Když loni Ericsson oznamoval, že fyzicky pro něj bude mobily vyrábět Flextronics a sám je bude jenom vyvíjet, vzbudila tato zpráva velký poprask. Až do té doby totiž bylo obvyklé, že se telefony vyráběly kvůli levné pracovní síle v Asii, ale většinou v továrnách, které výrobci patřily. Dnes už by nikoho podobný krok nepřekvapil a podle Strategy Analytics takto bude letos vyrobeno až 26 % mobilů z předpokládaného množství 396 milionů kusů.
Externí výrobci jsou levnější
Podíl mobilů vyrobených v továrnách vyrábějících na zakázku by měl podle stejného průzkumu dosáhnout do pěti let 38 % a v budoucnu dále růst. Důvodů, proč nevyrábět mobily ve vlastních továrnách, je několik. Moderní továrna na elektroniku totiž dokáže vyrábět cokoliv – nejenom mobily. To znamená nižší náklady na výrobu, protože obsluha i výrobní přístroje jsou víceúčelové. Majitel továrny dokáže většinou vyrobit mobil levněji než samotný mobilní výrobce. Navíc s tím, jak se zlepšují technologie, se musí vylepšovat i výrobní továrny. Kdyby se o to měl starat výrobce mobilů, bude ho to stát velké peníze, které bude muset získat z prodeje mobilních telefonů. Protože ale majitel továrny na elektroniku vyrábí více druhů přístrojů a ve větších množstvích, může náklady lépe rozložit a opět je levnější.
A když nebude zájem o mobily, je možné vyrábět něco jiného – třeba autorádia nebo CD přehrávače. Zatímco výrobci mobilů by nezájem o jeho produkty způsobil velké problémy – povídat by o tom mohla například Motorola, která zavírala po celém světě jednu továrnu za druhou. Kdyby měla platit jenom penále za předčasně vypovězené smlouvy, vyšlo by ji to na zlomek toho, co zaplatila na odstupném zaměstnancům, a toho, kolik ji stojí prázdné tovární haly.
Tlaku na přesun výroby do externích továren zatím relativně odolává Nokia. I v jejím případě se ale předpokládá, že k třetím výrobcům elektroniky přesune mnohem více produkce, než je tomu dosud, protože se jí nadále nevyplatí vyrábět ve svém. I když se občas zdá, že výrobci nestíhají, kapacity továren na elektroniku v současnosti nejsou naplněné, a proto mezi nimi v současnosti zuří cenová válka. To výrobu mobilů ještě více zlevňuje.
Asiaté zatím můžou být v klidu
Kapitola sama pro sebe jsou asijští výrobci jako Samsung, NEC, Matsushita nebo LG. Ti totiž vystupují ve dvojí roli – jako výrobci mobilů pod svou značkou i jako výrobce komponent pro jiné značky. Například Samsung a Matsushita ovládají světový trh s barevnými displeji. NEC zase patří mezi přední dodavatele čipů pro bezdrátová zařízení. Všechny tyto společnosti tak mají možnost vydělávat na úspěchu jiných značek (vyrábějí totiž pro ně mobily) a přitom být úspěšné samy. Do svých modelů totiž mohou použít nejmodernější a nejkvalitnější komponenty, které od nich ostatní musí kupovat.
Za příklad může posloužit Samsung – jeho mobily se mohou pochlubit nejlepšími displeji a vynikajícími hudebními čipy pro polyfonní vyzvánění. Když budou chtít ostatní výrobci to samé, budou si muset najít stejně schopného dodavatele (to je nyní konkrétně u displejů prakticky jenom Matsushita), nebo nakupovat komponenty od Samsungu. Ten tak vydělá v každém případě. Důvod, proč se podobným asijským výrobcům na rozdíl od jiných evropských značek vyplatí mít vlastní továrny, je prostý a popsali jsme jej již výše. Zatímco Samsung vyrábí prakticky jakoukoliv spotřební elektroniku, Siemensu továrna na mikrovlnky a rychlovarné konvice při výrobě mobilů nepomůže. A továrna jenom pro mobily je drahá, zvlášť když v ní mají pracovat jenom evropští zaměstnanci.
Z malých továrniček na mobily, kterých je v Asii plno, se také mohou stát úspěšní prodejci low-endových nebo ve své třídě jednodušších modelů. Sami výrobci by nový telefon nikdy nevyvinuli, ale díky zkušenostem s výrobou mobilů pro světového giganta a možnosti licencovat některé technologie jsou schopni přijít na trh s modely, které jej zpestří a obohatí. Ostatně, přiznejme si to sami – u nás v obchodech s mobily je prakticky stále to samé, a tak rádi pokukujeme po asijských modelech, kterých je spousta a každý v něčem jiný.
Vlastní továrna = více podobných modelů
Vlastní továrna má ještě jednu výhodu, kvůli které si například značky Nokia a Samsung vyrábějí mobily samy. Během krátkého okamžiku je možné na trh uvést několik nových modelů, které jsou založeny na jednom předchůdci. Když pro vás vyrábí někdo jiný, tato doba se prodlužuje kvůli již existujícím objednávkám a menší kontrolou nad produkcí továrny a její kapacitou.
Nokia si může vlastní továrny dovolit – v prodeji mobilů podle značek je jedničkou s téměř 40% podílem na trhu. Pokud bychom seřadili výrobce, bude jedničkou Flextronics s 42 % a Nokia se posune na druhé místo. Těšit ji může to, že k druhému místu jí stačí značka jedna, zatímco Flextronics jich má několik. O něco pestřejší je situace v produkci kapesních počítačů, kde také velké množství značkové produkce vzniká u neznačkových výrobců. Jedničkou je taiwanská firma HTC s 16% podílem na trhu, která vyrábí různé XDA, MDA, DataPhony a donedávna vyráběla ještě iPaq pro Compaq (ten nedávno rozvázal smlouvu právě kvůli tomu, že HTC vyrábí konkurenční XDA a podobná zařízení).
