Oním podivínem byl vedoucí divize komunikačních systémů firmy Motorola Martin Cooper, cihla byla ve skutečnosti prototyp mobilního telefonu a náhodní kolemjdoucí byli svědky vůbec prvního hovoru vedeného z tohoto druhu zařízení.
Martin Cooper: portrét duchovního otce mobilů"Dnešní telefony jsou obludy, málokdo se v nich vyzná," říká. |
Ještě po letech Cooper vzpomínal na pozdvižení, jež tehdy vyvolal. "Jak jsem tak kráčel po ulici a přitom mluvil do telefonu, sofistikovaní Newyorčané se při pohledu na někoho, kdo při chůzi telefonuje, rozestupovali," prozradil v dubnu 2011 reportérovi britského deníku Daily Mail.
První osobou, s níž se Cooper z mobilu spojil, byl Joel Engel, jenž tehdy vedl výzkumné laboratoře firmy Bell. Z Cooperovy strany v tom byla jistá dávka škodolibosti, neboť společnost Bell byla v té době největším konkurentem Motoroly v oblasti vývoje mobilní telefonie.
První mobil stál 80 tisíc, vážil skoro kilogram
Zhruba kilo a čtvrt vážící přístroj, z něhož Cooper telefonoval, se během následujících deseti let podařilo dotáhnout do stavu, kdy mohl být jako vůbec první komerčně dostupný mobil uveden na trh.
Pod označením Motorola DynaTAC 8000X si jej mohli zájemci počátkem března 1983 koupit za 3 995 dolarů (podle současného kurzu zhruba 80 tisíc korun). Přístroj vážil 800 gramů a na výšku měl přes 30 centimetrů. Přesto působil jako vrchol miniaturizace ve srovnání s objemnými autotelefony, jež mobilní hlasové komunikaci kralovaly od 40. let.
Z původně luxusního zboží se mobily postupem času staly zcela samozřejmou věcí, dostupnou prakticky každému. Podle výzkumné společnosti Gartner bylo v loňském roce koncovým uživatelům po celém světě prodáno 1,75 miliardy mobilů. Hlavními výrobci byli Samsung, Nokia a Apple. Naproti tomu Motorola, která patří k průkopníkům v oboru mobilních telefonů, byla loni až na deváté příčce a její tržní podíl činil necelá dvě procenta.
Sebelepší telefon by však byl k ničemu, kdyby neexistovaly příslušné mobilní sítě. První generace sítí, které začaly ve vyspělých zemích vyrůstat počátkem 80. let, byla ještě analogová. V Evropě šlo zejména o systém nazvaný Nordic Mobile Telephony, zkráceně NMT. Jak už název napovídá, měla tato technologie kořeny ve Skandinávii, velmi rychle se však rozšířila i do dalších evropských zemí, včetně někdejšího Československa.
Mobil v Československu jako symbol bohatství
Češi a Slováci si mohli z mobilu poprvé zavolat 12. září 1991, kdy byla v tuzemsku oficiálně spuštěna NMT síť společnosti EuroTel. Vlastnictví mobilního telefonu bylo v té době viditelným symbolem bohatství. Při pohledu do dobových ceníků není divu: aktivace služby stála 29 tisíc korun, měsíční paušál vyšel na 2 500 korun a za minutu hovoru, včetně příchozího, si EuroTel účtoval 15 korun. Průměrná mzda v Československu přitom v té době dosahovala 3 800 korun.
Druhá generace mobilních sítí, reprezentovaná dodnes rozšířeným standardem GSM, přišla počátkem 90. let. Na rozdíl od předchozí generace byla digitální a kromě hlasových služeb nabízela už i prakticky využitelné datové přenosy.
V Česku spustil mobilní síť GSM jako první EuroTel (později jej odkoupila Telefónica). Bylo to 1. července 1996, přičemž o pouhého čtvrt roku později zahájila provoz konkurenční síť Paegas společnosti RadioMobil (dnešní T-Mobile). Třetím operátorem se pak na jaře 2000 stala společnost Český Mobil, jež provozovala síť s názvem Oskar (později odkoupená Vodafonem).
Předplacenky odstartovaly "boom"
Nástup konkurence přispěl k rychlému růstu počtu uživatelů mobilních telefonů v Česku. Ještě v roce 1995 bylo v tuzemsku 45 725 mobilů, o rok později už přes 200 tisíc. V listopadu 1997 navíc oba tehdejší operátoři začali nabízet předplacené služby, které zájem o mobilní volání dál zvýšily. Na přelomu let 1998 až 1999 počet uživatelů překročil jeden milion.
V současnosti čeští operátoři provozují kromě technologie GSM také mobilní sítě třetí generace, které umožňují rychlejší přenos dat. A v dohledu je i výstavba ještě rychlejších sítí, označovaných jako LTE.
