„Byl jsem nervózní. Když vidíte ozbrojence před vámi, tak nevíte, jak reagovat,“ vzpomněl technik pro agenturu Reuters na nepříjemnou situaci, kterou zažil v roce 2018. Naštěstí pro něj dopadlo vše dobře. Postupem času se naučil, jak s členy drogového kartelu vycházet. „Postupně se naučíte, jak je přesvědčit, že nepředstavujete hrozbu,“ dodal.
Problém byl v tom, že odpojením vysílače od zdroje napájení přerušil i pro drogové kartely obvyklý komunikační kanál. Pro vzájemné dorozumívání kromě špičkových šifrovaných mobilů a populárních chatovacích aplikací používají i obousměrná rádia. Často podomácku vyrobená. Jde o zařízení, které umožňuje jak příjem, tak vysílání signálu. V terénu takový komunikační prostředek pro koordinaci složek mají například policejní či hasičské jednotky.
Důvod, proč kartely používají právě tato zařízení, je nasnadě: komunikace probíhá v reálném čase, sítě jsou šifrované a oproti běžným mobilním sítím nelze určit polohu uživatele obousměrného rádia.
Předpokladem k fungování „pirátského“ komunikačního kanálu jsou vlastní antény. S těmi kartely parazitují na vysílačích operátorů. Šetří jim to nejen finance, ale především svou nekalou činnost tímto de facto legalizují. Pokud by totiž postavili vlastní vysílač, bylo by snadné jej najít a zničit. Takto se skrývají „do stínu“ legálně postaveného stožáru telekomunikační společností.
Své antény si klidně opatří vlastním logem
Drzost některých kartelů jde ještě mnohem dále. Neostýchají se vlastní antény opatřit logy své zločinecké organizace. „Tato anténa patří Zetas. Pokud se vyskytnou nějaké problémy, zavolejte, prosím,“ vzpomněl bývalý šéf operací americké protidrogové agentury DEA v Mexiku a Střední Americe Paul Craine na drzost jednoho z nejobávanějších mexických drogových kartelů.
Na nelegálně instalované antény lze samozřejmě upozornit, ale strach z možných následků je větší než snaha zabránit nelegální činnosti. „V Mexiku panuje pocit bezmocnosti. Společnosti se domnívají, že na takový problém nemohou reagovat, bojí se následků ze strany skupin, které se v podstatě těší beztrestnosti,“ uvedl ředitel mexického institutu washingtonského Wilsonova centra Duncan Wood.
V letech 2015 až 2020 došlo v různých mexických státech k několika incidentům. Servisní technici se s takzvanými „narkoanténami“ setkávají i několikrát do roka. Podle odhadů jednoho z techniků, s nimiž agentura Reuters mluvila, se přitom nachází na zhruba 20 % telekomunikačních věžích společnosti, pro kterou pracuje. Jiný je přesvědčen, že v obzvlášť drogově aktivních rocích je „obsazenost“ legálních vysílačů parazitickými anténami i třicetiprocentní.
Raději připojit ke generátoru, než mít problémy
Pravidlo číslo jedna servisních techniků mexických telekomunikačních společností tak zní: při objevení takovéto nelegální antény se jí nedotýkat. Ne všechna setkání s členy drogového kartelu operujícího v dané lokalitě jsou příjemná. V některých případech nepomáhá ani diplomacie a zachování chladné hlavy. Někteří se tak naučili, že před odpojením věže od přívodu energie připojí nelegální antény kartelu ke generátoru.
Mnozí technici, kteří se do takové situace dostali, přiznali, že mají obavu ze zadržení a bojí se o svůj život. Shodují se přitom, že hlavní je nedat na sobě znát nervozitu. Členové kartelu totiž rádi dávají najevo svou nadřazenost. Není výjimkou, že servisní technici musí nejdříve zaplatit a až poté mohou provést patřičný servisní zásah. Částka za každý den údržby se na některých telekomunikačních věžích pohybuje běžně od 500 do 1 000 pesos, tedy v přepočtu od zhruba 520 do 1 050 korun.
Tato rizika se rovněž podepisují na výši sumy, kterou společnosti zprostředkovávající servisní techniky za tyto úkony telekomunikačním společnostem účtují. Navíc se často potýkají s odlivem pracovníků kvůli obavě o život.
Podle dřívějšího vyjádření generálního ředitele Národní telekomunikační agentury (ANATEL) Gabriela Szekelyho v Mexiku existují i taková místa, kde ani není kvůli kartelu možné vlastní zařízení jakkoli udržovat.
