Tak jako si automobil nekupujete proto, abyste s ním parkovali před domem, mobilní datové technologie nejsou určeny k tomu, aby zahálely u vás v obýváku. Rozhodli jsme se tedy udělat praktický test a vyzkoušet, jak obstojí různé datové technologie na cestách. Právě při cestování se totiž ukáže, jak jsou ony technologie skutečně mobilní.
Doba, kdy mobilní připojení suplovalo nedostupné ADSL linky, je snad již pryč a stále více zákazníků používá data k práci na cestách. Nejčastěji jsou tito uživatelé vyzbrojeni notebooky a tak jsme zvolili jednotné kriterium pro test – datová technologie musí být použitelná právě v laptopu a to ve formě PCMCIA karty. Kdo by totiž s sebou chtěl tahat další krabičku v podobě modemu, že?
Protože uživatel vyžaduje i na cestách připojení, které mu dovede na notebooku v rozumném časovém úseku otevřít www stránku, soustředili jsme se při testu pouze na modernější technologie poskytující dostatečné přenosové rychlosti. Do našeho výběru se tak dostalo 3G připojení od O2, CDMA od stejného operátora a Internet 4 G od T-Mobile. Vodafone, který u nás nabídne maximálně EDGE, jsme do testu nezařadili.
S každou datovou technologií jsme nasedli do vlaku a vydali se po nejfrekventovanějším českém železničním koridoru z Prahy do Olomouce a dále jsme pak pokračovali až do Otrokovic. S každou technologií jsme absolvovali cestu tam i zpět a využívali ji vždy po celou dobu cesty, pokud to tedy baterie notebooku dovolila. Notebook jsme cestou používali k naší běžné redaktorské práci – psaní článků, úpravy fotografií, vyhledávání v různých internetových zdrojích, stahování podkladů a obrázků a následné odesílání hotových článků do redakčního systému. Datové připojení tak bylo vždy poměrně slušně vytíženo a jiné než pouze udržovací pakety přes něj tekly zhruba třetinu doby cesty. Ta trvala, pokud nepočítáme přestup v Olomouci, který jsme ne vždy absolvovali, asi tři a půl hodiny plus mínus standardní zpoždění Českých drah.
O2 GPRS/EDGE/UMTS/HSDPA
Jako první jsme vyzkoušeli datové připojení od O2 se SIM kartou s aktivovaným tarifem O2 Internet Mobil 1024 Plus. Tento tarif sice umožňuje připojení pomocí všech dostupných datových technologií, my jsme ale SIM kartu použili v datové kartě Sony Ericsson PC300, která podporuje GPRS, EDGE a UMTS i s nadstavbou HSDPA. Je tak naplno schopna využít možností GSM a 3G sítě O2. Test samotné datové karty vám přineseme někdy v budoucnu, teď se budeme soustředit na data samotná.
Dokud jsme byli v Praze, bylo vše v pořádku. I po rozjezdu vlaku jsme stále měli poměrně stabilní HSDPA signál a rychlost připojení byla pro práci dostatečná. Vlastně jsme nepozorovali žádné zásadní rozdíly oproti použití stejného připojení v kanceláři nebo doma. Jenže jak začal vlak za Prahou nabírat rychlost, začalo se vytrácet i 3G. Samozřejmě ne proto, že by tato technologie nezvládala vyšší rychlosti, ale prostě proto, že mimo Prahu, Brno a Ostravu se zatím klasické UMTS nedostalo. V polích mezi městy jsme si tak museli vystačit s EDGE a to v případě, že jsme chytili signál.
Cestování s klasickým GPRS/EDGE připojením se ukázalo jako velmi nepohodlné, protože co chvíli spojení padalo kvůli nezvládnutému handoveru nebo prostě chybějícímu signálu. Často jsme tak museli na opětovné připojení čekat několik minut. Ostatně, i na této frekventované trati stále existují místa, kde si ani nezavoláte, natož aby byla dostupná data. Abychom byli konkrétnější – do Kolína bylo spojení celkem stabilní, do Pardubic už to bylo o něco horší a připojení jsme museli několikrát sestavovat znovu. Jen podotkneme, že za „pád spojení“ nepovažujeme situaci, kdy spojení nepřežilo průjezd vlaku tunelem. Z Pardubic směrem na Olomouc už ovšem šlo o jakési střídavě oblačno a spojení padalo co chvíli. Souvislé pokrytí se objevilo až v polích kousek před Olomoucí. Připomeneme, že jsme s kartou nepoužívali externí anténu, stejně jako v ostatních případech. Ke kartě od Sony Ericssonu se žádná nedodává a antény k dalším technologiím jsou vždy poměrně nevhodně řešené právě pro případ použití na cestách.
Repeatery mobilního signálu, o kterých jsme již psali, jsou ve vlacích ČD stále spíše science-fiction, než realitou a to je škoda. Jak jsme totiž zjistili, EDGE připojení je v nouzových případech pro práci použitelné, ale rozhodně bychom jej nechtěli používat pravidelně. Pro toho, kdo ve vlaku tráví hodně času a chce přitom pracovat, prostě tato technologie není ideální. Obzvláště, když ani pokrytí operátora není zdaleka perfektní – na olomouckém nádraží, které je téměř neustále přeplněné cestujícími, se nám nepodařilo chytit v síti O2 EDGE signál a museli jsme si vystačit s prachsprostým GPRS. Stejná situace se opakovala i na mnoha místech cestou do Otrokovic a v blízké vesničce jsme byli vůbec rádi, že vůbec byla data dostupná.
T-Mobile Internet 4G
Jako druhou technologii jsme zkoušeli Internet 4G od T-Mobile. Poučeni z předchozího případu jsme trochu skepticky očekávali cestu, kdy se budeme více pokoušet sestavovat spojení, než pracovat. Ovšem jaké bylo naše překvapení, když se tak nestalo. S PCMCIA kartou od T-Mobilu, která na první pohled trochu odrazuje svými rozměry a růžovou barvou, jsme bez potíží mohli pracovat celou cestu. Na dané trati nám, pokud opět nepočítáme tunely, nespadlo spojení ani jednou, i když je pravda, že se zde vyskytují místa, kde se můžeme domnívat, že obslužný software karty spojení jen předstírá, zatímco usilovně hledá signál. Toto se dělo především v úseku Česká Třebová – Olomouc.
Vždy ale pouze na několik desítek sekund a bez jakýchkoli negativních dopadů na práci – i stahování souborů v tomto případě po chvíli vesele pokračuje dál. Internet 4G ale také nebyl dostupný po celou cestu – v místech s nedostatečným signálem si karta pomáhá přechodem ke klasickému GPRS/EDGE. Výsledné rychlosti se tak pohybují zhruba ve stejných mezích jako u 3G od O2 jen s tím rozdílem, že spojení padá méně často a vyšší rychlost si také užijete po větší část cesty. Opět jen připomeneme, že toto platí pro námi projížděnou trať Praha – Olomouc – Otrokovice.
O2 CDMA
Jako poslední přišlo na řadu CDMA od O2. To jsme zkoušeli s datovou kartou Huawei EC500. Nevýhodou této karty je, že v případě výpadku signálu CDMA máte smůlu, karta nepodporuje jinou technologii. V nabídce operátora sice ještě najdete kartu Huawei E630, která zvládá i UMTS, HSDPA a GPRS/EDGE, ta však zase pro změnu neumí CDMA. Takže si nevyberete a ideální mix pro cestování vám prostě operátor z nepochopitelných důvodů nenabídne. Tedy, možnost tu je – USB modem.
Jak již tedy tušíte, ani druhá datová technologie od O2 v našem testu příliš neobstála. Pokrytí CDMA totiž také není stoprocentní a tak i v tomto případě spojení padalo, tentokrát po celé trase relativně rovnoměrně. Přenosové rychlosti byly v průměru lepší než v případě GPRS/UMTS mixu od O2, ale na T-Mobile a jeho Internet 4G nedosáhly. Navíc se zdá, že karta EC500 si řekne o větší přísun energie, než předchozí testované kusy – zatímco v předchozích dvou případech vydržel notebook na baterie fungovat zhruba tři hodiny a dvacet minut, tentokrát jsme mohli pracovat o dvacet minut kratší dobu.
Celkově můžeme říci, že datové technologie provozované na nižších frekvencích jsou při cestování výhodnější, než klasické GSM nebo UMTS. Vše ale záleží na pokrytí a třeba UMTS je na mobilní data připraveno (a teď nemyslíme po stránce rychlosti) daleko lépe než GSM a klidně by mohlo různým CDMA technologiím konkurovat.
Náš praktický test neměl za úkol zcela exaktně porovnat jednotlivé technologie. To by ani nešlo, testy se uskutečnily v odstupu několika týdnů a kvalita signálu se samozřejmě může trochu měnit. Proto jsme se nehonili za žádnými grafy a absolutními čísly přenosových rychlostí. Ty stejně v praxi na cestách nejsou tak důležité, většinou totiž nestahujete nebo neodesíláte velký objem dat. Jde především o funkčnost připojení jako takového, aby měl uživatel přístupný web, e-mail, instant messaging a další víceméně základní funkce, které k práci nutně potřebuje.
V našem testu bylo nejúspěšnější a pro práci nejvhodnější internetové připojení Internet 4G od operátora T-Mobile. Nelze však pochopitelně říci, že tomu tak bude všude na celém území republiky, jsou samozřejmě místa, kde pokrytí touto technologií nenajdete nebo místa, kde bude O2 CDMA lepší. Celkově se však zdá, že by mohl mít Internet 4G v případě využití v notebooku výhodu a to i díky tomu, že PCMCIA karta umí přepínat mezi technologiemi.
O2 by mohlo tuto ztrátu dohnat v případě USB modemu, jenže to už jsou jiné podmínky pro jiné srovnání, kterému se třeba budeme věnovat někdy příště. O své zkušenosti s mobilním připojením se samozřejmě můžete podělit v diskusi, neopovrhneme ani náměty na další testy.
