V posledních dvou třech letech jsme se nestačili divit, v jakém tempu výrobci představovali nové modely. Rok byl dlouhý a tak třeba Sony ukazuje top modely co půl roku. Že se jeden ani nestačí pořádně začít prodávat a další je už představen, je jiná věc.
A co třeba takový Samsung, který má v portfoliu stovky modelů a těžko se v samotné firmě najde někdo, kdo se ve všech těch modelech dokáže vyznat. Jenže veletrh CES v Las Vegas ukázal, že takové tempo nelze vydržet dlouhodobě a hlavně je kontraproduktivní. Z velkých značek novinky nepředstavila žádná, ani mistr Huawei, který nás na veletrzích doposud vždy potěšil neznámými modely na svém stánku.
Na první pohled se to může jevit negativně, ale ve skutečnosti je to dobře. Posun ve vývoji smartphonů je při půlročním cyklu velmi malý - spíš nepostřehnutelný. Což mate odbornou veřejnost i zákazníky. Těžko doporučovat novinku, když předchozí model se stěží začal prodávat a díky novince zlevnil o podstatnou sumu. Technický rozdíl je pak většinou malý.
Tento trend má pozitivní dopad na menší hráče na trhu - mladé značky nebo firmy, které si ke smartphonům odskočily z jiného příbuzného oboru. Dřív, v záplavě desítek či stovek nových modelů od hlavních hráčů na trhu, to měli s prosazením nováčci těžké. Teď se jim naopak pódium otvírá.
Nemusí chrlit desítky modelů, stačí jeden dva, které jsou povedené a třeba výrazně levnější než konkurence. Jenže to není tak jednoduché, jak to vypadá. Menší značky často jeden, dva i tři povedené modely mají, ale neumí se s tím pochlubit.
Příklad první: dřív neznámí (převážně) čínští výrobci ukazovali na veletrzích vyložený brak. Levné, ale mizerné telefony, později smartphony. Dnes už často mají několik velmi zajímavých přístrojů, a to nejen díky povedenému designu, ale třeba i díky nějaké technické zajímavosti. Jenže to zjistí jen ten, kdo na stánku takové firmy stráví půl dne a přehrabe se záplavou haraburdí. Často nepomůže ani dotaz, zástupci firem prostě své portfolio buď neznají, nebo se v něm nevyznají.
Druhý příklad: na trh se tlačí hodně firem, které jsou úspěšné v jiném oboru a teď si dělají zálusk na bohatý a zajímavý trh se smartphony. Respektive to na něm poněkolikáté opět zkoušejí. A stejně jako u předchozího příkladu, i u nich lze najít velmi povedené přístroje. V nejlepším případě jsou na stánku vystaveny jen tyto hvězdy. V horším se dělí o místo se záplavou průměrných a nezajímavých modelů. A v nejhorším případě žádný stánek nemají a ukazují produkty partnerům někde v hotelu na pokoji jako nějaký garážový malovýrobce.
Je to k nevíře, ale i takoví giganti jako třeba Asus si nedokáží nebo nechtějí zaplatit stánek na výstavišti. Takže jejich produkty jsou sice možná zajímavé, ale velká část návštěvníků veletrhu se to nedozví. I kdyby chtěli do hotelu přes půl města dorazit, bez pozvánky mají smůlu. Není to specifikum letošního CESu, podobně nelogicky se čas od času chová hodně výrobců.
Zmínit můžeme ještě ZTE. To není ani nováčkem, ani malým výrobcem. Ale chová se přesně tak. Jeden z největších výrobců mobilů na světě tápe. Má zajímavé produkty, jenže je neumí prodat. Z mnoha evropských trhů se tak nějak stáhl, včetně českého. Ale ne jako cílený odchod, jen není schopný na těchto trzích působit. Škoda, nové nubie jsou zajímavé.
A tak směje třeba Alcatel. Ten sice má na domácím čínském trhu (coby tamní značka TCL) pověst výrobce laciných mobilů, ale ve světě se mu daří rok od roku lépe. Přináší inovace, dovolí si riskovat a hlavně je umí prodat. Akorát se stále musí učit, protože domácí konkurent Xiaomi to vše umí ještě lepé. Proč? Protože se chová jako Apple. A zjevně to funguje.
