Německý designér není v tomto ohledu žádným nováčkem, pod dosavadním pseudonymem Phone Designer má za sebou již řadu návrhů. A to nejen smartphonů. Jakožto nezávislý designér se přitom může pustit i do odvážnějších počinů.
Jeden ze svých posledních návrhů s názvem Tiny Phone tak Dähnert ozvláštnil třeba výrazným kropenatým vzhledem, kdy světle šedé tělo pokrývají stovky kontrastních kapek. Zejména na tomto provedení, v němž telefon působí vskutku neotřele, tak díky výraznému barevnému odlišení vynikne jeho hlavní netradiční prvek: jakýsi „tunel“ na zádech táhnoucí se od spodní až k horní hraně telefonu.
Nejde přitom jen o nějaký designový výstřelek k ozvláštnění uniformního vzhledu současných smartphonů. Do malého a tenkého těla telefonu s jen 3,5" displejem bylo totiž nutné vtěsnat i dobíjecí konektor. Právě ten se v podobě USB-C ukrývá na jednom konci zmíněného „tunelu“.
Druhý konec naopak skrývá čelní fotoaparát, ten se posléze vysouvá jako periskop. Tedy dnes již nic neobvyklého. Nicméně výrobci takový fotomodul ukrývají do těla telefonu, v Dähnartově konceptu je ovšem v jakémsi zádovém modulu. Takové provedení by tedy vyžadovalo bytelnou konstrukci, v opačném případě by bylo zřejmě hodně náchylné na vylomení.
Ještě jedním je ovšem Tiny Phone, který podle autora stále nemá produktový název, odlišný od současné produkce. Čelní fotoaparát je totiž jediným zde použitým snímačem. Záda jsou prosta jakéhokoli fotoaparátu. Je tak otázkou, nakolik by byl takový přístroj pro uživatele zajímavý. Dalším minusem je vzhledem k tenkému tělu i absence sluchátkového konektoru. Na co ovšem autor nezapomněl, je osička pro uchycení poutka. Tu jsme viděli naposledy asi u čtyři roky starého modelu Vibe Shot od Lenova.
Tiny Phone by mohl nicméně oslovit příznivce někdejších lumií. Ne však operačním systémem, který je v jeho případě zjevně upraveným Androidem, ale svým designem. Vzdáleně totiž připomíná právě nokie z dob, kdy značku vlastnil Microsoft: displej působí jako zcela samostatný modul vložený do polykarbonátového obalu pastelových barev. Na někdejší „windows phony“ odkazuje i tvar samotného těla: boky jsou oblé, ale horní a spodní hrany ploché a s ostrými přechody do čelní a zadní strany.
