Jeden člověk z antického Řecka bydlel asi tak kilometr od svého pracoviště, a když šel ráno do práce nebo večer domů, tak jeho cesta vedla přes tržiště. Nic tam nekupoval, prostě tak vedla nejkratší trasa mezi těmi dvěma místy. A každý den ráno i večer, když viděl onu nabídku zboží, na tu dobu bohatou, si spokojeně zamnul ruce a řekl si: "To je na světě krásných věcí, které já nepotřebuji!"

Já jeho postosj sdílím. Též považuji za mnohem větší štěstí necítit potřebu po takovýchto věcech, než ty věci mít.

Mám svůj mobil Nokia za šest stovek. Umí telefonovat, umí vysílat i přijímat SMS, jeho obrazovka mi prozradí, kolik je hodin (díky němu už nějakých dvacet let nenosím hodinky), umí mě ráno vzbudit jako budík a umí mi posloužit jako svítilna, když to potřebuji.

To mi bohatě stačí a děkuji Hospodinovi, že mě obdařil tímto náhledem na luxus a na jeho nepotřebnost.

Kdyby každý sdílel tento postoj, tak jezdíme pořád na koních a nemáte ani tu Nokii.

Což je samozřejmě logický nesmysl, protože tento postoj mohl vzniknout pouze díky tomu, že tehdy existovali jiní lidé, kteří ty věci, které na tržišti byly, vyráběli nebo prodávali.

Nic nelogického na tom není. Aby někdo začal vyvíjet a posléze vyrábět nějakou věc, zboží, tak je k tomu nutný spotřebitel. Kdyby si tenkrát všichni řekli, že auto i autobus jsou luxus, tak auta nikdo nevyrábí a máme maximálně koně. Tenkrát i černobíle Nokie stály poměrně velké peníze, když zohledníme hodnotu peněz v té době. Všichni si řekneme, že je to předražený a že stačí pevná linka a tudíž se neprodá žádný mobil. Potom by těžko byly takové mobily jako dnes.

Vy si pořád myslíte, že to je jenom telefon, ale ty placky už jsou mnohem víc. Dřív jsem na dovolenou tahal batoh plný krámů, abych se neztratil, abych se domluvil, abych to mohl zaznamenat, abych měl čím zaplatit. Dnes už mi stačí ta jedna malá černá destička.

Já mám celý svět v kapse u kalhot, kde ho máte vy?

Přímo v kalhotách :-)

Já tě chápu, ale přístup S. Beneše je taky fajn.