Nejde přitom o nějaké partyzánské řešení, o němž občas uvažují někteří činitelé u nás, když navrhují vybavit policii mobilními telefony, jakožto hlavním komunikačním prostředkem. GSM-R je totiž seriozním standardem odpovídajícím specifikacím systému EIRENE, definovaným unií železničních společností (UIC). Při testování GSM-R v letech 1997/1998 byl samozřejmě kladem důraz nejen na provozní podmínky hlasových a datových přenosů ve vlacích jedoucích vysokou rychlostí, ale také na pokrytí, se zvláštním zřetelem na pokrytí v tunelech a členítých částech tratí.
Na první pohled je patrný jeden rozdíl mezi GSM a GSM-R. V případě běžného GSM je cílem provozovatele sítě dosáhnout co nejlepšího plošného pokrytí území, na něž se vztahuje udělená licence. Je to samozřejmě logický důsledek komerčního charakteru těchto sítí. GSM-R naopak pokrývá jen striktně vymezené oblasti těsně přiléhající ke kolejovému tělesu. Drážní GSM totiž má za úkol zajistit komunikaci lidí pohybujících se po kolejích a v jejich těsné blízkosti.
Pokud se na GSM-R podíváme podrobněji, zjistíme další rozdíly oproti běžné síti. Buňky komerční sítě se překrývají pouze okrajově, aby byl zaručen bezproblémový přechod (předání, handover, pozn. aut.) z jedné buňky do druhé. Traťová síť je budována odlišně. Pokud si představíme za sebou tři buňky označené A, B, C, pak A zasahuje až do poloviny B a C zasahuje do poloviny B z druhé strany. Toto úplné překrytí je diktováno požadavkem absolutní bezpečnosti a spolehlivosti. Pokud by tedy zmíněná buňka B vypadla, nebude díky překrytí sousedními buňkami A a C nijak ohrožena komunikace mezi vlakem a vlakovým dispečerem. V komerční síti by samozřejmě takové překrývání buněk bylo zbytečným luxusem.
Další rozdíl najdeme ve funkcích, které GSM-R umožňuje svým uživatelům. Jejich neúplnou obdobu můžeme u běžného GSM najít pouze u privátních sítí, jež jsme na Mobil serveru také popisovali. Nejde však jen o integraci mobilních telefonů s pobočkovou ústřednou (PABX) či linkami ISDN. GSM-R umožňuje také některé funkce obdobné trunkové síti, když je v něm možné vytvářet uzavřené skupiny či oslovit všechny účastníky současně.
Systém GSM-R je také schopen průběžně přenášet data o jedoucích vlacích a v případě nouze může například vlak dálkově zastavit. Cestujícím Českých drah se tyto možnosti mohou zdát zvytečné, vzhledem k rychlostem dosahovaným na našich tratích, ale u skutečně vysokorychlostních vlaků (Francie, Německo atp.) jsou i tyto funkce nezbytné k zajištění plynulosti a především bezpečnosti dopravy.
V souvislosti s možnostmi GSM-R a jejich prověřením, je jistě vhodné uvést příklady tohoto testování. Vybíráme příklady z dokumentace firmy Siemens: trať Lille-Paříž-Lion s rychlostí vlaků až 350 km/h, Stuttgart-Mannheims rychlostmi až 280 km/h či v Itálii vysokorychlostní trať Prato-Florencie-Arezzo.
GSM-R je i ve Švýcarsku mezi Oltenem a Luzernem nebo ve Švédsku, kde by v první fázi měla být zajištěna komunikace tímto způsobem na celkem 2400 km železnice.
Předcházející příklady uvádíme mimo jiné proto, že v ČR bude pravděpodobně zavádění GSM-R spojeno s potížemi. Kdyby tedy někdo z případných odpůrců nové technologie pochyboval o její vhodnosti pro naši republiku, stačí aby se podíval na neše příklady, aby zjistil že argumenty o nevhodnosti zřejmě neobstojí.
GSM-R tedy představuje systém, který by měl sjednotit všechny dosud užívané komunikační systémy v železniční dopravě. Díky standardizaci a jednotnému kmitočtu navíc odpadnou dosud běžné problémy při přejezdu hranic, kdy komunikační systém jedné země nebývá schopen pracovat v druhé zemi.
Důvody, které vedly k UIC rozhodnutí o zavádění GSM-R, lze shrnout do následujících bodů:
- - obecný požadavek budoucích drážních mobilních komunikačních systémů
- - integrace existujících telekomunikačních služeb
- - standard ověřený ve veřejných sítích
- - vysoká spolehlivost a kvalita pro vysokorychlostní tratě (VRT)
- - jednotná platforma služeb drážních telekomunikací
- - flexibilita k požadavkům hlasové a datové komunikace
- - efektivita nákladů na implementaci a provoz (díky výrobě zařízení ve velkém objemu již před zaváděním GSM-R)
Česká republika versus Evropa
Česká republika dosud nepodnikla praktické kroky k zavedení GSM-R, mimo jiné proto, že v posledních letech zavádí svůj vlastní analogový komunikační systém UIC 751-3. Vzhledem k tomu, že okolní státy již GSM-R budují nebo vyjádřily termínovaný záměr jej zavést, dostáváme se opět na poslední pozice v rámci Evropy. Tentokrát je ve hře tranziní vlaková doprava, kvůli níž také budujeme tzv. rychlostní koridory. Pokud však nebude náš komunikační systém kompatibilní s Evropou, budou nám koridory jen málo platné. Užijeme si jich sice při cestování třeba do Břeclavi, ale evropský tranzit povede přes Polsko nebo Rakousko (ve směru západ-východ) či přes Německo (ve směru sever-jih).
