Konec přednášky, a já spěchal ulevit si na WC. Bundu a tašku s mobilem, indexem a sešity jsem nechal na radiátoru před WC. Když jsem vyšel ven, což bylo tak za půl minutky, bunda ležela na zemi a taška byla fuč. Na chodbě nikdo, akorát pár mých spolužáků, které jsem nejprve podezíral ze špatného vtipu. Bohužel pro mě nikdo nevtipkoval, a tak jsem se toho dne vrátil domů bez tašky.
Policii jsem oznámit nic nešel. Za prvé jsem byl v tu chvíli strašně naštvaný a za druhé jsem tušil, že by stejně nic nenašla. Ani operátorovi jsem nevolal, jednalo se o Paegas Twist. Doma jsem na mobil zkoušel volat, ale dlouho byl vypnutý a naskakovala jen schránka. Až kolem půlnoci mi to kdosi zvedl a na můj dotaz "kdo je tam?" opět zavěsil. Druhý den už jsem byl úspěšnější. Dotyčný mi sdělil, že chtěl mobil a řekl známému, ať mu nějaký sežene. Že je kradený prý ví, ale je mu to fuk. Žádal jsem ho tedy, aby mi aspoň vrátil tašku s ostatními věcmi. Slíbil, že to známému vyřídí. Mimochodem, nevyřídil nic.
Každý trochu šikovnější uživatel mobilu se určitě umí dovolat do své schránky i z jiného telefonu. Napadlo mě tedy, že začnu schránku vybírat za zloděje (mimochodem, mobil jsem neměl nijak blokován, takže zloděj ho mohl hned využívat) a třeba se dozvím, o koho se jedná. A tak se také stalo. Nejprve byly ve schránce jen hlouposti, jak se dotyčný učil s telefonem zacházet, ale později začaly přibývat vzkazy jako: Ahoj tady XYZ, ozvi se mi!, Jsem už v XXX, přijď brzy. A jednou dokonce volala nějaká paní, která se představila plným jménem a zanechala své číslo domů. Dokonce tam byl vzkaz od jisté velké české firmy, která tento telefonát později popřela. Zjistil jsem si podle čísla té paní její adresu a s adresou a ostatními informacemi, které jsem si pečlivě zapisoval, vyrazil konečně na policii do Plzně (tam mi byl mobil odcizen).
Na policii dlouho nemohli pochopit, co se vlastně stalo, dokonce se mi vysmáli, že jsem to neoznámil hned, ale až za 4 měsíce. Když konečně pochopili, proč jdu až teď a že těžko sám půjdu za dotyčnou paní, aby mi řekla, komu volala, přistoupili jsme k sepsání oznámení. Příslušník psal na stroji, velmi pomalu, že je květen pátý měsíc si počítal na prstech. Nejvíc mě ale pobavily vypínače osvětlení. V horní půlce měly fixem napsáno zapnuto a v dolní vypnuto.
Po sepsání mě nechali čekat v nějaké místnosti, totálně zdemolované, asi cela předběžného zadržení nebo co. Konečně přišla nějaká šarže - žena. Ta na rozdíl od kolegů vše brzy pochopila, dokonce jsem ji naučil na svém novém mobilu (koupil jsem si ten samý hned druhý den po krádeži) zjistit jeho IMEI kód.
Zanedlouho se ozvala, ať si přijdu pro mobil. Podle mých informací zjistila vlastníka mého mobilu, který tvrdil, že mobil koupil v hospodě. Policistka ale porovnala IMEI kód, který jsem ji naučil zjistit, s IMEI z mého záručáku a mobil mu zabavila. Nepomohlo mu ani to, že IMEI vytištěný pod baterkou strhnul a telefon přinesl bez SIM karty (tu prý omylem zablokoval a vyhodil). Tak jsem měl zpět aspoň přístroj.
Pravého pachatele zanedlouho také dopadli. Myslel jsem, že je konec, ale mýlil jsem se. Musel jsem jet na jinou služebnu, kde se mnou měli sepsat nový protokol. Tak jo. Opět jsem jim vysvětloval vše znovu. Nakonec mi bylo sděleno, že mi zavolá soudní znalec, aby odhadl stupeň poškození mobilu. Chtěl jsem na něj číslo, ale to mi nedali, že prý zavolá sám. Telefon ležel v šuplíku a když po půl roce nikdo nevolal, tak jsem ho raději prodal, abych z něj měl aspoň něco. Dneska už jsou to roky dva a stále nic. Třeba se ještě ozve :-)
Karel
