Bose Ultra Open Earbuds
„Jestli tě s nimi někdo vyfotí, tak tě zabiju,“ zněla jen s trochou nadsázky myšlená instrukce, když jsem sluchátka přebíral a chtěl s nimi vyrazit do hemžení hlavního města. Zbýval týden do světové premiéry a na vše kolem sluchátek bylo přísné embargo.
Nebyla to navíc nijak paranoidní obava, protože fakt, že v uchu nemáte běžná sluchátka, lze u Ultra Open Earbuds poznat na první pohled – vypadají spíš jako šperk. Šperk klenoucí se od prohlubně u zvukovodu (pro anatomy concha), překlenující první vystouplý val (antihelix) a obepínající vnější zavinutý okraj boltce (helix) kousek nad lalůčkem.
Bose Ultra Open Earbuds
Jsou to totiž takzvaná open-ear sluchátka, která nijak neutěsňují zvukovod, ale hrají kousek od něj – zvuk vyzařují jeho směrem. Jejich uživatel tak bez útlumu slyší všechny zvuky a ruchy kolem sebe a zároveň i zvuk, který sluchátka reprodukují. Jde tedy o přesný opak in-ear sluchátek, která silikonovými nástavci ucpou zvukovod a někdy i elektronickou cestou (ANC) potlačují průnik okolního hluku do středního ucha. Jejich uživatel tak slyší více či méně jen to, co zahrají sluchátka.
Co je lepší, je otázkou preferencí každého. Někdo chce slyšet kolegy v kanceláři, mít povědomí o okolí při běhu nebo noční chůzi od autobusové zastávky, pro jiné je klíčové ticho pro nerušený poslech. Přiznávám, že patřím do té druhé skupiny.
Extra pohodlí
Nasazení sluchátek Ultra Open Earbuds chce trochu cviku – do prohlubně u zvukovodu vložíte „hrající“ konec sluchátka a za boltec zaháknete váleček, na kterém je ovládací tlačítko a ve kterém jsou akumulátory – obě části jsou spojené pružnou propojkou. Díky tomu mají univerzální velikost – sednou jak na velké ucho redaktora, tak drobné ouško kolegyně, které vidíte na fotkách.
Prvních pár nasazení u toho musíte přemýšlet a trefit správné vedení, brzy jsme ale našli grif a nasazení nebylo o nic zdlouhavější než u jiných sluchátek. Dobrou zprávou je, že nedochází k žádné kolizi s nožičkami brýlí a že sluchátka na boltci dobře drží a nemají tendenci se pohybovat nebo padat ani při běhu nebo prudkých pohybech hlavy. Při hmotnosti šest gramů mají jen minimální setrvačnost.
Několik prvních minut jsem měl pocit, že mi na uších něco sedí, a měl jsem trochu tendenci to odhánět. Ale pak tento pocit zmizel a postupně jsem se přistihl, že fyzickou přítomnost sluchátek skoro nevnímám, respektive v běžném provozu jsem schopen na ně zapomenout. Pro ty, kterým vadí mít něco zasunutého do ucha, to bude při rozhodování klíčový argument.
Sluchátka v době nepoužívání odkládáte do nabíjecího pouzdra, které je příjemně malé a oblé a pohodlně se vejde do kapsy u kalhot. Výtku máme jen k provedení kloubu víčka, které není příliš pevné a ve zkrutu se víčko vůči zbytku pouzdra pohybuje, takže riziko, že jednoho dne při neopatrné manipulaci rupne, podle nás není úplně malé. Překvapivým zjištěním je chybějící bezdrátové nabíjení, energií je doplníte jen USB-C kabelem.
Sluchátka nám na jedno nabití vydržela hrát zhruba sedm hodin, pokud využijete sledování pohybu hlavy, bude to méně. V pouzdře se nám je podařilo dobít dvakrát zcela a jednou do dvou třetin.
Sledování polohy hlavy
Zajímavé možnosti nabízí aplikace Bose Music. Vyjma klasického stereofonního poslechu můžete aktivovat takzvaný „pohlcující“ režim, který je vlastně simulací prostorového zvuku ve smyslu, že ho vnímáte víc jako z reprosoustav a méně jako ze sluchátek. Nejsem příznivcem těchto zvukových úprav, ale pro někoho to může být příjemnější.
Bose Music (verze pro Android)
V režimu „pohlcující“ si můžete vybrat, jak se má zvuk v prostoru chovat. V režimu „pohyb“ se neděje nic neočekávaného: když otáčíte hlavou, zvuková scéna se pohybuje v prostoru s vámi, protože poloha sluchátek vůči uším se pochopitelně nemění. V režimu „klid“ senzory sledují pohyb hlavy a mění pravolevé vyvážení zvuku tak, aby přicházel stále ze stejného směru – bez ohledu na to, kam hlavu natočíte. Při poslechu hudby smysl nevidím, ale při sledování filmů nebo hraní her je to příjemné. Charakter zvuku můžete upravit i třípásmovým ekvalizérem s několika rychlými předvolbami.
K ovládání sluchátek můžete využít tlačítko na válečku, který máte za boltcem – váleček uchopíte mezi palec a ukazovák a tlačítko tak spolehlivě stisknete. Jeden stisk pozastaví/spustí reprodukci, dva stisky posunou skladbu dopředu a tří stisky dozadu – a je jedno zda tisknete tlačítko na pravém nebo levém sluchátku. Jinak je tomu u delšího podržení tlačítka. Na pravém sluchátku přepíná mezi režimy stereofonního a prostorového zvuku, funkci levého si můžete nastavit v aplikaci – přepínat mezi režimy „klid“ a „pohyb“, přepínat mezi Bluetooth zařízeními nebo oslovení hlasové asistentky.
Bose Ultra Open Earphones
Přepínání mezi Bluetooth zařízeními je aktuálně náplastí na chybějící „multipoint“, tedy souběžné připojení k více zařízením, které bude podle výrobce doplněno budoucí firmwarovou aktualizací. Na tu vás upozorní aplikace – jedna dorazila již během našeho testování.
K aplikaci si dovolím jeden povzdech – lokalizaci do češtiny nikdo moc péče nedal, pod tlačítkem „Nástavce“ bych sekci nápovědy opravdu nehledal.
Jak hrají?
Moje očekávání nebyla velká. Jednak proto, že první open-ear sluchátka, co jsme testovali, Sony LinkBuds zvukovými kvalitami nijak nenadchla, jednak proto, že nejbližší konkurence Ultra Open Earbuds, tedy FreeClip od společnosti Huawei, hrají bídně – ale k nim se ještě dostaneme. Proto mě zvukové kvality novinky Bose velmi příjemně překvapily.
Společnost Bose se proslavila svým akustickým čarováním – z maličkých reprosoustav dokázala vyloudit velký zvuk a je patrné, že s akustikou, ať již mechanicky, naladěním ozvučnice, či elektronicky, zpracováním zvukového signálu, významně kouzlí i tady. A dopadlo to překvapivě dobře.
Bose Ultra Open Earphones
Zvuk má příjemně plné a výrazné pásmo středů, vokál je čistý a i poměrně detailní, strunné nástroje i perkuse jsou znělé a rychlé a velmi solidní je i dynamika. Výšky sice (aspoň v mých uších – zvuk zde trochu ovlivní i fyziognomie boltce) nesahají tak vysoko, jak bychom si přáli, ale objemově rozhodně nechybí, jsou laděné spíš do neagresivního příjemna. Největší obavu jsme měli o hloubky, protože když měnič sluchátek musí rozhýbat vzduch tak, aby basy do neuzavřeného zvukovodu doletěly otevřeným prostorem, má mnohem složitější práci, než když hraje rovnou do utěsněného zvukovodu. Hloubky objemově nechybí, a ačkoli třeba u basy nebo baskytary je jasné, že nemají energii, artikulaci a důraznost jako kvalitní konkurenční in-ear modely, je jejich reprodukce vzhledem ke konstrukci sluchátek působivá.
Zvuk uspokojí i náročnějšího posluchače, ale počítejte s tím, že pokud si za cenu Ultra Open Earbuds pořídíte třeba kvalitní in-ear sluchátka, dostanete za své peníze o poznání lepší zvuk. Bylo by bláhové očekávat něco jiného. Pokud ale chcete poslouchat s volnýma ušima, pak testovaná open-ear sluchátka nabízí velmi povedené řešení.
Stěžovat si na to, že v hlučném prostředí reprodukci ruší okolní hluk, by bylo hloupé – vždyť je to pointa této koncepce. Ale při rozhodování na to nezapomeňte: se sluchátky na hlavě slyšíte okolní ruchy tak, jako byste sluchátka na hlavě neměli. A teprve do toho se míchá reprodukovaný zvuk.
Při několika prvních nasazeních si vyzkoušíte, jak dosáhnout nejlepšího zvuku – na nasměrování „výdechů“ z ozvučnic směrem do uší totiž dost záleží. Ale pak už je to otázka naučeného grifu.
V provozu nás mrzel slabý šum, který je v úplném tichu patrný, když se sluchátka aktivují pro přenos – například při cinknutí notifikace. V běžně hlučném prostředí a při poslechu si toho ale nevšimnete.
Velmi dobrou práci odvádí Ultra Open Earbuds při telefonování. V tichu nemáme mimo zvýrazněných sykavek a celkově ostřejšího a tvrdšího podání hlasu žádné větší výtky a dobře fungují i v hlučném prostředí. Systém se snaží hluk aktivně filtrovat, okolní ruchy někdy do sejmutého zvuku „prosvítají“, ale srozumitelnost hlasu je ve všech případech velmi dobrá.
Konkurence
Huawei FreeClip
O nejstarším konkurentovi jsme se již zmiňovali, Sony LinkBuds jsme testovali v březnu roku 2022:
Takováto sluchátka jste v uších určitě neměli. Test unikátních LinkBuds |
Na konci loňského roku představila další open-ear sluchátka společnost Huawei nazvaná FreeClip. Pozornost vzbudila především dost netradičním tvarem, který připomíná leccos, jen ne sluchátka.
Nosí se podobně jako Ultra Open Earbuds – kuličku s reproduktorem šoupnete ke zvukovodu, pružná stopka obepne boltec a modul s elektronikou a akumulátorem se schová za něj. I zde platí, že nemáte ničím blokované ucho a že sluchátka sedí pevně a ani při prudkých pohybech hlavy nespadnou. Na rozdíl od novinky Bose ale (aspoň na mých větších) boltcích nesedí tak pohodlně: jejich tlak a přítomnost jsem vnímal a časem se to nezlepšovalo – ne že by tlačila, ale pocitově nezmizí.
Huawei FreeClip
Ke sluchátkům je aplikace AI Life, pro iOS ji můžete instalovat přímo z aplikačního obchodu, v Google Play ji ale nenajdete. Nejprv totiž musíte stáhnout speciální aplikační obchod App Gallery a teprve z něj aplikaci nainstalujete. Raději jsem tedy při testování sáhl po iPhonu.
Aplikace nabízí základní nastavení, zejména zvuku a tlačítek. Důležité je zapnutí automatického rozpoznávání pravého a levého sluchátka – jsou totiž identická a nijak neoznačená. Systém počítá, že z pravého místa v pouzdře dáte sluchátko do pravého ucha a naopak, ale i když to uděláte opačně, stačí drobný pohyb hlavou a systém rozpozná pravé od levého a směrování zvuku přepne.
Huawei AI Life (verze pro iOS)
Zvukově se sluchátka nepovedla a připomněla nám ono úsloví, že když dva dělají totéž, není to totéž. Výšky jsou jen decentně naznačené, a to samé v podstatě platí i o basech. Trochu jako za dekou zní i středy, chybí jim detaily i dynamika. Sluchátka mohou fungovat maximálně jako kulisa. Reprodukce je natolik nevzrušivá, nerušivá a za každých okolností neagresivní, že pokud chcete mezi vyřizováním hovorů poslouchat podcasty nebo si potichu pustit něco jako kulisu, pak můžete být spokojeni. Ale pokud si chcete vychutnat hudbu, tak s FreeClip opravdu nepochodíte.
Kde se sluchátkům daří dokonce lépe než Ultra Open Earbus, je telefonování. Kvalita sejmutého hlasu je výborná a perfektně funguje i odstranění okolního hluku.
Pouzdro sluchátek zvládne i bezdrátové nabíjení standardu Qi, jinak můžete použít USB-C kabel. Sluchátka hrají zhruba sedm hodin na jedno nabití a třikrát až čtyřikrát je doplníte z pouzdra.
Závěr
Novinka od Bose je drahá. V nabídce jsou za 8 990 korun a na trh se dostanou v limitovaném množství, počet kusů jsme se ale nedozvěděli. Konkurence od Huawei je v prodeji za 4 990 korun, je tedy výrazně levnější.
Ale zatímco u Ultra Open Earbuds jsme po týdenním soužití schopni říct, že jsou hodně drahá, ale za své peníze dostanete nejlepší ztvárnění produktu v dané kategorii, u FreeClip si stále myslíme, že jsou příliš drahá vzhledem k tomu, jak špatně hrají.
