Asi nemusím připomínat, že střelcem je Yetti a terčem, můj milovaný, tučňák. Na rozdíl od baseballu přibývá nadhazovač v podobě obří velryby, která vyhazuje ptáky z vody do nebeských výšin. Díky této figurce se také hra na počítačích jmenovala Orca Slap.
Princip hry je stále velmi prostý. Polárního ptáka letícího vzduchem musíte pomocí obří sněhové koule nasměrovat co nejblíže ke středu terče, který je namalován na boku ledovce.
Také ovládání se nezměnilo. Stačí jen sledovat tučňákův let. Tomu uděluje rychlost kosatka, protože on sám by to nikdy nedokázal. V ten pravý okamžik musíte stisknout „pětku“ a doufat, že jste se trefili. Drobná zákeřnost spočívá v tom, že velryba nahazuje pokaždé do jiné výšky, takže se nedá natrénovat dokonalý odhoz.
Typická jednoduchost ale není jedinou věcí, která zůstala z prvního dílu. Stejně jako Yetti Baseball si i Orca Slap vynahrazuje svou relativně malou základní velikost velkým využíváním aktivní paměti při hraní. To sebou nese hned dva problémy, pokud má váš telefon málo volného místa, hru ani nezapnete a když už se to povede, první pokus bude určitě trhaný, což není zrovna zážitek z nejpříjemnějších.
Stejná zůstala i grafika. O té jsem se ani minule nevyjadřoval příliš pochvalně, takže teď tomu určitě nebude jinak. Tučňáci jsou hranatí, Yetti je také samá kostička, jediná velryba se zdá být trochu uhlazenější, ale to je asi způsobeno tím, že jí není vidět ani čtvrtka. Faktem je, že se mi doopravdy líbily žluté nohy tučňáků koukající z boku ledovce, alespoň jedna pěkná věc.
Sečteno a podtrženo, Orca Slap se od prvního dílu Yetisportu téměř v ničem neliší, akorát není natolik zábavná a má o trochu méně jiskry. Osobně si myslím, že šlo o krok špatným směrem a zůstanu u baseballu.