Právě z těchto důvodů je v současné době věnována velká pozornost různým šifrovacím algoritmům, které mají útočníkovi situaci ztížit.
Problém je v tom, že ji opravdu jen ztíží, ale úplnou bezpečnost neznamenají nikdy. Zejména firmy tak často investují poměrně značné sumy peněz do konstrukcí, které pronikání elektromagnetického vlnění (a tedy i wi-fi signálů) mimo budovu brání.
Podle časopisu New Scientist ale přišel tým Tokijské univerzity vedený Shin-ichi Ohkoshim s mnohem jednodušším řešením – speciálním nátěrem.
S myšlenkou "blokovacího" nátěru si již dříve pohrávala americká firma EM-SEC Technologies. Ta se zabývá právě ochranou před elektromagnetickými vlnami. V její nabídce lze najít mimo jiné i speciální pouzdra na mobily a notebooky.
Tyto nátěry fungují jen v případě, že jejich magnetické pole interferuje s frekvencí elektromagnetického vlnění. Časopis New Scientist uvádí, že starší materiály byly schopné efektivně blokovat jen frekvence do 50 GHz.
Nový japonský nátěr založený na oxidu hliníku zvládne bez problémů i frekvence nad 100 GHz. Měření magnetometrem ukázala japonskému týmu, že podobný nátěr si poradí až se 182 GHz při pokojové teplotě.
Výzkumy ukazují, že se japonskému týmu zřejmě podařilo pozměnit vazby mezi kovem (hliníkem) a kyslíkem, které zcela mění magnetické vlastnosti materiálů. Shin-ichi Ohkoshi proto doufá, že se vědcům podaří vytvořit i látky blokující ještě vyšší frekvence.
Je otázkou, co to přinese. Běžné wi-fi sítě totiž používají frekvence 2,4 GHz až 5 GHz. Plusem nového materiálu ale může být velmi nízká cena. Vědecký tým Tokijské univerzity spolupracoval na výrobě testovacích vzorků s firmou Dowa Electronics. Na základě této spolupráce odhadl Ohkoshi cenu na 10 GBP (300 Kč) za kilogram.
