Český telekomunikační úřad (ČTÚ) ústy svého předsedy Dvořáka nedávno zveřejnil průměrné ceny za minutu hovoru v České republice za druhé pololetí loňského roku. Absolutní průměr je 2,51 koruny za minutu. Firmy to mají průměrně za 2,28 koruny, domácnosti za 2,94 koruny. V anketě, kterou jsme k článku připojili, drtivá většina hlasovala, že volá dráž, než uvádí ČTÚ. Navíc se podobnými cenami hájí proti kritice i operátoři.
Firemní ceny nelze veřejně analyzovat téměř vůbec, oficiální ceníky pro tento segment trhu neexistují. Přesto se k nim vrátíme v samostatném článku. Zbývá volání domácností. Pokud v tomto případě vezmeme oficiální ceníky operátorů, tak se na podobnou cenu dostaneme jen u nejvyšších tarifů, které rozhodně nemá většina zákazníků. Takže ČTÚ i operátoři lžou? Nemusí to tak být, průměrná cena opravdu může být necelé tři koruny.
Za prvé, v posledních čtyřech letech je čím dál tím obvyklejší, že i běžní zákazníci s operátory o cenách vyjednávají. To samo o sobě může ceníkové ceny srazit na poloviny, někdy i víc. Ale ač k tomu neexistují opět žádné veřejně dostupné údaje, je nepravděpodobné, že by si individuální cenu sjednala alespoň polovina zákazníků. Už z toho prostého důvodu, že zhruba 40 procent čísel je na předplacených kartách a tam se smlouvat z logiky věci moc nemůže.
Hlavní fintu v průměrné ceně ale budeme muset hledat v nepřehledných strukturách tarifů všech našich operátorů. Ti sice už před lety většinou srovnali ceny za volání ve vlastní a cizích sítích, ovšem na druhou stranu přidali různá zvýhodnění. Buď neomezené volání na několik vybraných čísel a nebo neomezené volání ve své síti v rámci nějakého časového úseku.
A pokud u některého tarifu vyjde jedna minuta na pět korun (ač v rámci volných minut nebo nad ně), tak další desítky, stovky či tisíce minut lze provolat zdarma. Budiž příkladem tarif Neon L od O2. Za 650 korun je v něm 120 minut kamkoliv (tedy za zhruba 5 Kč/minuta), další minuta pak stojí opět 5 korun. Ale k tomu je v tarifu neomezené volání na čísla v rámci O2 a na pevné linky mimo špičku a o víkendech.
Pokud tedy zákazník nepřekročí volné minuty a v rámci sítě nebo na pevné linky provolá hodinu denně, tak má za měsíc 1 920 minut za 650 korun základní ceníkové ceny. Minuta tak vychází na 33 haléřů. A to už je velmi slušná cena. K tarifu pak lze aktivovat další slevy, třeba 130 korun měsíčně na první rok při aktivaci na internetu, v nabídce jsou i balíčky levnějšího volání na vybraná čísla v síti i mimo. To vše může na první pohled šílenou cenu za minutu hovoru razantně vylepšit.
Nemluvě o tom, že při přechodu od jiného operátora lze vysmlouvat další slevu na měsíční paušál. Problematická tak zůstane jen cena SMS, 1,60 Kč je opravdu hodně. Balíček na neomezené zprávy do vlastní sítě za 200 korun ale opět může cenu výrazně snížit.
A takto můžeme kouzlit téměř se všemi tarify tuzemských operátorů a dokonce i s některými předplacenkami. Ač výše uvedený příklad s pravidelným hodinovým voláním do vlastní sítě je spíš extrémní a pravděpodobně hodně zákazníků spíš přetáhne volné minuty, tak se nakonec opravdu cena za jednu minutu může velmi snadno dostat na ony avizované tři koruny.
Bohužel, veřejné statistiky operátoři nezveřejňují, a tak této konstrukci můžeme, ale i nemusíme věřit. Schválně si spočítejte, jestli a nakolik využíváte některé ze zmíněných výhod, které tarify českých operátorů nabízejí. A hlasujte v nové anketě.
Využíváte neomezené volání na vybraná čísla nebo do vlastní sítě ve vyhrazených časech?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 25. dubna 2012. Anketa je uzavřena.
