesátky o kriminálních případech z této dekády jsou k vidění i mobilní telefony. V podstatě jedny z prvních, které se v Česku – či ještě Československu – daly sehnat a bylo je možné používat. Mafiáni je měli, ale pro běžného občana tu byly v lepším případě pevné linky, v horším telefonní budky nebo také jen osobní kontakt nebo korespondenční lístek.
 |
To pro běžného občana znamenalo, že si sám musel najít cestu k telefonu a protistrana musela u telefonu být. Záznamníky už sice byly běžně dostupné, ale nebyly úplně levné a doma je měl málokdo. Někdy se volal vzkaz šťastnějším sousedům s telefonem, což byl takový živý záznamník. Teoreticky šlo ještě komunikovat pomocí faxu (to je přístroj pro posílání kopií dokumentů, dnes už vídaný jen občas), ale ten neměla ani většina firem, natož aby ho měl někdo běžně doma.
Kdo telefon doma nebo v práci neměl, tak byl dostupný jen osobně. Když jste ho zastihli. Případně jste mu mohli poslat pohled, korespondenční lístek nebo z pošty telegram.
Ani přes počítače začátkem devadesátých let komunikovat nešlo. Internet v Česku (Československu) letos v únoru oslaví třicet let, jenže počátky byly jen univerzitní, prakticky se internet začal rozšiřovat až kolem roku 1996 a rozhodně to nebyla masová záležitost.
