Podobná praxe funguje například v Číně, kde už jakožto „superaplikace“ existuje například populární WeChat. Princip tkví v tom, že v rámci této mobilní sociální sítě můžete mít ještě další nástroje, které se chovají jako aplikace s jinou funkcí, jsou však integrovány do uživatelského rozhraní té nadřazené: tedy kupříkladu WeChat či nově Snapchat.
Minis v podání Snapchatu jsou nástroje vybudované v HTML jazyce a slouží jako odlišné funkce, které lze v rámci aplikace provozovat. Můžete tak například využít „Mini“, pomocí kterých lze nakoupit lístky na koncerty či do kina, sdílet zápisky ze školy, nebo si nechat pomoci s meditací. Vše najdete v rozhraní Snapchatu a není třeba pro tyto účely stahovat další nástroje zvlášť.
Zatímco v populární „západní“ aplikaci můžete tyto integrované nástroje spočítat na prstech jedné ruky, čínský WeChat si vybudoval pozici „superaplikace“ tím, že takových „Mini“ (on sám je nazývá jako „miniprogramy“) nabídne přes milion. Podobný princip zkoušejí také aplikace v Indii. Tamní uživatelská základna to ocení, Indie se v posledních měsících s čínskými aplikacemi pořádně rozhádala (viz článek Chtějí zakázat desítky aplikací z Číny. Včetně TikToku a od Xiaomi).
Americký Snapchat si mezitím mne ruce. Využitím těchto integrovaných nástrojů může docílit toho, že lidé zde budou trávit ještě více času než předtím a zároveň je tím může odlákat i od stahování alternativních aplikací. Vývojáři se zde mohou snadněji prosadit, jelikož konkurence mezi ostatními „miniaplikacemi“ nebude zpočátku tak drsná, jako na již dlouhé roky aktivních aplikačních obchodech.
