Příjmy z reklam nejsou pro mnohé společnosti vůbec zanedbatelnou položkou. Noví hráči se tak snaží přicházet na stále nové a dokonalejší způsoby, jak přelstít software sloužící k blokaci reklamních sdělení. Senior viceprezident pro technologickou strategii, řízení a programy operátora Deutsche Telekom Tomasz Gerszberg poukazuje, že důsledkem toho je však neustále rostoucí množství stahování reklamních blokátorů.
Proti sobě tak stojí dva silní hráči. Proti společnostem, které se nehodlají smířit s poklesem příjmů z reklamy, stojí mobilní uživatelé, kteří se za každou cenu snaží uchránit svá mobilní data. Jen za poslední rok vzrostl počet uživatelů používajících blokovací software o 40 procent na téměř 200 milionů. Jejich snaha je však mnohdy bohužel zbytečná, korporace se totiž jen tak nevzdají.
Výjimkou nejsou ani firmy, které se specializují právě na pomoc prodejcům reklam při obcházení softwarových blokátorů. Začátkem letošního roku pak list Financial Times odhalil dohody velkých společností s německým blokovačem, který jim za 30 % zisku z reklam slíbil volnou cestu k uživatelům (více u kolegů na Technetu).
Gerszberg proto navrhuje změnu, která by tuto nekončící válku mezi dvěma silnými soupeři mohla vyřešit smírem. Prostřednictvím profilu Deutsche Telekom na webu LinkedIn argumentoval, že by mobilní uživatelé měli být chráněni před stoupajícími datovými poplatky v souvislosti s on-line reklamou. Jeho myšlenkou je, aby z jejího zobrazení profitovaly všechny strany.
Text byl však nedlouho po jeho zveřejnění stažen. Samotný operátor, jehož služby využívá po celém světě více než 150 milionů uživatelů, se totiž od myšlenky svého vysoce postaveného zaměstnance distancoval. Pro portál Financial Times se vyjádřil v tom smyslu, že šlo pouze o Gerszbergův ryze osobní názor, který nemá oporu v žádných pevných plánech Deutsche Telekomu. Přesto jeho myšlenku označil jako zajímavý možný budoucí vývoj reklamy v mobilním průmyslu.
Podle Gerszberga jsou základem pro udržitelný model poskytování on-line reklamy výhody pro všechny strany. Zásadní rozdíl oproti stávající politice spočívá především v tom, že samotný uživatel by nebyl zobrazením reklamy nikterak finančně zatížen. Každá zobrazená reklama totiž odčerpává data, v důsledku toho pak může být uživatel přinucen i k dokupování dodatečných datových balíčků.
Celá myšlenka tak spočívá v tom, že by si zobrazovatel reklamy možnost jejího přehrání u operátora de facto kupoval. Ten by pak získané finance měl využít na dotování mobilních tarifů svých zákazníků. Nelze však opomenout i dalšího důležitého hráče, kterým je samotný blokátor. Část financí by tak patrně šla i na jeho vrub. Zavedení myšlenky do praxe by totiž znamenalo, že danou reklamu povolenou operátorem by nesměl blokátor zahrnout do svého seznamu.
Šlo by tak vlastně o všemi stranami akceptovanou reklamu, a to i ze strany mobilního uživatele, který by se již díky kompenzaci operátora, nejpravděpodobněji v podobě slevy z ceny tarifu, nemusel cítit podvedený. Reklama by mohla být případně vedena v jakési „nulové sazbě“, tak by nespotřebovávala žádná data z měsíčního datového limitu uživatele.
Výhodou tohoto modelu by mělo být i snížení reklamního spamu. Právě ten představuje největší zátěž pro uživatelská data a je důvodem ke stahování blokátorů. Díky tomu by tak podle Gerszberga měly být eliminovány důvody pro blokování reklamy samotnými uživateli, na čemž by profitovaly všechny zainteresované strany. Od zadavatele reklamy přes zobrazovatele a blokátora až po mobilního uživatele.
Otázkou však zůstává, jak by takový model v praxi skutečně fungoval. Staví totiž na tom, že koncovým uživatelům by byla zobrazována pouze reklama, za kterou by zprostředkovatelé zaplatili. Blokována by tak byla pouze reklama, za níž zprostředkovatel odmítl zaplatit. A takových by bylo patrně výrazně méně než těch platících.
Jedinou výhodou pro mobilního uživatele by tak bylo pouze to, že by pro něj nebylo zobrazení reklamy již finanční zátěží. Rychlejšího načítání by se tak s největší pravděpodobností nedočkal.
