Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vše, co jste si přáli vědět o virtuálních operátorech

Virtuální operátoři jsou poměrně běžným jevem a hojně se vyskytují i v České republice. Dokonce i relativně velké společnosti patří do řad virtuálních fixních operátorů. Co vlastně toto zdánlivě tajuplné označení znamená?


Virtuální operátor není označení pro operátora, který fakticky neexistuje, nýbrž pro operátora, který nemá vlastní infrastrukturu, ale přesto sám poskytuje telekomunikační služby, má příslušnou licenci od ČTÚ, posílá vlastní vyúčtování služeb zákazníkům a  poskytuje jim vlastní zákaznickou podporu. Kromě toho poskytuje i vlastní služby, které třeba zákazníci třeba u jiných operátorů nenajdou (typickým příkladem budiž podrobné on-line vyúčtování).

Virtuální operátor je tedy takový operátor, který využívá infrastrukturu jiného operátora pro poskytování vlastních telekomunikačních služeb. Na rozdíl od alternativních operátorů, kteří taktéž ve většině případů využívají pro poskytování vlastních telekomunikačních služeb síť jiného operátora (u nás Českého Telecomu), ovšem nemá virtuální operátor vlastní infrastrukturu.

Virtuální operátor versus alternativní operátor

Výraz alternativní operátor v tomto článku používáme zejména ve významu – fixní telekomunikační operátor s vlastní infrastrukturou a zároveň ne Český Telecom. Označení alternativní operátor se však dá použít jako souhrnné označení pro kteréhokoliv fixního operátora mimo Českého Telecomu. Při tomto významu by pak do kategorie alternativní operátor přirozeně spadaly i všichni virtuální operátoři.

Pokud využíváte služeb některého z alternativních operátorů, patrně víte, že buď před volané číslo musíte vytáčet čtyřmístný kód a nebo jste museli uzavřít se svým alternativním operátorem jakousi smlouvu, díky níž přes jeho síť voláte již automaticky bez nutnosti přidávat před volaná čísla jakýkoliv kód.

Váš alternativní operátor ovšem musí mít vlastní telefonní ústřednu (TDM switch), přes kterou můžete telefonovat, a která všechny vaše hovory spojuje. Český Telecom v tomto případě poskytuje alternativním operátorům pouze přístup k zákazníkům, kteří jsou připojeni k jeho síti.

Alternativní operátoři tedy musí mít vlastní síť, která je propojená se sítí Českého Telecomu,

Virtuální versus alternativní operátor

Výraz alternativní operátor v tomto článku používáme zejména ve významu – fixní telekomunikační operátor s vlastní infrastrukturou. S tím, že nejde o Český Telecom.
 
Označení alternativní operátor se však dá použít jako souhrnné označení pro kteréhokoliv fixního operátora mimo Českého Telecomu.
 
Při tomto významu by pak do kategorie alternativní operátor spadali i všichni virtuální operátoři.

a přes kterou jsou vaše hovory z části směrovány. Například, voláte-li přes Předvolbu operátora do sítě Českého Telecomu je trasa hovoru Český Telecom – alternativní operátor – Český Telecom.

V případě virtuálního fixního operátora je to však jinak. Ten vlastní infrastrukturu nemá a musí tedy využívat infrastrukturu někoho jiného. V ČR je tím „někým jiným“ obvykle některý z alternativních operátorů.

Virtuální operátor však má vlastní, zpravidla odlišné tarify, než operátor, jehož síť využívá, a velice často poskytuje také vlastní doplňkové služby, taktéž odlišné od těch poskytovaných přímo daným operátorem. V praxi to tedy znamená, že existují dva operátoři, kteří používají stejnou infrastrukturu, ale jejichž nabídka se liší. Další rozdíl je v tom, že alternativnímu operátorovi daná síť patří, zatímco virtuální operátor si ji od něj musí „pronajímat“.

Virtuální operátor z pohledu zákazníka

Virtuální operátor je pro zákazníka pouze dalším operátorem na trhu a od klasických operátorů se nijak neliší. V jeho nabídce naleznete jak volání do všech pevných sítí v ČR, tak volání do mobilních sítí, volání do zahraničí a ostatní. Zákazník většinou ani neví, že daný operátor je virtuální. Proč taky. Z jeho pohledu je to nepodstatná záležitost technického charakteru. Služby, které mu operátor nabízí, to nijak neovlivňuje.

Nicméně to, že si zákazník daného virtuálního operátora vybral, znamená, že z hlediska nabídky služeb má jeho existence na trhu zjevně smysl a že virtuální operátoři jsou schopni oslovit zákazníky, aniž by k tomu potřebovali mít vybudovanou vlastní infrastrukturu.

Virtuální operátoři se totiž obvykle snaží hledat a plnit mezery na trhu. Jejich silnou stránkou bývá osobní kontakt se zákazníky. Stejně tak se od ostatních operátorů liší způsobem prodeje. Stejně jako v případě klasických operátorů existují i mezi virtuálními operátory ti, kteří se orientují spíše na firemní klientelu, a ti, kteří se orientují spíše na domácnosti.

Virtuální operátoři z pohledu alternativních operátorů

Možná vám připadá při nejmenším zvláštní, proč by měl alternativní operátor mít zájem o to, aby jeho konkurent využíval jeho síť pro poskytování svých služeb. V praxi je ovšem situace taková, že fixní operátoři mají obvykle předimenzované sítě a infrastrukturu. Pak jsou samozřejmě vděční za jakýkoliv další provoz (tj. za peníze, které přinese), který do nich mohou získat.

Virtuální operátoři totiž obvykle operátorům, jejichž sítě využívají, přímo nekonkurují, ale spíše se orientují na ty zákazníky, kteří zůstávají zcela mimo aktivní zájem ostatních operátorů.

To znamená, že spolu s příchodem virtuálního operátora se danému operátorovi zvýší provoz v síti. Daný operátor tak získá obchodního partnera, který mu pomáhá splácet investice do sítě. Virtuální operátor díky tomu může podnikat. Jeho marže za volání jsou sice nižší než ty, kterých by dosahoval s vlastní infrastrukturou, ale zase podstatně ušetří tím, že tuto infrastrukturu není nucen budovat.

Virtuální operátoři ale mají ještě jednu obrovskou výhodu. Tou je mezonárodní volání. To jim umožňuje konkurovat i velkým alternativním operátorům nebo Českému Telecomu.  Mezinárodní hovory mají plně ve svých rukou a záleží jen na nich, se kterými operátory uzavřou smlouvy na volání do zahraničí.

Alternativní operátor jim přirozeně nabídne možnost využívat jeho sítě, ale virtuální operátoři na něj nejsou v tomto ohledu vázaní. Často se tak stává, že virtuální operátor je schopen přijít s velice zajímavými cenami za volání do zahraničí (např. 2,60 Kč/min. do USA u EMEA Telecomu).

Statut virtuálního operátora není nijak zákonem regulovaný. Operátoři své sítě zpřístupňují zcela dle svého uvážení, nikdo jim to nenařizuje a nikdo to také nereguluje. Jedná se vždy o oboustrannou dohodu mezi virtuálním operátorem a operátorem vlastnícím infrastrukturu.

Virtuální operátoři jsou tak ideálním příkladem toho, jak může fungovat seberegulace trhu a jaké tu mohlo být klidné a prosperující telekomunikační prostředí, kdyby se byl Český Telecom choval jinak a kdyby mu na oplátku stát nenařizoval co, kde, jak a za kolik má dělat.

Zarážející, a to v pozitivním slova smyslu, je ovšem to, že Tele2 – jeden z největších virtuálních operátorů v ČR i v Evropě, využívá infrastrukturu právě Českého Telecomu.

Český Telecom tak ukazuje i svoji druhou tvář a fakt, že je schopen zpřístupnit svoji síť konkurenci i bez série soudních nařízení a opatření ze strany ČTÚ. Na druhou stranu ovšem spolupráce mezi Tele2 a Českým Telecomem funguje podstatně hůře než spolupráce ostatních virtuálních operátorů na našem trhu s alternativními operátory, jejichž infrastrukturu využívají.

Virtuální operátoři na českém trhu

Na českém trhu se vyskytují v podstatě dva druhy virtuálních fixních operátorů – společnosti, které nabízejí klasickou telefonii. Ti poskytují služby na stejné kvalitativní úrovni jako u běžných fixních operátorů.

Druhý druh jsou společnosti, které se snaží pro řadu druhů volání uplatňovat IP telefonii, a to mnohdy nevalné úrovně – to se ale týká spíš malých, ne příliš známých, virtuálních operátorů „garážového“ typu. Pravda ovšem je taková, že tito „garážoví“ operátoři jsou schopni jít s cenou za volání na velice nízkou úroveň, výrazně nižší než jejich konkurence.

Seriózní virtuální operátoři využívající v drtivé většině klasické telefonie, se dají rozdělit v zásadě do dvou skupin – plně virtuální operátoři, což je například EMEA Telecom, OptionOne, ale i takový operátor jako Tele2. Druhá skupina jsou virtuální operátoři, kteří nemají vlastní infrastrukturu pouze pro některý typ služeb. Jako příklad může posloužit  třeba Nextra Czech Republic, která poskytuje její hlasové služby prostřednictvím (před)volby operátora.

Virtuální neznamená horší ani lepší

Virtuální operátoři jsou plnohodnotní fixní operátoři jako ostatní. To, že mohou na trhu úspěšně existovat, dokazují obrovské počty zákazníků, které dokázali již získat, a také překvapivě dobré ekonomické výsledky. Ty jsou zajímavé zejména u menších operátorů, kde se vložené investice rychle vracejí.

Koncepce virtuálního fixního operátora se dá navíc s úspěchem využívat i tam, kde se prostě operátorovi v danou chvíli nevyplatí investovat, ale přesto by chtěl dané služby nabízet. To je případ již zmiňované Nextry. Virtuální operátoři navíc ve svém důsledku ukazují, že český trh je v některých případech schopen efektivně fungovat i bez regulace ze strany státu.

Využíváte služeb virtuálních operátorů?

 



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.