Do podzimu 2012 v České republice žádný virtuální operátor nepůsobil. Alespoň ne v takové podobě, jaká se od virtuálního operátora celosvětově očekává. Na trhu sice již mnoho let působí šedí přeprodejci služeb trojice velkých operátorů (T-Mobile, O2, Vodafone), jenže jejich nabídky jsou neveřejné a velmi často na hraně legálnosti vztahu s velkým operátorem. Přesto je trojice velkých operátorů s větší či menší libostí toleruje.
V žádném případě však tyto společnosti nemůžeme považovat za klasické virtuální operátory. Stejná situace platí pro jediný legální a veřejně známý přeprodej služeb, kterým je Makro Mobil. To je nabídka telekomunikačních služeb velkoobchodu Makro, který nejprve začínal s přeprodejem služeb O2 a nyní nabízí tarify Vodafone.
Jenže Makro je velkoobchod, kde mohou nakupovat pouze podnikatelé s registrací. Je to tedy opět neveřejná nabídka, kterou nemůže využít kdokoliv. Navíc Makro Mobil nabízí jen mírně upravené tarify Vodafone a zákazník vstupuje do vztahu právě s tímto operátorem, který zajišťuje podporu a další služby. Navíc Makro už o službě třeba na svých internetových stránkách neinformuje.
Nálepka "virtuální operátor" je sporná
První opravdový virtuál na českém trhu BLESKmobil sice funguje na obdobném principu, ale je zde několik zásadních rozdílů. Nabídka je veřejná a dostupná komukoliv. Operátor má SIM karty s jeho značkou, nabízí "vlastní" tarify a má i svou zákaznickou podporu. Ve všeobecných podmínkách je ovšem zmíněno, že smlouvu zákazník uzavírá s Telefónikou O2. A Ringier (provozovatel BLESKmobilu) nemá licenci na poskytování telekomunikačních služeb.
I když by tedy mohl tento subjekt spadat do škatulky pouhého přeprodejce služeb, díky volné definici virtuálního operátora jím skutečně je. A to v té nejzákladnější a nejjednodušší variantě. Tato forma virtuála se oficiálně nazývá "Branded reseller" a je velmi rozšířená i v západní Evropě. Například v Německu stejný princip využívají zavedené virtuálové BILDmobil, Tchibo, ALDI TALK nebo na Slovensku Tesco.
Pro virtuála představuje tato forma minimum problémů při startu služby, eliminaci nákladů, ale na druhé straně to poněkud snižuje jeho manévrovací možnosti. I proto má první český virtuál v nabídce jen předplacené karty, ovšem oproti běžné nabídce s jistými odlišnostmi, které jsou často úzce spjaty s jeho prvotními zájmy.
I to málo za to stojí, napřesrok bude lépe
Pro pochopení toho, co to virtuální operátor je a do jaké škatulky spadá, je přitom potřeba znát celou řadu definic včetně subjektů, které zajišťují vztah mezi velkým operátorem, majitelem infrastruktury a virtuálním operátorem. Těchto vztahů existuje celá řada a každý z nich vytváří jinou formu virtuálního operátora.
Zjednodušeně však lze říci, že onen český "první virtuál" spadá do definice zvané Light MVNO. Ta sdružuje takové virtuály, kteří mají přímý vztah s koncovými zákazníky, ale nevlastní telekomunikační licenci. Většinou tedy poskytují velkým operátorům marketingovou nálepku, mohou však nabízet i samostatné účtování a zákaznickou péči. Bez ohledu na definice však platí, že pomáhají snižovat ceny.
Na druhé straně spektra stojí virtuální operátor, který má vlastní licenci, využívá velkoobchodní nabídku velkých operátorů s vlastní infrastrukturou a musí mít například i vlastní roamingové smlouvy. K tomu má vlastní účtování, uživatelskou podporu a další náležitosti, které se již blíží zázemí velkého operátora.
Jenže to vše je docela drahé, zázemí nelze vytvořit v řádu týdnů či měsíců a vyplatí se jen největším hráčům na trhu. I takoví virtuální operátoři však na náš trh velmi pravděpodobně příští rok vstoupí. Nabídnou nejen předplacenky, ale i tarify a zřejmě i vlastní dotované mobily a další služby.
