Profesor Anil Jain z Michiganské státní univerzity dostal od policie velice neobvyklou zakázku. Specialista na biometrii má vytisknout na 3D tiskárně repliku prstu mrtvého muže, aby bylo možné pomocí čtečky otisku prstu odemknout jeho smartphone.
Jelikož se vražda tohoto muže stále vyšetřuje, nemohl s médii profesor Jain sdílet více detailů - třeba ani důvod, proč policisté nepoužili skutečné prsty mrtvého muže. V zásadě ale jde o to, že policie doufá v nalezení stopy po jeho údajném vrahovi v obsahu telefonu. Policejní vyšetřovatelé mají výhodu v tom, že otisky prstů mrtvého muže už měli, jelikož byl dříve jednou zatčený. Otisky tak díky tomu mohli předat právě profesorovi Jainovi.
Menší překážkou je fakt, že kapacitní dotykový senzor reaguje pouze na materiály podobné lidské kůži. Profesor Jain a jeho asistenti tak ještě doplňují falešný prst o speciální látky, které pomohou zmást senzor na mobilu. Teprve poté předají výsledný falešný prst policii.
Ošemetná je však zejména právní stránka věci. Zejména z kauzy odemknutí mobilu střelce z Kalifornie, kdy se Apple bránil vydat klíč k rozšifrování zabezpečení mobilu (více zde), vyplývá, že výrobci nejsou příliš nadšení z obcházení metod zabezpečení. V tomto případě navíc telefon ani nenáleží osobě, která je podezřelá z trestné činnosti.
Policie svůj postup nicméně obhajuje tím, že ochrana osobních dat v tomto případě nemá své opodstatnění. I kdyby na dotyčného muže byly v telefonu nalezeny informace, které by ho mohly dostat do problémů, v případě zesnulého člověka to z logiky věci pro něj nebude mít žádný důsledek.
