Navíc operátoři GSM začínají sklízet nečekané ovoce oslavovaného zavedení předplacených sad a s nimi spojené překotné honby za co největším počtem zákazníků. Uživatelé předplacených mobilů totiž měsíčně utrácejí málo peněz a nepřinášejí tedy operátorům zisky, se kterými počítali při plánování výstavby sítí třetí generace (UMTS). Současně již operátoři mnohde za licence potřebné k provozu UMTS zaplatili nemalé částky. Tyto částky si přitom půjčili od bank, které nyní chtějí vidět, jak se jejich peníze budou vracet. A do té doby se jim příliš nechce do dalšího půjčování. Operátoři však současně potřebují další úvěry, aby mohli rozeběhnout projekty UMTS.
UMTS je ostatně styčným bodem mezi výrobci a provozovateli sítí. Výrobci technologií (a tedy i mobilů) dosud nepředstavili funkční kapesní terminál pro síť třetí generace. Bez terminálů budou sítě UMTS pochopitelně k ničemu. Zároveň nikdo, a tím méně poslední vývoj telekomunikačního trhu, výrobcům telefonů nezaručí, že o tyto přístroje bude na trhu dostatečný zájem. Jiná cesta, po které by se jim investované peníze vrátily, však neexistuje.
Výroba bolí
Ve většině vyspělých evropských zemí již penetrace mobilních telefonů dosáhla více než padesáti procent. V některých státech pak tuto hranici znatelně překračuje, například skandinávské země se mohou pochlubit tím, že mobil vlastní již minimálně sedm z deseti lidí. Příliv nových zákazníků tak poprvé za dobu fungování systému GSM výrazně zeslábl a větší část prodeje připadá na výměnu přístroje - tedy ti, kdo již mobil mají, si koupí nový, zatímco starého se zbaví. Podle odhadů finské společnosti Nokia by již v roce 2002 měly tyto koupě tvořit 70 % veškerého prodeje telefonů.Když klesá prodej, klesají také výnosy. Dokud platilo prosté - vyrob co nejvíc, prodej co nejvíc - na marži tolik nezáleželo. Avšak nyní, když prodej stagnuje, potřebují výrobci na každém telefonu vydělat co nejvíce. To znamená snížit náklady na výrobu. Nejlépe se dá ušetřit na platech, a tak je společným tahem všech výrobců přesouvání továren z Evropy do východní a jihovýchodní Asie. Ti, kterým změna strategie trvala déle a začínají výrobu stěhovat až nyní, se ocitli v nemalých problémech. Jde především o americkou Motorolu a švédský Ericsson; záměr přesunout výrobu do Asie ohlásil již i francouzský Alcatel. Nizozemský Philips dokonce podle neoficiálních informací uvažuje o ukončení výroby mobilních telefonů vůbec.
Kvůli zmíněným problémům se Motorola dostala do ztráty, poprvé za posledních sedmnáct let. Také divize mobilních telefonů u Ericssonu již celý poslední rok vykazuje červená čísla. Vedení postižených společností v takovou chvíli nezbývá než propouštět. V letošním roce přijdou tímto způsobem o práci desetitisíce lidí.
Potřebuji peníze, zn. budu stavět
Operátoři sítí GSM na tom nejsou o mnoho lépe. Vážnější finanční problémy sice nepostihly všechny, ale většina velkých evropských telekomů je silně zadlužena. Tento stav způsobily nákladné aukce licencí na provoz sítí UMTS po celé Evropě. Šílenství z třetí generace zarylo rýč hluboko do pokladen především britského, německého a francouzského telekomu, ale ušetřeni nezůstali ani další operátoři. S největšími problémy se nyní patrně potýká British Telecom, který již nejen zvažuje prodej akcií v některých zahraničních společnostech, ale dokonce myslí na prodej části své mobilní divize BT Wireless.Kromě potíží s výdaji za licence UMTS musí mobilní operátoři čelit ještě další nepřízni osudu. Uživatelů jejich sítí sice přibývá, ale především v posledních dvanácti měsících se ti noví rekrutují především z řad finančně slabších občanů, kteří měsíčně provolají jen velmi málo peněz. Průměrné výnosy z jednoho zákazníka tak výrazně klesají. Ostatně, dnes již plných sedmdesát procent zákazníků vlastní pouze předplacenou kartu, která operátorovi nezaručuje žádnou jistotu pravidelného příjmu. Pro důkaz nemusíte chodit daleko: stačí se podívat, jak si Eurotel i Peagas po letech vábení nových zákazníků na předplacené sady začínají předcházet právě tarifní klientelu.
Proto se nyní většina provozovatelů sítí GSM snaží své zákazníky všemožně motivovat k tomu, aby přecházeli z předplacených služeb na měsíční paušál. Výhodnější sazby, volné minuty a nadstandardní služby mají zákazníky přinutit zvolit si paušální tarif a pokud možno co nejvíce utrácet. Operátoři se tedy nyní již nestarají tolik o kvantitu jako o kvalitu zákazníků.
Kromě toho potřebují lidem ukázat, že mít mobilní telefon přináší víc než jen hlasové služby. Pokud by operátoři s touto filozofií, která jim umožní zvyšovat zisky, neuspěli v podmínkách GSM, nemohli by ani pomýšlet na úspěch sítí třetí generace.
Kde ty zlaté časy jsou
Doby, kdy byly mobilní telekomunikace finančním rájem, kde každá akcie měla cenu zlata, jsou pryč. Dnes je již třeba sázet na ty správné koně, kteří dokáží dobře běhat i na nerovném terénu. To platí především mezi výrobci, mezi nimiž zůstáva jedinou jistotou pouze Nokia.Jak se povede operátorům, to do jisté míry závisí na tom, jak své zákazníky dokáží uvést do světa non-voice-services, tedy nehlasových služeb. Zavádění novějších technologií, přinášejících další a vylepšené služby, se musí nějak zaplatit, a je tedy třeba zákazníky naučit, jak služby využít. Zářným příkladem může být WAP, který - přestože již funguje v České republice téměř rok - stále nabízí pouze velmi omezené množství speciálních aplikací a služeb.
Příští dva roky budou pro oblast mobilních komunikací klíčovým údobím. Výrobci se musí rychle transformovat a zvyknout si na to, že telefony již není tak snadné prodat. Navíc je čeká také výzva z největších - výroba terminálů pro sítě třetí generace. Několik chyb v začátcích by mohlo nejednu firmu připravit o těžce vydobytou pozici.
