Jedním z cílů aukce frekvencí v pásmech 700 a 3 500 MHz byl i příchod konkurence na český trh. A ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček i předsedkyně Rady ČTÚ Hana Továrková se pochválili, že tento cíl aukce splní. Ano, teoreticky se na českém mobilním trhu mohou objevit tři noví hráči: Nordic Telecom (ten už vlastně „hraje“), CentroNet (zcela nové zjevení) a Poda, která sice v aukci neuspěla, ale podobně jako dva úspěšní „nováčci“ bude moci požádat o národní roaming.
Na první pohled to opravdu vypadá skvěle. Jenže praxe bude nejspíš mnohem žalostnější. Tito hráči totiž nezískali to, co by bylo potřeba pro dlouhodobou schopnost konkurovat zavedené „velké trojce“: frekvence k celoplošnému pokrytí Česka. Konkurence bude tedy bezzubá, vzhledem k nutnosti používat národní roaming bude v podstatě závislá na někom z velkých hráčů. Nebude se tedy moci pouštět do extrémní cenové války, nebude se moci chlubit rychlejším a lepším pokrýváním republiky, nedovede přinést technické novinky a celkově posunout český mobilní trh na vyšší úroveň.
Špatné podmínky aukce
Kde se stala chyba, už jsme několikrát psali: stát špatně nastavil podmínky aukce, a ty nebyly pro nového plnohodnotného operátora výhodné, vlastně vůbec nedávaly z tohoto hlediska smysl. A proto teď bude v Česku mít konkurence jen o trochu lepší možnosti než stávající virtuální operátoři, kteří místním trhem vlastně vůbec nijak nezahýbali.
Budoucnost českého trhu s mobilními telekomunikačními službami je tak jasná. Stát promeškal zásadní a v podstatě z hlediska budoucnosti jedinou a poslední možnost, jak přivést na český trh nového významného hráče. Ano, aukce frekvencí tu budou i v budoucnu, nicméně současná aukce prohloubila propast mezi jakýmkoli případným nováčkem a stávajícími hráči na úroveň, kdy bude nevýhoda pro kohokoli nového už navždy obrovská. I teď někteří zájemci kritizovali možnost, že vlastně nováčkovi aukce neumožňovala se především v oblasti spektra pro celoplošné pokrytí republiky dostatečně dotáhnout na stávající hráče.
Přískoky vpřed
Pro české spotřebitele to znamená, že si musí definitivně zvyknout na to, že nabídka operátorů v podstatě dlouhodobě zůstane taková, jaká je. Český mobilní trh se nadále bude vyvíjet dynamikou, jakou vykazoval doposud: postupnými občasnými „přískoky vpřed“, kdy po vlně nevole a hlasité kritice operátorů dojde k mírným úpravám nabídek a ceníků, ale jinak se nic nezmění. Tento postup je v Česku už vlastně zažitý a spotřebitelé by na něj neměli zapomenout: jedině kolektivní nátlak totiž operátory čas od času nakonec k nějaké té akci donutí. Zjednodušeně řečeno: slevu si budou muset čeští zákazníci opět „vyřvat“, jak jsou zvyklí.
Pro český stát to pak znamená, že se z hlediska budoucích aukcí postavil do velmi hloupé role. Když je jasné, že žádná nová konkurence nebude, je jasné i to, že ani v jakýchkoli budoucích aukcích se nebudou operátoři o frekvence přetahovat. A i když nebyl výnos z přídělu kmitočtů tentokrát hlavním cílem aukce, v budoucnu, třeba v lepších ekonomických časech, by tomu tak být mohlo. Jenže stát prostě v takových aukcích své příjmy již nebude schopen maximalizovat, protože stejně jako nebude konkurence na spotřebitelském trhu, nebude konkurence ani v oblasti soutěže o spektrum. Operátoři si jednoduše rozdělí to, co bude k dispozici, a pojede se dál.
Zabetonovaný stav
Tento výsledek je asi tím nejhorším, co se mohlo z hlediska budoucnosti českých telekomunikací stát. I špatný čtvrtý hráč, který by se snažil vybudovat kompletní infrastrukturu a bojovat se stávající trojkou, by byl daleko lepší než aktuální „zabetonovaná“ situace. I kdyby se čtvrtému operátorovi nedařilo, i kdyby měl zkrachovat a dokázat tak, že na českém trhu prostě není pro čtvrtého hráče místo, bylo by to daleko lepší než tento stav. Čtvrtý hráč by totiž přinejmenším byl určitou nadějí. Takto se nic nezmění, a my se musíme obrnit a připravit se opět na postupný a dlouhodobý „boj s operátory“.
