K internetu jsem se poprvé dostal na podzim roku 1995. Doktorandi z Českého vysokého učení technického mě pozvali na dejvickou fakultu. Moc jsem nechápal, o co jde. Ujišťovali mě, že je na internetu všechno a ať si řeknu, co chci vědět. Byl jsem zvědavý, co tam budou mít o Williamovi Gibsonovi, autorovi Neuromancera, kterého jsem přeložil do češtiny. Moji přátelé chvilku bádali, až vybádali a skutečně mi přinesli vytištěný text, jakýsi stručný Gibsonův životopis. Při další návštěvě už mi ukazovali Netscape, první internetový prohlížeč. A že jestli chci, zařídí mi internet doma.
Počátky webu Webový prohlížeč 1993 - WorldWideWeb |
V té polovině devadesátých let byly u nás doslova příšerné poměry v telefonní síti. Vše bylo v rukou státního Telecomu. Ten se snažil o technické vylepšení, ale koncový uživatel zlepšení moc nevnímal. Získat vlastní linku bylo skoro nemožné – já ji sdílel se sousedem, a když on volal, já měl telefon mrtvý a naopak. Dále jsem musel udělat upgrade hardwaru. Měl jsem tehdy PC AT 386 s vysokokapacitním, tedy dvacetimegovým harddiskem a běhal pod DR DOS. Pro práci s textem to byl nejrychlejší počítač, jaký jsem kdy měl.
Konec textového rozhraní
Windows jsem odmítal, nicméně bylo jasné, že pokud se mám zabývat multimédii, bez nich to nepůjde. Naštěstí v srpnu toho roku přišla Windows 95. S klasickým DOSem jsem se tedy rozloučil, ale dodnes na něj láskyplně vzpomínám – například jak snadno se v něm psaly dávkové soubory. No a pak přišla instalace routeru. Provedl to můj přítel, guru všeho síťového Dan Dočekal. Já měl tehdy postel hned u počítače a Dan mi ten router posadil hned k monitoru. A že musí být pořád zapnutý. To byl první šok, že bych měl mít tu hučící potvoru dvacet centimetrů od polštáře. Naštěstí Dan našel řešení, router umístil na záchod a já mohl klidně spát.
„Zkraje roku 1996 jsem nainstaloval první grafický editor a postavil jsem první webovou stránku... |
Tedy do jisté míry klidně. Zkraje roku 1996 jsem dělal všelijaké pokusy. Nainstaloval jsem si první grafický editor, byl to Jasc Paint Shop Pro a postavil jsem první webovou stránku, seznam verneovek, a brzy na to Encyklopedii vynálezů Julia Vernea. Dojímá mě, že tyto stránky jsou na webu dodnes k dohledání. Byl jsem totální samouk. Například jsem dlouho nemohl přijít na to, jak to zařídit, aby obrázky, které jsou na stránce vedle sebe, byly stejně veliké. Takže na těch stránkách stejně veliké nejsou.
V dubnu 1996 jsem spustil Neviditelného psa, první webový deník u nás. Hostoval jsem na půdě Eunetu. Šéfové firmy prý chvilku váhali, jestli mě mají na své servery pustit, až prý velký šéf pravil: „Jen ho tam pusťte. Ono ho to za čtrnáct dní omrzí a bude pokoj.“ Hodně mi v tom všem technicky i graficky pomohl Tom Vild, nezapomenutelný kamarád, který nedávno nepochopitelně umřel.
Rychlost: 14,4 kb/s Linka: sdílená Tvorba: ve čtyři ráno |
Takže jsem měl deník, vedl jsem ho z domova po podvojné lince, která měla maximální kapacitu 14,4 kilobitů za sekundu (kb/s). Podvojná linka... S telefonováním to šlo: když soused mluvil, já měl mrtvé sluchátko. Jenže tohle byl datový provoz. Když jsem byl na síti (bylo to samozřejmě komutované, vytáčené připojení), stačilo aby soused zvedl sluchátko a lup, spojení mi spadlo. Takže jsem toho Psa vyráběl od čtyř hodin ráno, abych byl hotov dříve, než se soused vzbudí, a on byl hodně ranní ptáče. Jakési zlepšení nastalo, když jsme se dopídili k zařízení od Hughese, které umožňovalo dvěma účastníkům simultánně hovořit po jedné lince. Ale moc to na data nefungovalo.
Martyrium trvalo dva nebo tři roky, až jsem se dostal k pevné lince. V praxi to vypadalo tak, že jsem bydlel v ulici U Mrázovky v čísle jedna a ta linka byla zavedená do domu číslo tuším 14. Odtud vedl drát, byl přichycený k pouličním lampám, pak přeskočil přes ulici sousedovi na střechu, přitáhl se kolem komína a přes zahradu do větráku od záchoda až nakonec skončil v tom mém routeru. No a přenosová rychlost byla ohromná: 28,8 kb/s.
Stránky v EasyPadu
Musel jsem tenkrát počítat každý kilobajt. Na stránkách jsem měl obrázky, všelijaké ikonky (mimochodem, ikonky na mém webu Hyena.cz pocházejí z této doby, jsou dvacet let staré, vyrobené v tom Jasc PSP) ve formátu GIF, ale také JPEG fotky. Držel jsem zásadu, že fotka nesmí mít větší objem než 10 kB, nejvýš 15 kB. Stránky jsem vyráběl v editoru EasyPad, což je geniální dílo ostravského programátora Libora Kreysela. Je to čistě textový editor a používám ho dodnes, protože mi umožňuje nejrychlejší práci s texty a obrázky a také datový objem webové stránky je optimalizovaný do krajnosti. Ne snad, že by na tom dnes záleželo. Lidé ovšem postupně odpadávali a Libor přestal EP vyvíjet. Mně to zas tak moc nevadí, protože EP je dokonalý.
S pevnou linkou se mi žilo radostně, jen jsem držel v tajnosti její existenci: na jednom místě byla tak dva metry nad chodníkem a já nikdy nepodléhal dojmu, že všichni lidé na světě milují mě a mého Neviditelného psa.
Někdy kolem roku 2000 se mi podařilo hrozbu odstranit, získal jsem rádiové připojení. Bydlel jsem tehdy na Mrázovce, to je ten kopec pod Malvazinkami. Na fasádě jsem měl parabolickou anténu a vysílací anténa byla na střeše budovy Dopravních podniků v ulici Na Bojišti. Rychlost byla padesát kilo a šlapalo to dobře, jenom nesmělo pršet a už vůbec ne sněžit, pak by byl Neviditelný pes v ohrožení. S tímto připojením jsem vydržel dlouho, v podstatě až do roku 2005, kdy jsem se přestěhoval za Prahu do Zvole, kde mám dnes připojení taky vzduchem, jenom ta rychlost drobet vzrostla na nějakých pět, sedm mega.
Dnes už se o web starají redakční systémy |
Pro správu webové stránky dnes používáme redakční systémy. Neviditelný pes dnes hostuje na serverech Mafry. Mám s nimi smlouvu, oni mi poskytují technickou podporu, já jim poskytuji reklamní prostor na Neviditelném psu, je to tedy čistě obchodně-technická dohoda. On ten Pes, třebaže býval hodně - a dodnes je - do určité míry populární, nikdy nebyl výdělečný natolik, aby sám sebe uživil. Pro reklamky je zajímavý jenom jako součást velkého mediálního domu, vyplatí se jim alokovat velký balík. Ale třebaže Pes má dnes přes milion přístupů měsíčně, je to pořád málo, aby byl samostatný, to jen tak na okraj. Pokud jde o ty redakční systémy, Mafra má svůj, společný pro všechny weby domu.
Od roku 1999 ovšem provozuji ještě web o digitální fotografii Digineff.cz a ten běží na mém osobním serveru. Taky jsem ho dlouho dělal ručně v tom EasyPadu od Kraysela, ale od roku 2002 jsem přešel na redakční systém a dnes jede na open source systému Drupal. Do něj mohu, chválabohu, vkládat hotové bloky, vyrobené opravdu snadno a rychle v textovém EasyPadu.
Takový tedy byl vývoj z pohledu technického, snad jsem na nic podstatného nezapomněl. Už tehdy jsem se díval do budoucnosti a bylo mi jasné, že internet začne vážně ohrožovat klasická média, jakmile stoupnou přenosové rychlosti. Myslel jsem si, že ta hranice jsou dvě mega, protože se tehdy říkalo, že po dvoumegovém spojení lze přenášet televizi. V tom jsem měl celkem pravdu.
Nedokázal jsem ale dohlédnout a předvídat rozmach a vliv sociálních sítí a jejich dopad na veřejné mínění a na politiku. Dnes vím jen to, že zdaleka nejsme na konci a že ten trend bude pokračovat. A jestli mám dnes pocit, že se ve Spojených státech schyluje k druhé občanské válce, pak je zřejmé, že nebude vedena puškami a děly, ale bitvy se odehrají na sociálních sítích.
Když se tak ohlédnu, uvědomuju si, že historie internetu právě začala.
Aktualizace: Článek jsme rozšířili a opravili jednotky.
